O.S.E.L. - Reverze symptomů Rettova syndromu
 Reverze symptomů Rettova syndromu
Britským vědcům se na myším modelu zdařila reverze některých neurologických symptomů Rettova syndromu. Výsledky jejich výzkumu přinesl na svých stránkách vědecký časopis Science.


 

Dívka stižená Rettovým syndromem. Typické jsou pro tento syndrom monotónně opakované pohyby rukou patrné i na tomto snímku. S Rettovým syndromem se dá dožít i sedmdesáti let. Postižený člověk ale ze svého okolí mnoho nevnímá a je zcela nepohyblivý.

Rettova choroba vyvolaná dominantní mutací genu MECP2 na X chromozomu postihuje v drtivé většině děvčata. Vyskytuje se s četností jednoho případu na 10 000 narozených dívek. První příznaky se obvykle objeví mezi 6 a 18 měsícem života. Vedle mentální retardace se Rettův syndrom projevuje i poruchami pohybu, nepravidelnou srdeční činností a zástavami dechu. Projevy choroby závisí na tom, jak velký je v těle postižené dívky podíl buněk s inaktivovaným X chromozomem nesoucím mutaci.

 

Zvětšit obrázek
Adrian Bird, University of Edinbourgh


Tým vedený Jackym Guyem a Adrianem Birdem z University of Edinburgh získal myši, které mají metodami genového inženýrství zablokován gen Mecp2 (tj. myší verzi lidského genu MECP2). Ve věku 12 měsíců se u myší objevily neurologické potíže, které v mnoha směrech připomínají Rettův syndrom. Zvířata se přestala pohybovat a začala mít vážné problémy s dechem. V dědičné informaci však už mely myši připraven „lék“ – gen pro nukleázu, která byla s to gen Mecp2 opět odblokovat. Na tento enzym však byl navázán estrogenní receptor, který bránil průniku nukleázy do jádra buněk. Gen Mecp2 zůstával zablokován, dokud nebyl myším injekčně podán tamoxifen. Ten po vazbě na estrogenní receptor zajistil transport hybridního proteinu do jádra, kde pak nukleázová složka proteinu odstranila z DNA sekvenci blokující gen Mecp2. I když byly u myší příznaky Rettova syndromu silně rozvinuty, odblokování genu Mecp2 vedlo k téměř kompletní reverzi. Jen u několika myší zůstalo patrné větší roztažení zadních končetin při chůzi. Ostatní symptomy vymizely.

 

 

Příčnou Rettova syndromu je zřejmě mutace genu MEPC2 na pohlavním chromozomu X (vpravo – vlevo je pro srovnání mužský pohlavní chromozom Y, na kterém se gen MEPC2 nevyskytuje). Gen MEPC2 působí zřejmě prostřednictvím růstového faktoru BDNF.

Výsledek experimentu přinesl velké překvapení. Vědci byli přesvědčeni, že poškození nervové soustavy při Rettově syndromu je ireverzibilní.
„Je to jako sen,“ komentoval výsledky studie přední americký genetik Rudolf Jaenisch.
Studie přesto nenabízí strategii pro léčbu Rettova syndromu. Mutace lidského genu MECP2 nelze podobným postupem napravit. Také zvýšení hladin proteinu kódovaného genem MECP2, ať už genovou terapií nebo jeho přímým podáváním, zřejmě nepřinese kýžený efekt. Dívky postižené Rettovým syndromem produkují v polovině buněk těla normální protein. Pokud by byly tyto buňky vystaveny nadbytku proteinu, mělo by to pro ně obdobně neblahé  následky jako jeho nedostatek. Přesto britská studie dokazuje, že po zvládnutí těchto obtíží je léčba Rettova syndromu reálná.

 


Pramen: Science

 

 

 


 


Autor: Jaroslav Petr
Datum:16.02.2007 09:30