Zrak vracejí slepcům buď proroci, šarlatáni nebo oční lékaři. Těm posledním se blýsklo na lepší časy s experimentem týmu vědců z Massachusetts Institute of Technology. Ti nejprve poranili pokusným křečkům oční nerv a připravili je tak o zrak. Pak na poraněné místo vstříkli roztok bílkovin, který v iontovém prostředí lidského těla vytváří zcela samovolně síť se strukturou, která má „oka“ nanometrových rozměrů (miliontiny milimetru).
Ta velmi přesně napodobuje pojivo, které podporuje růst nervových výběžků axonu.
Za 24 hodin bylo v poraněném místě patrné hojení a časem se řez v očním nervu zcela zahojil. Ještě důležitější je, že se znovu propojily neurony. U jednoho křečka z více než 80%. Přitom stačí obnova ze 40%, aby se zvířeti vrátil zrak. Hojení probíhalo stejně dobře u dospělých zvířat jako u mláďat. Růst axonu proto nebylo nutné povzbuzovat speciálními růstovými faktory.
Není jasné jak nanosíť funguje. Snad přitahuje na poraněné místo nové neurony. Možná působí mechanicky tím, že přitáhne přerušené konce očního nervu k sobě. Časem se nanosíť rozloží a zmizí. Částečně jsou její komponenty vyloučeny z těla pryč, částečně ji „sežerou“ okolní buňky.
Otázka je, jak se nanosíť osvědčí v praxi. Skutečná poranění očního nervu obvykle nemají ostré, rovné okraje. Konce nervu tvoří změť nervové „cupaniny“. Také není jasné, zda bude lidský zrakový nerv reagovat stejně jako nerv křečka. V pokusu byl a nanosíť vnesena na poraněné místo okamžitě, což nelze u pacientů vždy zajistit. Do „oříznutí“ zajizvených konců zrakového nervu po starších zraněních se asi lékařům moc chtít nebude. Odlišit jizvu od zdravé části nervu není nijak jednoduché.
Pramen: PNAS