Všichni transgenní komáři, pocházejí z jediného předka, kterému molekulární genetici upravili genom tak, aby se stal malárii odolný. K odchování potomků docházelo v laboratoři za optimálních podmínek. Protože bylo potřeba získat dostatečný počet komárů, který by měl šanci uspět v konkurenčním boji o potomstvo, byli transgenní komáři množeni v laboratoři po několik let. Zdá se, že právě tento jejich chov v optimálních podmínkách a příbuzenské páření se jim nyní stává osudným.
Mimo laboratoř se těmto transgenním komárům nedaří v konkurenčním boji o páření uspět. Výzkumnice Andrea Crisanti, která k tomuto zjištění dospěla na základě pokusů prováděných Královskou kolejí v Londýně, používá pro transgenní komáry, v souvislosti s jejich apetitem k páření, výraz: „Pohovkové brambory“.
Aby tito komáři měli, na nějakém konkrétním místě šanci uspět, musí se jich vypustit nejméně milion. A to je další problém. Nákladnost takového projektu činí ze snahy vymítit malárii miliardami laboratorně připravených transgenních komárů, prakticky neuskutečnitelnou záležitost.
Strategie genetické modifikace komárů byla připravena tak, že komárům v laboratoři byl vpraven gen, který brání parazitu dokončit jeho životní cyklus ve střevě komára a jeho slinných žlázách. Aby se během páření gen šířil, vpravili do komárů další gen – transposon, který se dědí současně s genem odolnosti proti malárii. Na základě statistických výpočtů se soudilo, že již po několika generacích, budou všichni „divocí komáři“ nositelé zmíněného genu a stanou se neškodnými. V praxi to ale vypadá jinak. Gen i se svým nosičem – transposonem funguje podobně jako „koule s řetězem“ na noze odsouzence. Ukázalo se, že dokonce ani přirození mutanti tohoto genu, kteří nutně musí v přírodě samovolně vznikat, se v přírodě také nevyskytují. Přirozený výběr prostě tyto jedince s genetickou zátěží, vyřazuje.
V laboratoři již byly připraveny čtyři kmeny komárů nesoucí antimalarický gen. Komáři všech čtyř kmenů dopadli stejně. Pokud byli dáni dohromady se svými divokými konkurenty, stačily čtyři generace (v Africe to představuje jedno letní období), a po antimalarickém genu nezůstalo u komárů ani památky!
Crisanti - autorka projektu přípravy antimalacikých komárů, se ale nevzdává. Je přesvědčena, že neschopnost konkurovat divokým komárům by se dala řešit. V plánu má křížit laboratorně připravené „pohovkové brambory“ s divokými komáry a z tohoto páření vybrat ty komáry, kteří nesou antimalarický gen a teprve ty množit a vypoštět do přírody. Toto přilití „svěží krve“ do příbuzenskou plemenitbou zdegenerovaných komárů, je poslední možnost záchrany ambiciózního projektu.
Komár rodu Anopheles – hostitel a přenašeč malárie
Červené krvinky, napadené parazitem se rozpadají
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace se ročně vyskytuje 300-500 miliónů případů malárie a více než 1 milión obyvatel každý rok umírá na malárii. Nejvíce případů v Evropě bývá importováno přistěhovalci nebo cestovateli z malarických oblastí, většinou ze subsaharské Afriky a Indického subkontinentu.
Člověk se malárií nakazí po pokousání moskytů nebo komárů infikovaných tímto parazitem. Pokud komár poštípá infikovanou osobu, sáním krve přijme mikroskopické částice parazita malárie od infikované osoby, a tím se komár infikuje a stává se potenciálním přenašečem. Parazit malárie se v těle komára musí nejprve rozmnožit (obvykle k tomu potřebuje 1 týden), než se stává rizikem pro další neinfikovanou osobu. Jestliže takto infikovaný komár po zhruba jednom týdnu poštípe další osobu, parazit se z komára přenese krví do nového hostitele (člověka). Parazit pak putuje do lidských jater, kde napadá jaterní buňky, roste a množí se. Během tohoto období infikovaná osoba nepociťuje žádné klinické příznaky. Následně parazit opouští jaterní buňky a napadá červené krvinky. K tomu dochází v průběhu 8 dní až několika měsíců. Jakmile se parazit nachází v červených krvinkách, opět roste a množí se. Zvětšené červené krvinky prasknou, uvolní se parazit, který může snadno napadat další červené krvinky, Přitom se do krve uvolňuje parazitární toxin, který způsobuje klinické projevy malarického onemocnění. Pokud komár poštípe již infikovanou osobu, může po týdnu znovu infikovat další zdravou osobu.