Protoindická civilizace existovala v údolí řeky Indu zhruba mezi lety 3000-1500 př. n. l. Je známá především kvůli vyspělé architektuře (města nevznikla živelně, ale podle jednotného plánu, byly zde vany i kanalizace), dosud nevyluštěnému písmu (k dispozici máme hlavně nápisy na pečetidlech, snad jména vlastníků, nikoliv delší texty) a pár dalším podivnostem. Tato civilizace byla jakoby nehybná, její dvě největší centra Harappa a Mohendžodáro (na území dnešního Pákistánu) existovala od svého vzniku prakticky beze změny, pak začala upadat a nakonec zanikla, zčásti zřejmě pod vlivem migrace Árjů. Tvůrci protoindické civilizace byli nejasného původu (Drávodivé dnes žijící hlavně v Indii jižní? Ausotronesané?), nejasné je i to, nakolik ovlivnili pozdější náboženství klasické indické civilizace.
Protoindického původu je snad kult Šivy-ničivého božstva, stejně jako řada „temných“ zvyklostí, třeba upalování vdov, proti kterémužto zvyku se vystupuje už ve Védách. A nakonec je nejasný i vztah harappské kultury k civilizaci sumerské. Protoindická kultura nám prostě k řešení zanechala celou řadu hádanek.
Z toho, že Drávidové dnes obývají hlavně jižní Indii, se již rýsuje určitý možný vztah mezi protoindickou kulturou a jihem subkontinentu, jakoby sem byli zatlačeni po příchodu Árjů. Jižní Indie byla od civilizačních center v údolí Indu (či později Gangy) povětšinu starověku kulturně dosti vzdálena. Součástí velkých indických říší se stala dočasně až ve 3. století př. n. l. za krále Ašóky. Pro dobu trvání protoindické civilizace se zde předpokládá existence poměrně primitivních neolitických či chalkolitických kultur. Právě odtud se odvíjí ona absurdní informace v českých médiích: „nález dvou kamenných sekyrek z období neolitu, jež nesou psané znaky civilizace z údolí Indu“.
Nyní k tomu, co vlastně bylo objeveno: V. Shanmuganathan, učitel v indickém státě Tamilnadu (to je ten úplně na jihu proti Srí Lance s hlavním městem Madrasem), nalezl onu kamennou sekerku v místním mangrovém lese. Sekera je datována do doby asi 1500 př. n . l. (tedy do doby, kdy harappská civilizace byla za svým zenitem a ještě spíše už v troskách), na jejím mlatu jsou obtištěny 4 znaky odpovídající znakům harappských pečetítek (samozřejmě nevíme, co znaky znamenají, druhý ovšem odpovídá znaku protoindického písma ve tvaru džbánu, třetí trojzubci atd.).
„Archeologický objev století“, jak (také) celou událost prezentovala média, to je leda s ohledem na jižní Indii, která tedy ve starověku nemusela být tak izolovanou a primitivní oblastí, jak jsme dosud předpokládali. Vzhledem k okolnostem nálezu se ale dá těžko říct, zda je to doklad nějaké migrace, obchodní výměny či náhody. Použití protoindického písma v jižní Indii se nepředpokládá., i když se objevila tvrzení,. že nález dokazuje to, že obyvateli jižní Indie byli už v té době Drávidé, nebo že byli alespoň totožní s tvůrci Harappy. Znaky na sekerce jsou totiž v kombinacích, které jsou typické i pro mnohem severnější protoindické záznamy. Jakoby tedy nešlo jen o používání stejného písma, ale nejspíš i o stejný jazyk. To ovšem za předpokladu, že sekerka byla vyrobena v jižní Indii. A jak bylo také řečeno výše, protoindická civilizace může být nesena i jinými jazyky, třeba austronéskými...
Zdroje:
The Hindu
IOL
UKTV History
Zájemci o protoindickou civilizaci si mohou přečíst také články Osvobození vod a
Nové poznatky o původu Sumerů