Zrození obrů na konci temného věku
Podle současných teorií nastal počátek vesmíru, času i hmoty Velkým třeskem před 13,7 miliardami let. Dlouhou dobu poté byl vesmír zahalen v prachu a plynu. Až po 200 miliónech let se objevilo světlo prvních hvězd. Astronomové se domnívají, že tyto první hvězdy byly tvořeny převážně z vodíku a hélia s trochou lithia. Jejich hmotnosti byly obrovské a dosahovaly stovek hmotností našeho Slunce. Prudce zářily především v ultrafialovém světle a jejich životy byly bouřlivé a krátké. Veškeré své palivo spotřebovaly během několika miliónů let. Vědci hovoří o tzv. Populaci III, hypotetických hvězdách, které svým zánikem poskytly materiál pro tvorbu dalších generací hvězd.
Zatímco první hvězdy už dávno neexistují, jejich záření by mělo nadále vesmír vyplňovat. Vlivem rudého posunu se ovšem z kdysi ultrafialového záření stalo záření infračervené. Už v 90. letech minulého století naznačila data z družice COBE, že ve vesmíru může na pozadí existovat infračervené záření, které není možno přisoudit dnes známým hvězdám. Rovněž pozorování družice WMAP podpořila tuto myšlenku. Na jejich základě astronomové totiž usoudili, že první hvězdy ve vesmíru byly zažehnuty v období 200 až 400 miliónů let po Velkém třesku.
Shluky prvních hvězd
Tým astronomů z NASA Space Flight Goddard Center pod vedením Alexandra Kashlinského se domnívá, že nyní světlo těchto prvních hvězd skutečně detekoval. Využil k tomu Spitzerova kosmického dalekohledu, který studuje vesmír právě v infračerveném oboru elektromagnetického spektra. Astronomové takové pozorování přirovnali ke svitu vzdáleného města viditelného v noci z paluby letadla. Světlo je příliš vzdálené na to, aby bylo možno rozlišit jednotlivé zdroje. Viditelná je pouze rozptýlená záře.
Ke svému experimentu si vybrali kousek oblohy v souhvězdí Draka. Kamera kosmického dalekohledu po dobu deseti hodin shromažďovala světlo přicházející z tohoto směru. Díky vysokému rozlišení a nízkému šumu kamery byli poté astronomové schopni odstranit z snímků záření známých hvězd a galaxií i prachu v popředí. Celý rok usilovné práce přinesl své plody. Na snímcích zůstalo infračervené záření obřích shluků, o kterých se Kashlinského tým domnívá, že by to mohly být právě skupiny prvních hvězd. Rozlišit jednotlivé hvězdy ovšem s dnešní technikou není možné. Proto se s nadějí hledí k Webbovu infračervenému kosmickému dalekohledu, který je se svým 6,5m zrcadlem připravován ke startu do vesmíru v roce 2013.
Pochybnosti zůstávají
Pozorování se uskutečnila na čtyřech různých vlnových délkách – 3.6, 4.5, 5.8 a 8 mikrometru. Ve všech čtyřech kanálech jsou výsledky srovnatelné. Nejedná se tedy o šum v jednom konkrétním kanálu. Rovněž nebyl zjištěn rozdíl mezi daty získanými s odstupem šesti měsíců. To znamená, že signál není závislý na zodiakálním světle, slunečním záření rozptýleném na meziplanetárním prachu v rovině ekliptiky. Vědecký tým si je jistý, že skutečně odstranil veškeré jiné možné zdroje záření. Alexander Kashlinsky říká: „Myslíme si, že pozorujeme celkové světlo miliónů prvních objektů, které ve vesmíru vznikly.“
Na druhé straně někteří z vědců, kteří nebyli zapojeni do výzkumu, se obávají, zda nemohlo dojít ke zkreslení výsledků. Například Richard Ellis (CalTech) varuje: „Dokonce i drobná chybička při odečítání objektů v popředí může vést k falešným výsledkům.“ Přesto bylo jeho hodnocení práce Kashlinského týmu pro časopis Nature pozitivní. Naprosto opačný postoj k této publikaci zaujal Ned Wright (UCLA), který se domnívá, že nebylo zaznamenáno světlo prvních hvězd ale nedokonale odečtené zbytky záření blízkých zdrojů. „Jsem velmi skeptický k těmto výsledkům. Myslím si, že jsou nesprávné,“ uvedl Wright.