Počátkem roku 2006 vzrušila laiky i odborníky studie německých vědců vedených Frankem Kepplerem z Ústavu Maxe Plancka pro jadernou fyziku v Heidelbergu publikovaná prestižním vědeckým týdeníkem Nature.
Kepplerův tým v ní dokazoval, že rostliny uvolňují do ovzduší významná množství metanu.
Metan patří ke zdatným skleníkovým plynům. Je v tomto ohledu čtyřikrát výkonnější než oxid uhličitý. Na vrub vegetace tak mohla na Zemi připadat až třetina celkové produkce metanu. Řada skeptiků ale Kepplerovy výsledky zpochybňovala. To je celkem normální postup pro skutečně zásadní objevy.
Jak říkal německý filosof Arthur Schopenhauer: „Významné vědecké objevy procházejí třemi fázemi. Nejprve jsou všeobecně zesměšňovány, poté jsou zatvrzele vyvraceny a nakonec jsou přijímány jako samozřejmost.“ Studie nizozemských vědců posunula Kepplerův objev produkce metanu rostlinami do druhé fáze.
V časopise New Phytologist jej zpochybnilo nizozemské vědecké konsorcium vedené Tomem Dueckem z Plant Research International v nizozemském Wageningen.
Nizozemští badatelé pěstovali rostliny (bazalku, šalvěj, pšenici a kukuřici) v umělé atmosféře, kde byl uhlík v oxidu uhličitém tvořen výhradně izotopem uhlíku 13C. Následně pak vědci pátrali v ovzduší kolem rostlin po metanu, který by obsahoval tento izotop.
Došli k závěru, že pokud se vůbec nějaký metan tvoří, je ho nanejvýše 0,3% hodnot udávaných Kepplerovým týmem. Nizozemci proto považují produkci metanu zemskou vegetací za zanedbatelnou.
Metan je po oxidu uhličitém považován za nejdůležitější skleníkový plyn. Udává se, že za poslední dvě staletí se jeho obsah v zemské atmosféře zdvojnásobil. Na vině by mělo být zemědělství. Vydatným zdrojem jsou například rýžoviště zaplavovaná vodou.
Podle Kepplerovy studie měla pozemská flóra uvolňovat až 240 milionů tun metanu ročně. To by významně zužovalo prostor pro snižování produkce skleníkových plynů člověkem. V tomto ohledu je tedy nizozemskou studii možné hodnotit jako optimistickou.
Problém je, že tu teď máme dvě stejně hodnověrně provedené studie a každá skončila s úplně jiným výsledkem. Které z nich věřit? Zřejmě se teď bude nějakou dobu hrát „metanovou kartou“, jak se to komu hodí. Jedni budou argumentovat Kepplerem (tedy Frankem, nikoli Johannem), druzí naopak Tomem Dueckem. Až do doby, kdy další nezávislé experimenty vychýlí jazýček vah ve prospěch jednoho či druhého týmu.
Ani to ale neznamená, že se menšina mýlí. Už několikrát jsme byli svědky toho, jak se většina vědců na něčem shodla, aby se nakonec ukázalo, že pravdu měla hrstka rebelů.
Na rýžovištích zatopených vodou vzniká zcela jistě velké množství metanu. To však mají na svědomí bakterie a nikoli samotné rostliny rýže.
Prameny: ’No evidence for substantial aerobic methane emission by terrestrial plants: A 13C-labelling approach’ Tom A. Dueck, Ries de Visser, Hendrik Poorter, Stefan Persijn, Antonie Gorissen, Willem de Visser, Ad Schapendonk, Jan Verhagen, Jan Snel, Frans J. M. Harren, Anthony K. Y. Ngai, Francel Verstappen, Harro Bouwmeester, Laurentius A. C. J. Voesenek and Adrie van der Werf. New Phytologist. published online: 27-April-2007.