O.S.E.L. - „Kosmický sprejer“ Enceladus
 „Kosmický sprejer“ Enceladus
Astronomové z univerzity ve Virginii i dalších institucí zjistili, že Enceladus, šestý největší Saturnův měsíc, je „kosmickým grafitovým umělcem“.


 

Snímek ve falešných barvách pořídila sonda Cassini 24. března 2006 ze vzdálenosti 1,9 miliónů km od povrchu měsíce Enceladus. Výtrysky ledových částeček sahají až stovky km do prostoru nad jižním pólem tohoto aktivního měsíce a tvoří Saturnův prstenec E. Rozlišní je 11 km/pixel.
Kredit: NASA/JPL/Space Science Institute

A nejméně na 11 dalších Saturnových měsíců stříká ze svých gejzírů ledové krystalky. Enceladus je tvořen převážně ledem (hustota jen 1600 kg/ m3,  průměrná teplota 51 K, tj. -2220 C)  a je tělesem s největší odrazivostí ve Sluneční soustavě (albedo 99%). Je tedy „bělejší“ než list papíru.

 

Zvětšit obrázek
Enceladus - ledové výtrysky v oblasti jižního pólu (Casssini, únor 2005, vzdálenost 321 000 km, rozlišení 1,8 km/pixel).
Kredit: NASA/JPL/Space Science Institute

 



„Enceladovo umění spočívá v tom, že stále mění povrchy ostatních měsíců, které obíhají uvnitř tohoto krásného víření ledových částeček z měsíce,“ řekla Anne Verbiscer (University of Virginia). „Enceladus nazýváme grafitový umělec, protože je schopen změnit vzhled dalších měsíců."

 

 



Enceladus z ledových krystalků vytváří kolem Saturna prstenec o šířce asi 300 000 km - prstenec E. Přinejmenším 11 dalších měsíců má svou oběžnou dráhu uvnitř tohoto prstence a jsou neustále vystaveny vysokorychlostním srážkám s Enceladovým ledovým mrakem (včetně samotného Encelada). Rychlost, se kterou ledové částečky narážejí na povrch Saturnových měsíců, může být až několik km/s.

 

 

 


Zvětšit obrázek
Enceladus (Cassini, 17.2.2005, vzdálenost 10 850 až 29 750 km, rozlišení detailů 63 m/pixel).
Kredit: NASA/JPL/Space Science Institute


Řada gejzírů na jižním pólu Encelada neustále vybuchuje, katapultuje ledové krystalky a nakonec formuje oblačný prstenec ledových částeček. Při každém oběhu kolem Saturna Enceladus neustále doplňuje prstenec novým materiálem.

Zvětšit obrázek
„Tygří drápy“ na Enceladu - tektonická struktura, z níž vyvěrá relativně velmi teplý materiál. Kredit: NASA/JPL/Space Science Institute

Částečky mohou zde přetrvávat tisíce let a to až do té doby než narazí do některého ze Saturnových měsíců (včetně Encelada, který prochází svými vlastními „emisemi“).

 

 


„Dlouho jsme se ptali, proč jsou měsíce poblíž prstence E tak jasné, když nejsou geologicky aktivní jako Enceladus?“, řekla Verbiscer(ová). Odpověď je jednoduchá - jejich povrch je pokryt ledovými krystalky z Encelada. „To jsme předtím nevěděli.“ Měsíce Enceladus a Tethys, obíhající v nejhustější části prstence E, proto mají vyšší albedo než např. Mimas, Dione nebo Rhea. Ale i tyto měsíce jsou mnohem světlejší než ty, které obíhají mimo prstenec E (např. Epimetheus, Janus a další).

 

 


Verbiscer(ová) ještě dodala, že Enceladus je zajímavý i pro astrobiology, protože pod povrchem může být kapalná voda a teoreticky by tam mohly být i primitivní mikroorganismy.

 

 

 

Zvětšit obrázek
Prstenec E a měsíc Enceladus. Snímek pořídila sonda Cassini 9. září 2006 ze vzdálenosti 66 000 km od Encelada. Rozlišní je 396 m/pixel. Kredit: NASA/JPL/Space Science Institute

Pro planetární astronomy je Enceladus zajímavý zejména proto, že je geologicky aktivní. Se svým průměrem asi 500 km je Enceladus téměř 7krát menší než náš Měsíc. Ale není jako náš Měsíc. Vzhled Encelada ustavičně mění gejzíry, chrlící led a kapalnou vodu („ledový vulkanismus“).

Zvětšit obrázek
Teplotní mapy Enceladu pořízené na základě snímků z infračerveného spektrometru na sondě Cassini. Kredit: NASA/JPL/GSFC/Southwest Research Institute

Pravděpodobnou příčinou může být teplo a tlak hluboko uvnitř tělesa. Spouštědlem mohou být i slapové síly Saturna, Dione a dalších měsíců.

 

 


Povrch měsíce je poměrně mladý, možná méně než 100 miliónů let. Z více než 56 známých Saturnových měsíců je Enceladus 6. největším. Objevil ho v roce 1789 britský astronom William Herschel (1738-1822).

 

 


Povrch Encelada je pokryt ledem, obsahuje hladké rovinné oblasti, díry v ledu, krátery, vyvýšeniny a dlouhé linky trhlin v okolí jižního pólu. Tektonická struktura v oblasti jižního pólu se podle svého vzhledu nazývá „tygří drápy“ („tiger stripe“).  Trhliny jsou zdrojem ledových „chocholů“, z nichž je materiál uvolňován a uniká na oběžnou dráhu, vytváří „vlečku“, hromadí se a vzniká dobře pozorovatelný oblačný prstenec kolem Saturna.

 

 

 

Zvětšit obrázek
„Ledový vulkanismus“ na Enceladu. Kredit: NASA/JPL/Space Science Institute

Enceladus je podle římské i řecké mytologie obr, který je odpovědný za oheň sopky Etny na Sicílii.
„Je to velmi příhodný název, protože Enceladus je geologicky aktivní a vyvrhuje ven ledové částečky ze svého jižního pólu,“ řekla Verbiscer(ová). „Ale jeho vliv je značně rozsáhlý, protože má schopnost změnit vzhled svých sousedních měsíců.“

 

Zvětšit obrázek
Anne Verbiscer, University of Virginia

Práce byla publikována 9. února 2007 v Science (Anne Verbiscer, Richard French, Mark Showalter, and Paul Helfenstein: Enceladus: Cosmic Graffiti Artist Caught in the Act).

 

 

Zdroje:
https://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=21851
https://photojournal.jpl.nasa.gov/target/Enceladus

 

 

 

 

 

 

 


Autor: Miroslava Hromadová
Datum:15.02.2007 20:55