Začátky transfuzí
První převod krve u člověka provedli 15. června 1667 v Paříži, kde patnáctiletému chlapci, který trpěl horečkami a byl po opakovaném pouštění žilou velmi zesláblý, podali, údajně bez škodlivých následků, cizí krev.
Následovala éra transfuzí ovčí krve ale od té se brzo upustilo a neúspěchy vedly vytvoření teorie, že s přenosem ovčí krve se na člověka přenáší i ovčí melancholie.
Podobně neslavně skončily i transfuze krve mezi manželskými páry, jimž výměna krve měla zajistit usmíření. Okolo roku 1680 se s transfuzemi zcela přestalo a teprve až po stu letech se s nimi začíná experimentovat znovu.
Teprve ale až objev krevních skupin na začátku 20. století dovolil provádět úspěšné krevní transfuze. Vídeňák Landsteiner v roce 1901 popsal existenci krevních skupin a systému AB0 a umožnil tak minimalizovat riziko převodu krve. Za zmínku stojí připomenout, že nezávisle na Landsteinerovi určil čtyři základní krevní skupiny také český lékař Jan Janský.
Náhražky
Přes veškerý další pokrok ve zdravotnictví, jsou zásoby krevních konzerv stále nedostatečné. To vedlo farmaceutické společnosti v posledních třiceti letech k vyvíjení náhražek krve, které by byly schopny vykonávat přenos kyslíku, nebyly toxické a nezpůsobovaly by odmítavé reakce organismu. Zkoušel se samotný hemoglobin i hemoglobin z mořského kroužkovce (Arenicola marina). Molekuly jeho hemoglobinu se zdály být tím správným řešením, neboť byl velký (připomínal velikostí krvinky) a nevyvolával téměř žádné nežádoucí imunitní reakce. Většího rozšíření ale nabyly až přípravky na bázi perfluorokarbonu (PFC).
O jednom z nich jsme na Oslu psali v článku „Lepší než krev“.
Použití bílé krve má ale také svá úskalí (například zvětšování sleziny a jater, jak se imunitní buňky snaží kapičky fluorokarbonu pozřít a tělo od nich očistit), a tak se nelze divit, že se stále znovu vracíme ke staré dobré krvi.
Tím se ale také znovu dostáváme zpět k problému roku 1901 – nutnosti testovat krevní skupiny dárce a příjemce. Je nasnadě, že některých kombinací bude stále nedostatek. Pokud se totiž podá neslučitelná krev (např. příjemci skupiny A krev skupiny B), dojde působením protilátek v krvi příjemce ke shlukování a rozpadu krvinek dárce s následným smutným koncem. Krevní skupina 0 je tzv. univerzální skupina (univerzální dárce), kterou je možné např. z důvodu časové tísně podat kterémukoli příjemci, protože proti erytrocytům této skupiny nemůže mít nikdo přirozené protilátky. Na druhou stranu osoba skupiny AB může dostat krev kterékoli jiné krevní skupiny (univerzální příjemce), protože neobsahuje protilátky.
Skupiny určují antigeny
Antigeny A a B, které krevním skupinám daly jméno, jsou cukry, které jsou na povrchu erytrocytů. Lidské erytrocyty mohou nést jeden z těchto cukrů (A nebo B), nebo oba a nebo žádný. Podle toho máme čtyři krevní skupiny A, B, AB a 0. Popletení těchto skupin může u obdarovaného navodit smrt. Pokud se vám tato věta zdá jako zbytečnost o které není třeba se zmiňovat, jste na omylu. I přes vzdělaný nemocniční perzonál se záměna s těmi nejhoršími konci stále vyskytuje se statistickou pravděpobností jednoho případu na 15 000 transfuzí.
V osmdesátých letech si parta výzkumníků v New Yorku všimla, že enzym obsažený v nezralých zrnkách kávy dokáže z erytrocytů “smýt” B antigen. Jednalo se pouze o jeden antigen a tak poznatek byl neupotřebitelný a téměř upadl v zapomnění. Až nedávno se Dán Henrik Clausen z University of Copenhagen, pustil do prověřování baktérií a hub, zda neobsahují enzymy s podobnou náplní práce.
Clausenovi se brzo podařilo kápnout hned na dva zajímavé enzymy. Jeden tvoří problémové patogeny ve střevě a druhý zase mikrobi v mozku nemocných novorozenců. V prvním ze jmenovaných případů se jedná o baktérii Bacteroides fragilis, ve druhém o Elizabethkingia meningosepticum. Enzym střevního mikroba se umí vypořádat s erytrocytárním antigenem B. Enzym druhého mikroba si zase rád smlsne na cukru tvořícím na povrchu červené krvinky antigen skupiny A. Bakteriální enzymy jsou účinnější a na stejnou práci jich stačí tisíckrát menší množství, než kolik enzymu by bylo třeba, pokud by se k odstraňování antigenů používal enzym ze zelených kávových zrn.
Dánský tým začal spolupracovat s americkou společností ZymeQuest z Massachusetts. Ta nyní plánuje provést klinické zkoušky s ošetřenou krví (přeměněnou na skupinu 0). Představitel Červeného kříže USA objev uvítal se slovy “ Stále se potýkáme s nedostatkem vhodné krve a tohle by nám mohlo pomoci situaci řešit”
Pramen: Nature Biotechnology (DOI: 10.1038/nbt1298)
Komentář osla
Pokud se někdy dostaneme do šlamastyky a bude se nám zdát, že horší to být nemůže neboť jsme totálně kdesi. Není třeba propadat panice. I tam se dá udělat slušný objev.