O.S.E.L. - Héfaistos, božský kovář, technik a vynálezce
 Héfaistos, božský kovář, technik a vynálezce
Héfaistos nebyl jen božsky zručný kovář a kovotepec, ale také konstruktér automatů a předchůdce robotiky. Přesto byl jeho život na Olympu plný problémů. Nakonec něco o problémech techniky v řecké antice a o problémech časové orientace v mýtech.

Héfaistos je zvláštní bůh a zvláštní je i jeho postavení v řecké mytologii. Na jedné straně je to bůh vysokého rangu, jeden z dvanáctky Olympanů. Navíc vynikající kovář. Na druhé straně je líčen jako postižený, což bývá konkretizováno jako kulhavý. Dokonce byl svržen z Olympu, a to dvakrát, takže pak byl úplně chromý. Málo se veselil s ostatními bohy, málo se družil, málo si užíval radostí Olympu, neboť trávil čas ve své dílně. Šťastný nebyl ani jeho milostný a rodinný život. Staral se spíš o svá díla a vynálezy, byl věčně umouněný, dokonce prý zapáchal. Bohové mu občas posměšně říkali Bůh sazí.

Héfaistos (vpravo) při výrobě kovové sochy. Atický červeno-figurový kylix, vnější strana, malíř Foundry, 490-480 před n. l. Altes Museum Berlin, F 2294. Kredit: Sailko, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Héfaistos (vpravo) při výrobě kovové sochy. Atický červeno-figurový kylix, vnější strana, malíř Foundry, 490-480 před n. l. Altes Museum Berlin, F 2294. Kredit: Sailko, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Procesí se sochou Héfaista na minci z Magnézie nad Meandrem, 238 až 244 n. l. Münzkabinett, Berlin, 2353693. Kredit: Reinhard Saczewski, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.
Procesí se sochou Héfaista na minci z Magnézie nad Meandrem, 238 až 244 n. l. Münzkabinett, Berlin, 2353693. Kredit: Reinhard Saczewski, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.

Ve většině řeckých mýtů je Héfaistos synem Dia a Héry, i když podle Hésioda ho porodila Héra sama bez účasti Dia, jako pomstu za jeho porod Athény (Theogonie 927n). Literárně je jeho role v řeckém náboženství doložená už od mykénské doby, včetně jména na tabulkách v lineárním písmu B. Je pravděpodobné, že tehdy, v pozdní době bronzové, byl Řeky adoptován z předřeckého prostředí. Héfaistovu vládu nad ohněm ukazuje už homérská Ilias, když pomocí plamenů zaútočil proti řece Skamandru a jejímu bohu. Počínaje řeckou archaickou dobou byl zobrazován jako vousatý muž, oblečený do pracovní haleny a držící kovářské kladivo nebo jiný řemeslnický nástroj. Řekové ho kromě Olympu umísťovali na ostrov Lémnos na severovýchodě Egeidy, nedaleko ústí Dardanel.


Lémnos je sopečný ostrov s reálnou tradicí metalurgie od dávno předřeckých dob. Héfaistos tu byl spojen s mysterijním kultem Kabeirů, kterým se na Lemnu říkalo také Hefaistoi, tedy Héfaistovi lidé. Jeden ze tří zdejších kmenů si prý říkal Héfaiston a tvrdil, že pochází od tohoto boha. Ten zde byl nejspíš chápan jako ohnivý daimón vycházející ze země. To bychom se však dostávali na velice nejistou půdu vztahů mezi fénickými kulty a dávnými kulty západní Malé Asie, včetně příchozích Thráků, Frýgů a nakonec Řeků.

Hrad Myrina na ostrově Lémnu. Kredit: Annatsach, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Hrad Myrina na ostrově Lémnu. Kredit: Annatsach, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Svatyně Kabeirů na Lémnu, 7.-6. století před n. l. Kredit: Τσολάκης Γεώργιος, Wikimedia Commons. Public domain.
Svatyně Kabeirů na Lémnu, 7.-6. století před n. l. Kredit: Τσολάκης Γεώργιος, Wikimedia Commons. Public domain.

Jednou z mála jistot je, že Kabeirové i Héfaistos léčí hadí uštknutí. Pod svatyní Kabeirů na Lémnu, asi 3 km od ruin města Héfaistia, je Filoktétova jeskyně, kde byl podle místní verze příběhu pomocí místního hada vyléčen z následků uštknutí homérský hrdina Filoktétos. (Ohniskem kultu Kabeirů je ostrov Samotháké ještě kousek severněji, tam je centrum jejich mysterijního kultu, spojené také s kováři i námořníky. Označení Kabeirové, Kabeiroi, je pořečtěným tvarem fénického slova Chabirim, které znamená Velcí bohové, řecky Megaloi theoi, což Řekové opravdu používali jako synonymum slova Kabeiroi.) Z Lémnu možná pocházel i Pythagorás, viz Pythagorás – život a esoterní nauka.


Sicilští Řekové si později Héfaista spojovali s Etnou a jejím předřeckým bohem. Jeho latinským ekvivalentem bude Vulcanus, tedy Vulkán.

V mytologických pramenech je Héfaistos popisován jako kulhavý nebo dokonce chromý, každopádně jako postižený. Někdy byl prý zobrazován s křivýma nohama. Není jasné, do jaké míry byl takto postižen už od narození, a co způsobil pád z Olympu. Chodil „s pomocí pádné hole“, později s pomocí robotických kovových dívek. Chromý kovář, kovotepec a proslulý umělec i ve smyslu technika měl za ženu nejkrásnější z bohyň, samotnou Afrodítu, což samozřejmě nemohlo dopadnout dobře.


Héfaistos se držel v kovárně. Vyrobil většinu velkolepého vybavení bohů, všechny trůny na Olympu a téměř všechny jemně tepané kovové předměty, které se objevují v řeckých mýtech. Některé z jeho výrobků se staly zvláště slavné, například Achillova zbroj, Afrodítin pás, Héliův vůz, Hermova okřídlena přilba a sandály, Pandora a její pithos (nádoba nebo „skříňka“ na lidské pohromy), v některých verzích mýtů také Pelopovo rameno a Erótův luk a šípy. Krom toho vyrobil rozličné automaty a roboty, k těm dojdeme.


Héfaistos a Athéna

Athéna a Héfaistos. Reliéf z chrámu Vulkána, 2. století n. l. Museo Ostiense (Ostia Antica). Kredit: MumblerJamie, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
Athéna a Héfaistos. Reliéf z chrámu Vulkána, 2. století n. l. Museo Ostiense (Ostia Antica). Kredit: MumblerJamie, Wikimedia Commons. Licence CC 2.0.
Gaia podává Erichthiona Athéně, vlevo sedí Héfaistos. Z Héfaistova chrámu v Athénách, 100-150 n. l. Louvre, Ma 579. Kredit: Gary Lee Todd, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.
Gaia podává Erichthiona Athéně, vlevo sedí Héfaistos. Z Héfaistova chrámu v Athénách, 100-150 n. l. Louvre, Ma 579. Kredit: Gary Lee Todd, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.

Héfaistos je Athéně podobný důvtipem v řemesle a upřednostněním práce před zábavami. Athéna často funguje jako téměř asexuální kamarádka mužů a s Héfaistem si byli blízcí, jenže Héfaistos to pokazil, když po ní prudce zatoužil. Ta ho rázně odstrčila, takže místo ní oplodnil Zemi, Gaiu, která pak porodila Erichthonia a odevzdala ho Athéně. Viz v článku Gaia a Úranos. Erichthonios měl zčásti hadí podobu, stejně jako mytický první athénský král Kekrops, a stal se jeho nástupcem.

Héfaisteion na Staré agoře v Athénách, 449 před n. l. Kredit: Tommi Nikkilä, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Héfaisteion na Staré agoře v Athénách, 449 před n. l. Kredit: Tommi Nikkilä, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Héfaisteion na Staré agoře v Athénách, 449 před n. l. Kredit: Storeye, Wikimedia Commons. Public domain.
Héfaisteion na Staré agoře v Athénách, 449 před n. l. Kredit: Storeye, Wikimedia Commons. Public domain.

I přes tuto trapnou událost Héfaistos s Athénou společně učili lidi různým dovednostem, včetně technických. V Athénách měli některé slavnosti společné a stál tam i jeden z nemnohých Héfaistových chrámů. Ten byl nové době nejprve chybně identifikován jako Théseův, tedy Théseion, což mu v athénském místopisu už zůstalo. Jmenuje se tak i stanice metra u Staré agory. Chrám je velice dobře zachovaný. Ještě v 90. letech se mohlo i dovnitř, dokud si tam jakási partička neudělala ohníček, aniž by byla obdařena Héfaistovou schopností vlády nad ohněm.


Pausaniás napsal (Cesta po Řecku I,14,6): „Nad Kerameikem [čtvrtí v Athénách] a portikem zvaným Královský portikus se nachází Héfaistův chrám. Nepřekvapilo mě, že u něj stojí socha Athény, protože jsem znal příběh o Erichthoniovi.“


Svržení z Olympu a návrat na Olymp

Héfaistův návrat na Olymp v poměrně starém zobrazení. Fragmenty archaického atického černo-figurového kratéru, 560 před n. l. Metropolitan Museum of Art, New York, 1997.388. Kredit: MET, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.
Héfaistův návrat na Olymp v poměrně starém zobrazení. Fragmenty archaického atického černo-figurového kratéru, 560 před n. l. Metropolitan Museum of Art, New York, 1997.388. Kredit: MET, Wikimedia Commons. Licence CC 1.0.
Héfaistův (vlevo) návrat na Olymp, s Dionýsem. Atická červeno-figurová peliké, Kleofónův malíř, 440-430 před n. l. Staatliche Antikensammlungen München, Inv. 2361. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.
Héfaistův (vlevo) návrat na Olymp, s Dionýsem. Atická červeno-figurová peliké, Kleofónův malíř, 440-430 před n. l. Staatliche Antikensammlungen München, Inv. 2361. Kredit: Bibi Saint-Pol, Wikimedia Commons. Public domain.

Poprvé Héfaista shodila z Olympu už jeho matka Héra. Nelíbil se jí. Měl něco s nohama a možná i nějakou kožní nemoc, ne zrovna pěkné dítě hodné hrdé bohyně. Později se však Héře doneslo, že Héfaistos vytepal nádherný šperk bohyně Thetis. Přivedla ho proto zpátky na Olymp a zařídila mu skvěle vybavenou kovárnu. Podruhé s ním důkladně praštil sám Zeus, když se Héfaistos naopak zastával Héry. Dospělý Héfaistos tentokrát dopadl hůř, zle si polámal už tak churavé nohy. Naštěstí dopadnul zrovna na ostrov Lémnos, kde se ho ujaly bohyně. Řekové soudili, že lemnejská hlína z místa, na které Héfaistos spadl, léčí šílenství, hadí uštknutí a krvácení.

Héfaistův návrat na Olymp je častým tématem antických vázových maleb. Většinou je pojat dost rozverně, v doprovodu Dionýsa a jeho rozjívené družiny. Héfaistos jede na oslu nebo na mule, aby nemusel chodit.


Automatika a robotika

Nejstaršími automaty jsou patrně pasti. Po nášlapu zaklapne. Někdy to může být jaksi naruby, jako ta Pandořina nádoba nebo skříňka. Zvědavý člověk otevře a nestačí se divit, jaké zhouby na něj vylítnou. Nejslavnější Héfaistovou pastí je automatická síť nad lůžkem, do které chytil svou ženu v nejlepším s Areem, ale tu si necháme na konec roku.


Mnohem onačejší než důmyslné pasti jsou ovšem roboti. To je přímo sci-fi! Už v homérských eposech se dočteme, že Héfaistos sestrojil kovové objekty schopné pracovat v jeho službách i ve službách héroů. Například trojnožky se zlatými koly, které se dokázaly podle jeho přání samy pohybovat mezi kovárnou a síni bohů (Ilias XVIII. 373n). Prý také ke vchodu do Alkinoova paláce postavil dvě řady zlatých a stříbrných psů, aby hlídali. „Byli nesmrtelní a mladí po všecky časy“ (Odysseia VII. 91n). Autor eposu nezmiňuje podmínky pozáručního servisu, snad proto, že šlo o dílo boha. Drahé kovy navozují představu nevšednosti výrobků.


Své vrcholné dílo si ovšem rezervoval pro sebe. Když už skoro úplně zchromnul, tak si vyrobil „služebnice kované ze zlata, úplně podobné živým dívkám s rozumem v hrudi, hlasem, schopné dovedných prací“ (Ilias XVIII. 417n). „Živé“ zde nejspíš znamená pohyblivé, a to autonomně, ne pouze na způsob kola vozu. Prostě vyrobil roboty, schopné jednat podle potřeb situace, tedy vybavené senzory a řídící jednotkou, navíc obdařené umělou inteligencí v podobě jazykového modelu, se syntetizátorem řeči; takhle by to popsal člověk naší doby. Nešlo o erotické pomůcky, nýbrž o nanejvýše noblesní robotické chodítko. Kovové dívky poskytovaly Héfaistovi oporu při chůzi, vodily ho, každá z jedné strany.

Keramická ochranná maska používaná při metalurgii olova. Nález z Kastraki na ostrově Naxu. Kykladská raná doba bronzová, kolem 2500 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, 6163. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Keramická ochranná maska používaná při metalurgii olova. Nález z Kastraki na ostrově Naxu. Kykladská raná doba bronzová, kolem 2500 před n. l. Národní archeologické muzeum v Athénách, 6163. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

 

Rizika metalurgie

Kováře si představujeme jako muže nejen šikovného, ale taky silného, nikoli jako postiženého člověka. Ledaže by přišel k úrazu v dílně, to se může stát. Mezi novodobé výklady Héfaistova postižení patří, že mýty reflektují některá rizika dávné metalurgie, ostatně nejen dávné. Postižení prý docela odpovídá arzenikóze, způsobené vystavením arzénu, k čemuž při zpracování kovů snadno dochází. V různých kovových rudách v Řecku je arzén hojně zastoupen. Nadto se od rané doby bronzové běžně vyráběl arzénový bronz, s přidávaným arzénem místo cínu, více viz v článku Industrie kykladské rané doby bronzové. Občas to pokračovalo i v historické době. Cínu bylo málo, navíc arzénový bronz pěkně vypadá a dobře se leští, což se zvláště ocení u zrcadel.


Specifické problémy přinášela metalurgie olova, ta byla v Řecku hojně rozšířená. Na Naxu se našlo několik keramických ochranných masek, používaných při této práci už v rané době bronzové. Chrání před žárem a přímým vdechováním. Tyto i pozdější ochranné pracovní pomůcky jsou hrubě nedostatečné, jenže lepší nějaké než žádné. Hlavně však dosvědčují, že alespoň o některých problémech se vědělo a byla snaha jim předcházet.


Héfaistos podává Thetidě novou zbroj pro Achillea. Atický červeno-figurový kylix, vnitřní strana (tondo), malíř Foundry, 490-480 před n. l. Altes Museum Berlin, F 2294. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Héfaistos podává Thetidě novou zbroj pro Achillea. Atický červeno-figurový kylix, vnitřní strana (tondo), malíř Foundry, 490-480 před n. l. Altes Museum Berlin, F 2294. Kredit: ArchaiOptix, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

O problémech techniky v Řecku

V kulturách, které znají metalurgii, ať už bronzu nebo později i železa, je kovář velice důležitý. Často se mu přisuzuje magická moc. Dokáže ukovat zbraně a nástroje, dokáže vyrobit i své vlastní nástroje, občas dokonce lepší, než byly ty dosavadní. Je něčím jako materiálový inženýr a nástrojař v jedné osobě, díky němuž se technologie nejen udržuje, ale občas se může i zlepšovat. Navíc pracuje s ohněm. Současně je však nějak nečistý, poznamenaný dílnou i nezvyklostí své práce. Kovárna je zvláštní místo. Podvojnost užitečné síly a nečistoty patří k základním náboženským dilematům zcela obecně, od kovářství po sex. V řeckém prostoru je ilustrována vývojem od slova hagnos v podvojnosti „posvátný, čistý“ i naopak „nečistý“; až k jednoznačnější pozdější podobě hagios, „posvátný, svatý“.


Řekové si kovářů váží jako řemeslníků na slovo vzatých, potřebují je, ale přesto je i ostatní řemeslníky cení méně, než bychom čekali. Řekové málo cení techniku, to bude limitací vývoje až do konce antiky. Proto se dnes v odborné literatuře mluví např. o „vědecké revoluci“ v helénistické době (3. a 2. století n. l.), ale s důrazem na to, že až na naprosté výjimky nejde o „vědecko-technickou revoluci“. Řekové jsou hrdí na to, že většinou zůstávají v rovině teorie.


Na slovní úrovni je řeckou předlohou technika technités, což je „umělec, řemeslník, znalec, mistr“, ale také „prohnaný člověk“. Limitované společenské ocenění techniky je v pozdější antice občas prolomeno okouzlením z mechanických hraček, ale krom válečných strojů to vážně bere málokdo. Není tedy divu, že Héfaistos bývá líčen trochu jako šílený vědec z filmu Tajemný hrad v Karpatech. Na rozdíl od mentality, kterou známe posledních asi 70 let, za tím ovšem není strach z odcizení světa prostřednictvím vědy a nejspíš ani obava z možné škodlivosti technických aplikací. Spíš obava z ponížení tvůrčí myšlenky, zapřažené do všedního dění. Ostatně, Héfaistos pracoval pro bohy a hrdiny, ne pro lid.


Z „techniky“ se ve staré době nejvíce oceňují zbraně a ostatní zbroj, také tepané nádoby, plus samozřejmě šperky. K dokonalému řemeslu přistupuje i výtvarná stránka díla, v případě zbraní má reprezentační roli. Pozoruhodné řecké výtvory se dochovaly už z pozdní doby bronzové, viz článek Mykénská zbroj. Symbolickou roli zbrojařského díla dobře ukazuje příběh o nové zbroji pro Achillea. Literárně jej zpracovává už homérská epika (počínaje Ilias XVIII. 468–608). Tento štít prý Héfaistos zhotovil z bronzu, mědi, stříbra a zlata, a zobrazil ne něm symbolickou strukturu světa, viz článek Achilleův štít jako symbol struktury světa.

##seznam_reklama##


Poznámka o dvou až třech časových úrovních mytických dějů

Mýty sestávají z jednotlivých příběhů. Někdy je několik z nich rovnou spojených. Až potud je to „časová“ linie mytická. Ne vždy vyslovuje pořadí dějů, to se ustaví až vyprávěním.

Souvislost příběhů v jedné dějové linii vyprávění je autorským dílem mytologů, zhruba od Hésioda po současné autory mytologií. V mytologiích vzniká časová osnova širšího příběhu. Mnohé verze částí příběhů se kvůli tomu musí vynechat, neboť v souvislé mytologii se nic nemá odehrávat vícekrát a po každé jinak. To je časová linie mytologická. Občas v ní zůstanou problémy co do dějového souladu, třeba když nevíme, která událost plyne ze které. Například víme, že Héfaistos definitivně zchromnul až po druhém svržení z Olympu. Jenže také víme, že byl nějak postižený už od narození. A nevíme, nakolik už to původní postižení předjímá jeho roli kováře a poněkud vzpurného boha. Možná se jeho postižení postupem času prostě zhoršuje, a nějaký důvod k tomu se ve vyprávěních vždycky najde. Podobně je tomu s jeho původem z ostrova Lémnu a s jeho svržením z Olympu zrovna na tento ostrov.


Naprosto jiným chronologickým hlediskem jsou dějiny náboženství, jak je sledujeme literárně a na hmotných památkách. Na rozdíl od mytických příběhů se můžeme ptát na datace a občas umíme takové otázky odpovídat. Například víme, že kult Héfaista patřil už k mykénské kultuře, ale že nějaký podobný byl dávno předtím na Lémnu. To je časová linie historická, ostře odlišená od mytické. Historickou chronologii nelze napasovat na mytické děje, ani nelze z mytické souslednosti vyprávění vyvozovat pořadí událostí v historické chronologii.


Místo literatury:

Fotogalerie Hephaestus v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.


Autor: Zdeněk Kratochvíl
Datum:30.11.2023