O.S.E.L. - Naše Galaxie „snědla“ svého souseda
 Naše Galaxie „snědla“ svého souseda
Naše Galaxie (Mléčná dráha) je nenasytný kanibal, který hladově „hltá“ své galaktické sousedy.


 

Počítačový model obíhání malé galaxie okolo větší, končící pádem do ní. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)

Astronomové zveřejnili nový důkaz, že skupina rychle se pohybujících hvězd v naší Galaxie, označovaná jako Arcturus stream (Arkturova pohybová skupina) je pozůstatek malé galaxie, která v minulosti byla naším sousedem.

 

Zvětšit obrázek
Počítačový model galaxie, postavené z hvězd ze 100 menších, okolo obíhajících, galaxií. (Credit: Paul Harding, Steward Observatory)

 

Důkaz našli američtí astrofyzikové mezi 25.000 hvězd, které studovali. Podle Parkera poslední výsledky poskytují dostatek argumentů pro to, že naše Mléčná dráha je nenasytný kanibal, který „hltá“ své sousedy.

 

 

Dr. Quentin Parker (Macquarie University,  v Sydney a Anglo-Australian Observatory, ) je vedoucím mezinárodního programu RAVE (Radial Velocity Experiment), který používá Schmidtův dalekohled Anglo-australské observatoře (UKST AAO).

 

 

 

 

Počítačový model proudu hvězd (star stream) z malé galaxie, která obíhá okolo větší galaxie. (Credit: Brad Gibson, Swinburne University)

"Potvrdili jsme si, že Arkturova pohybová skupina je hvězdný tok (star stream), který signalizuje ničivý spirálový pohyb směrem do naší Galaxie," řekl Parker. "Naše Galaxie je velká a pojídá další galaxie; jako hladová. Můžeme pozorovat, jak při pojídání těchto drobků přibývá na velikosti."

 

 

„To je další důkaz pro nyní široce přijímaný kanibalismus nebo přirůstání galaxií, teorii galaktického vývoje,“ tvrdí Parker. Podle této teorie, gravitace velkých galaxií nasává menší, vzniká velká galaxie a celé to připomíná obří kosmický kotel.

 

Dr. Quentin Parker (Macquarie University, Sydney, Australie)

 

Podle Parkera měření v programu RAVE ukazují, že  hvězdy v Arkturově pohybové skupině byly součástí jednoho systému, protože mají stejnou rychlost a směr pohybu vesmírným prostorem. „Použití ... hvězdné rychlosti je možné poprvé rozdělovat se zřetelem na to, jak budovaly naši Galaxii,“ dodává.

 

 

Zatímco většina hvězd svou polohu téměř nemění nebo jen velmi málo, Arcturus (alfa Bootis) oblohou doslova „prolétá“. Za jeden rok se Arcturus posune o 2,3 obloukové vteřiny směrem k jihu. Proto již v roce 1718 Edmund Halley (1656 – 1742) objevil u této hvězdy existenci vlastního pohybu. Arcturus je nejjasnější hvězda souhvězdí Pastevce (Bootes, Boo). Dalšími hvězdami, u nichž byl již v 18. století objeven vlastní pohyb vůči okolním hvězdám je Sírius (souhvězdí Velký pes, CMa) a Aldebaren (souhvězdí Býk, Taurus, Tau).

 

 

Studiem Arctura se zabývá i astrofyzik Dr. Julio Navarro (University of Victoria, British

Zvětšit obrázek
Změna tvaru souhvězdí (Credit: Multimediální učební text, kolektiv autorů Pedagogické fakulty Západočeské university, https://astro.pef.zcu.cz

Columbia). Také Navarro se svými kolegy dospěl k závěru, že Arcturus patří mezi hvězdy, které do Mléčné dráhy pronikly z cizí malé galaxie, která se k nám přiblížila, a naše Galaxie ji asi před 10 miliardami let pohltila.

Teoretický kosmolog Navarro, který se zabývá studiem vývoje a strukturou a dynamikou galaxií, zjistil, že Arcturus nejen obíhá kolem středu Galaxie odlišnou rychlostí (100 km/s, Slunce kolem středu Galaxie obíhá rychlostí 250 km/s), ale má i výrazně odlišné chemické složení (obsahuje méně těžkých prvků než ostatní hvězdy v našem okolí).

 

Zvětšit obrázek
1,2m UK Schmidt Telescope Anglo-Australian Observatory (Australia)

 



Program RAVE měří rychlost miliónu hvězd v Mléčné dráze. Vlastní pohyb hvězdy ve vesmíru charakterizuje prostorová rychlost hvězdy, kterou dostaneme vektorovým součtem radiální rychlosti (rychlost směrem k nám, kterou změříme z Dopplerova posunu spektrálních čar) a tangenciální rychlosti (vlastní pohyb hvězdy po obloze). Vlastní pohyby  hvězd způsobují během 100.000 let změnu vzhledu souhvězdí.
Animace zde:

 

 

 

Zvětšit obrázek
dalekohled



Obrovský rozsah výzkumu umožňuje 6° pole (6dF) spektrografu 1,2m Schmidtova dalekohled na AAO v Siding Spring v Austrálii v nadmořské výšce 1.150 m, který může získat spektroskopické informaci v zorném poli o velikosti 6 obloukových stupňů až od 150 hvězd najednou.

 

 

Dalekohled rozkládá světlo hvězd do širokého barevného spektra podle vlnových délek a především sleduje specifické spektrální čáry, vytvořené atomy vápníku a astronomové pak měří jejich „ posun“ ve spektru. "Pozorujeme hvězdy v naší Galaxii a určujeme jejich rychlosti se změřeného posuvu spektrálních čar," říká Parker. Zatím existují informaci o 90.000 hvězdách a po analýze k nim přibude zbývajících 65.000.

 

Zdroj:
https://www.abc.net.au/science/news/stories/s1568599.htm


Autor: Miroslava Hromadová
Datum:16.02.2006 00:25