Šílenství ptačí chřipky postupně vyšumělo do ztracena. Média straší zase něčím jiným a ti, kterým ruply nervy a koupili si zázračný všelék Tamiflu, už možná pomalu začínají přemýšlet, k čemu jim vlastně bude. Jeho výrobce se spokojeně směje pod vousy a tak si teď s mrškou chřipkou vlastně hrají jenom vědecké týmy.
Virus ptačí chřipky H5N1 se ještě nenaučil rozumně šířit z člověka na člověka a je otázka, jestli to vůbec kdy dokáže. Nedávno se zjistilo, že jeho starší bratříček z roku 1918 byl podstatně strašlivější, i pokud jde o průběh infekce. Tehdejší španělská chřipka se geniálně trefila do slabého místa lidského imunitního systému. Dnes se již ví, že se v roce 1918 nakažení lidé vlastně zabíjeli sami, bouřlivou reakcí svého vlastního imunitního systému, která jim bleskurychle rozežrala plíce. Obdobně je tomu i dnes, lidská imunitní obrana má do dokonalosti velmi daleko. Samotné viry zase tak moc škody neudělají, imunitní systém víc než dost.
Nynější dobrodružství viru H5N1 začalo v roce 2003 v jihovýchodní Asii. Během dvou let se rozšířil i mimo Asii, na Balkán, do střední a západní Evropy a na pár míst v Africe, zatím pravděpodobně jen na křídlech ptáků. To je k dnešnímu dni všechno, přesto v jistých kruzích panují nemalé obavy.
Je otázkou, kdy je ještě předběžná opatrnost přínosná a kdy už vesměs škodí. Na druhou stranu, z obav se rodí metodicky zajímavé modelové studie. Italská modelářka Vittoria Colizzia z americké School of Inf ormatics and Center for Biocomplexity, Indiana University v Bloomingtonu a rovněž z Complex Networks Lagrange Laboratory, Institute for Scientific Interchange Foundation v italském Turíně vytvořila s kolegy zatím nejrozsáhlejší počítačovou simulaci epidemie ptačí chřipky.
Navazují na rok starou studii, přičemž stejnou problematiku napasovali na pokročilé výpočetní postupy. Badatelé převzali metodiku populační biologie, která zkoumá jevy v dílčích populacích, čili metapopulační dynamiku. Jejich matematický model zahrnuje rozsáhlé databáze pohybů cestujících přepravovaných leteckými společnostmi, které poskytla Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA, International Air Transport Association). Data umožňují v globálním měřítku modelovat vztahy mezi 3100 velkými městy z celkem 220 různých zemí. Modelovat lze šíření epidemie ptačí chřipky v čase a prostoru. Výsledkem nakonec jsou různé scénáře plus jejich statistické hodnocení.
Začne-li například ve Vietnamu v Hanoji epidemie viru, jehož každý nositel nakazí v průměru 1,1 dalších člověka, vznikne jen vlažná pandemie. Pokud se uvedená hodnota zvýší na 1,5, pak takový virus může nakazit až polovinu obyvatelstva ve více než 100 zemích. Autoři mimo jiné zjistili, že striktní omezení cestování zmůže s šířením pandemie ptačí chřipky jen málo, jestli vůbec něco. Farmaceutické firmy se jistě zaradují, že podle modelů může nasazení antivirových léků udržet pandemii pod kontrolou, pokud bude k dispozici dostatečná zásoba účinných léků.
Autoři dospěli k zajímavému závěru i ve scénářích s realisticky nerovnoměrným rozdělením antivirových prostředků ve prospěch bohatých zemí. V simulacích je kooperativní strategie, kdy se bohaté státy dělí s chudými o léčebné přípravky proti pandemii ptačí chřipky účinnější, než sobecký přístup každý stát na své triko. Se závěry je ale potřeba opatrně, zmíněná studie jistě trpí obecně známými nedostatky zjednodušujících počítačových modelů.
Pramen: PLoS Medicine 4(1): e13, Wikipedia.