Martin Fisk je profesorem geologie na Oregonské universitě. Zkoumá dírky, které si do kamenů “vyvrtávají” baktérie. Tvrdí, že všechny tunely, které na “pozemských” kamenech měl možnost pozorovat, byly výsledkem činnosti baktérií. K tomuto závěru dospěl, když provedl s testy na přítomnost DNA. Ve všech případech, kdy kameny, ve kterých byly vyleptány dírky, podrobil testu na přítomnost DNA, tak v nich také tuto látku prokázal. V šutrech z Marsu ale takové štěstí neměl. Chodbičky jsou sice na pohled úplně stejné, zato po DNA v nich není ani stopy.
Z meteoritů, které byly dosud zkoumány, jich bylo 30 označeno jako martského původu. Všechny z nich mají jedinečný chemický “podpis”. Jsou jím bubliny plynu, který byl v kameni uvězněn.
Má se za to, že do Marsu vrazil asteroid nebo kometa a že takto vymrštěný materiál se pak toulal vesmírem až zkřížil dráhu Zemi a ta si jej gravitací přitáhnula k sobě. Jeden z těchto poslů dopadl na území Egypta v roce 1911. Říká se mu meteorit “Nakhla”.
Na tento meteorit se studie Američana Fiska zaměřila. Jedná se zhruba o desetikilogramový valoun, jehož stáří vědci stanovili na 1,3 miliardy let. Podle stáří přítomných jílových částic vědci usuzují, že byl zhruba před 600 miliony let vystaven působení vody.
Všeobecně se soudí, že voda je nezbytnou součástí života, takže jestliže nepatrné tunely, které nyní na meteoritu pozorujeme, vyleptaly baktérie, pak to bylo v té době, kdy byl jeho povrch mokrý. To znamená, že organismy, které do něj vrtaly svoje chodbičky, musely uhynout již před 600 miliony lety. To také vysvětluje, proč se jejich DNA v kameni nedochovala.
Fisk se svými kolegy věnoval v uplynulých patnácti letech hodně času studiu mikrobů, které dokáží rozložit vyvřeliny. Zjistil například, že baktérie dokáží žít dokonce i v obsidiánu podobných sklovitých vulkanických horninách. Jeho týmu se poprvé podařilo doložit činnost baktérií jejich typickým ”podpisem”, který v kameni dělají vyleptáváním tunelů. V těch lze následně prokázat přítomnost DNA. Bakteriální život nalezl Fisk ve vzorcích pocházejících z velmi rozmanitých podmínek. Zjistil, že bakteriální život pulsuje v kamenech vyskytujících se hluboko pod dnem oceánů. Bakteriální život nezastaví ani poušť a dokonce ani jinakpusté vyprahlé horské vrcholky.
Známky života (DNA) Fisk nalezl dokonce i ve vzorcích horniny pocházející z vrtu na Havajských ostrovech. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se nejednalo o vzorek z hloubky 1 200m!
U všech pozemských vzorků kamene, na nichž byly pozorovány ony “tunely”, o nichž vědci soudí, že je vyleptaly baktérie, tak vždy platí, že začínají v místech prasklin, nebo na okraji, kde byl kámen ve styku s vodou. Horniny pocházející z vyvřelin, musely zpočátku být sterilní, protože teplota při jejich vzniku přesahovala 1000 stupňů Celsia. Život se do nich tedy mohl dostat jedině zvenčí zanesením spolu s prachem nebo vodou.
Podle Fiska dokáží baktérie získat energii z chemických sloučenin přítomných v horninách a tak jim “kameny” mohou sloužit jako potrava. Takto mohou pokrýt veškerou svou potřebnou energii k životu. Jedním z hlavních energetických zdrojů, které tyto baktérie využívají, je železo. To tvoří pět až deset procent vulkanických hornin.
Meteority z Marsu jsou podobné horninám, které se vyskytují i na Zemi. Nejvíce se podobají těm, které jsou vulkanického původu a které se nacházejí v Kanadě.
Ačkoli se vědcům nepodařilo na meteoritech prokázat DNA, tak nález dalších struktur, které by mohly znamenat činnost mikroorganismů, znovu nastoluje otázku možné existence života mimo Zemi.
Vědci nyní mají v úmyslu zjistit, zda baktérie začnou nahlodávat skálu hned, jakmile se s ní dostanou do styku. Chtějí si udělat představu o tom, jak dlouho jim takové leptání skály trvá. Odpověď na tyto otázky by podle Fische pomohla určit, kdy se na Marsu objevila voda a s ní zřejmě i život.
Pramen: Oregon State University