Odborníci jednoho z významných světových pracovišť zaměřených na rakovinu – Ústavu Johna Hopkinse (USA), podali vysvětlení, proč se nádory varlat, podobně jako u sedminásobného vítěze Tour de France, daří při využití určitého postupu vyléčit a proč pacienti s těmito nádory vykazují mnohem lepší přežití, než jaká vykazují pacienti s jinými nádory. I když mají nádory v obdobně pokročilém stádiu vývoje. V červencovém čísle časopisu Journal of the American Medical Association se vědci Hopkinsova ústavu zabývají vysvětlením, proč jak jednoduché opatření, jakým je zvýšení teploty, se projevuje tak blahodárně.
1989: národním šampionem v triatlonu
1990: národním šampionem v triatlonu
1990: 11 místo na mistrovství světa
1992: 14.místo na olympijských hrách
1993: 3x první místo v závodech amerických profesionálů
1993: vítěz 8. etapy na Tour De France
1996: nález rakoviny
1998: 4. místo na mistrovství světa
1999: vítěz Tour de France
2000: opět zvítězil v Tour de France
2001: po třetí zasebou vyhrál Tour de France
2002: po čtvrté vítěz Tour de France
2003: po páté vítěz Tour de France
2004: po šesté vítěz Tour de France
Pokud se nám podle profesora Roberta Getzenberga, podaří pochopit, jak teplota pomáhá zabít rakovinné buňky vznikající ve varlatech, potom bychom měli být schopni tohoto účinku využít i u dalších kompaktních nádorů. Vědci argumentují tím, že teplota je při léčbě mnohem důležitější, než kolik jsme jí byli ochotni připustit. Ovlivňuje v našich tělech celou řadu pochodů a to od reprodukce až po boj s infekcí. Nyní se ukázalo, že to je také mocnou zbraní proti nádorům. Vědci tvrdí, že za pomoci využití efektu teploty by mělo být více než 80% mužů s nádorem varlat vyléčeno. U ostatních druhů rakoviny tak optimističtí již nejsou, ale tvrdí, že s určitým zlepšením rovněž lze počítat.
O slavném cyklistovi
Lance Armstrong se narodil 18. září 1971. Pochází z Texasu, USA. Je bývalým americkým profesionálním cyklistou. V říjnu 1996 mu byla zjištěna rakovina. Doktoři mu dávali 65-85% šanci na přežití, ale poté co mu našli otok na mozku jeho šance klesla na 40-50%. Armstrong podstoupil termoterapii kombinovanou s chemoterapií a v únoru 1997 se z rakoviny vyléčil. Nikdo už ale nevěřil že se Lance Armstrong znovu vrátí na bývalé sportovní výsluní a proto mu byl zrušen kontrakt na 600 000 dolarů v týmu Confidis. Podepsal proto nový kontrakt s výrazně nižší hodnotou 200 000 dolarů. V roce 1998 dosáhl 4. místa na mistrovství světa a vrátil se do všech prestižních soutěží. V roce 1999 vyhrál Tour de France jako druhý američan v historii po Gregovi LeMond v letech 1986, 1989, 1990. V roce 2000 opět zvítězil v Tour de France. V roce 2001 dominoval v závodě Tour de France a potřetí tento nejprestižnější závod vyhrál.
Armstrongův nádor, jako všechny primární nádory varlat, začal v tkáni varlete. Šourek je charakteristický tím, že je o několik stupňů studenější, než jsou ostatní části těla. Je to kvůli spermiím. Těm vyšší teplota nesvědčí a tak se tělo snaží je uchovat v co nejlepším stavu tím, že je umístí do šourkové „chladničky“. Vědci Hopkinsova ústavu si myslí, že když se Armstrongovy nádorové buňky rozšířily do okolních teplejších tkání, oslabilo je to. Nádorové buňky oslabilo narušení proteinové kostry uvnitř jejich jader. Narušení integrity buněčných jader způsobila právě ona zvýšená teplota, kterou byl Armstrong také cíleně léčen, ale mohly k tomu přispět i jeho fyzické výkony, které teplotu jeho těla zvyšovaly. To pak vše dohromady nádorové buňky učinilo mnohem vnímavější na chemoterapii a na ozařování.
Vědci tvrdí, že vliv teploty zatím nedoceňujeme. Přitom je dlouho známo, že změnou teploty si organismus řídí mnoho svých fyziologických funkcí. Reprodukcí počínaje a obranou před infekcemi konče. Nyní k tomu můžeme připsat i obranu před nádory.
Vlastně to ani není zase taková novinka, protože se poměrně dlouho ví, že při některých infekcích se vyhlídky pacientů s rakovinou zlepšují. Zlepšení stavu se přisuzovalo použitým lékům, nebo se vysvětlovalo tím, že povrchové antigeny virů, které infekci způsobily, nějak vhodným způsobem aktivizovaly imunitní systém. Soudilo se, že zmátožená imunitní obrana začne rozeznávat i rakovinné buňky a bránit se jim. Jakou úlohu při tom má zvýšená teplota jsme si ale dost dobře neuvědomovali.
Vědce z Hopkinsova ústavu k jejich teorii o tom jakým mechanismem zvýšená teplota v organismu působí, přivedla jiná studie. Ta kupodivu s rakovinou neměla nic společného. Jednalo se o pozorování jevu zvaného kryptorchismus. To je porucha, při které jedno, nebo obě varlata nesestoupí do šourku a zůstávají v dutině břišní. Tedy v místech kde je tělesná teplota vyšší. Postižení jsou často neplodní. Je to právě vlivem oné zvýšené teploty, která, jak se ukázalo, vede k poruchám v proteinu, který tvoří kostru jaderné DNA. Tato jaderná síť, jak se jí také někdy říká, je strukturou, která je známa zhruba dvacet let.
Úvahy vědců se tedy ubíraly následovně. Jestliže zvýšená teplota dokáže pobourat proteinovou síť spermiím natolik, že je učiní neživotaschopné, potom lze očekávat, že i na nádorové buňky, které již samy mají jadernou strukturu také do značné míry nestabilní, bude efekt zvýšené teploty podobný. Vědcům se to nyní podařilo doložit i experimentálně, že zvýšení teploty porušuje proteinovou jadernou síť, což vede k tomu, že se buňkám nedaří jejich DNA replikovat, buňky se přestanou množit.
Když se nad tím zamyslíme, tak to ani nepřekvapuje. Léčba teplem se úspěšně používá po tisíce let. Nad léčebnými účinky sauny a nebo jen zábalů, se nikdo z nás nepozastavuje. Horečku u infekčních nemocí se také již lékaři nesnaží zcela potlačit, protože se ukázalo, že to je nesmysl. Teplem se nemocní zbavují bolesti způsobených artritidou,... Vědci z Hopkinsova ústavu k tomu všemu nyní přiřadili jen další bod - ničení nádorových buněk teplem. Nemuselo by ale jít jen o buňky nádoru. Vědci si myslí, že zvýšená teplota nám pomáhá se zbavit také jinak postižených buněk. Podle jejich teorie zvýšená teplota škodí všem nějak poškozeným buňkám, přičemž zdravým buňkám neuškodí.
Aby vědci mohli doporučit optimální léčebné tepelné postupy, hodlají provádět celou řadu testů na pokusných zvířatech. Z nich by mělo vyplynout o kolik je žádoucí teplotu zvýšit, jak dlouho má takové zvýšení trvat a jaké dávkování chemoterapeutik je při takové léčbě vhodné použít.
Zvyšovat teplotu lze různě
Nemusí se jednat o pasivní zvyšování teploty zahříváním těla, nebo pobytem v sauně případně trápením těla v horských cyklistických časovkách. Ve hře jsou i jiné postupy založené na využití nanotechnologie. Vědci k tomu hodlají využít nanočástic, které by měly schopnost se vázat na povrchové proteiny nádorově zvrhlých buněk. Takového efektu lze například dosáhnout tím, že se kovové nanočástice obalí vhodnou protilátkou. Jakmile si takto vyzbrojená nanočástice najde svůj cíl, přilepí se k němu. Je-li základem nanočástice kov, lze magnetickým polem její teplotu kdykoli patřičně zvýšit.
Injekce nanočástic, které budou následně podrobeny vnějšímu elektromagnetickému poli, budou podle vědců z Hopkinsova ústavu, v dohledné době realitou. Bude to jedna z levných a bezbolestných metod léčby některých druhů rakoviny.
Nejde ale jen o cílené ničení jaderné proteinové sítě. Jde také o poznání úlohy proteinů, které mají zcela opačnou funkci a které fungují jako „ochranné přikrývky“, které buněčné sítě,když je třeba, obalí a tím je chrání. Říká se jim chaperony. Při zvýšené teplotě množství chaperonů v buňce stoupá a vědci z toho usuzují, že jsou to látky, kterési buňky vyrábějí, aby se tak ochránily před denaturací způsobenou nárůstem teploty. Nejde při tom jen o ochranu těch jaderných proteinových sítí, o kterých zde zatím byla řeč, ale o ochranu mnoha dalších struktur uvnitř buňky, kterým vysoká teplota nesvědčí. Mezi nejrozšířenější chaperony patří tzv. proteiny tepelného šoku (heat shock proteins, hsp). Reakce buněk na zvýšenou teplotu je do značné míry zahalena tajemstvím. Jisté je, že se jedná o komplikované vztahy a že těchto dějů se účastní celá řada proteinů. Pochopení těchto dějů by nás mohlo zavést k novým způsobům léčby nemocí, se kterými si zatím nevíme rady.