O.S.E.L. - Zmatení vůní
 Zmatení vůní
Nese každý živočišný druh nezaměnitelnou nálepku, kterou jsou příslušníci jeho druhu schopni bez problémů rozlišit? Asi ne. V signálech druhové identifikace zavládne často chaos. Možná je to ale důmyslný systém, který jsme zatím nepochopili. Otázkou rozlišení „našinců a cizáků“ se bude zabývat pořad Vstupte! vysílaný v premiéře na Českém rozhlasu Leonardo 8. června od 11.00 hodin.


 

 

Zvětšit obrázek
Přístevník hluchavkový (Callimorpha dominula)

Motýlí samička sedí na louce a nápadník je  v nedohlednu. Od samičky ho mohou dělit celé kilometry.  Přesto nakonec samičku nalezne a dokáže se s ní spářit.  Často až poté, co se vypořádá se soky, kteří se k samičce  slétli z dalekého okolí. Vůně neoplozené samičky má v sobě  něco magického a její moc nad příslušníky opačného pohlaví  je obdivuhodná.

 


Motýlí samička kolem sebe šíří slaboučkou vůni. V  jejím těle se nachází zhruba desetitisícina miligranu voňavé  esence a z ní se do ovzduší uvolní jen nepatrný zlomek.  Vzdušné masy ji ještě dále naředí. Ve vzdálenosti několika  kilometrů se může sameček potkat jen s několika málo  molekulami. Jeho dychtivě nastavená tykadla ale tyto  molekuly zachytí. Odhaduje se, že v motýlím tykadle je  nahloučeno přinejmenším 40 tisíc nervových buněk různých  typů. Jsou mezi nimi čichové buňky, které reagují pouze na  molekuly samiččiny vůně a na nic jiného. Samička také vábí  samečka jedním jediným typem molekuly. Právě díky tomu může  pachové volání samičky působit s tak fantastickou účinností.  Právě proto sameček bezpečně rozezná samičku vlastního  druhu. K vůním jiných druhů je netečný, protože je jeho  speciálně naladěný čich nevnímá.

 


 

Zvětšit obrázek
Přástevník starčkový (Tyria jacobaeae)

Čas od času ale tato pachová identifikace selže.  Například přástevníci druhů Callimorpha dominula a Tyria  jacobaeae se pokoušejí vzájemně pářit právě proto, že se  jejich identifikační vůně shodují. Stejně tak se shoduje  pach samičky lišaje Phlegethontius sextus s pachem samiček  jednoho druhu indického zavíječe. Pro samečky zavíječe je  samička lišaje neodolatelně přitažlivá, i když je  mnohonásobně větší a spáření s ní nepřichází vůbec v úvahu.
 


 

Zvětšit obrázek
Samice slona sdílí pachovou látku pro signalizaci říje…

Jsou tyto shody důsledkem slepé náhody nebo se za nimi  ukrývá nějaký hlubší vztah mezi různými druhy? Podrobnější  výzkum ukázal, že motýli sdílejí řadu pachových látek.  Například molekula (Z)-7-dodecenyl acetátu slouží jako  pachová vábnička samičkám stovky motýlích druhů.

 

 


Obrovského překvapení se dočkali biologové,  kteří se snažili přijít na kloub záhadě, jakou pachovou  molekulou dává najevo slonice slonímu býkovi svou  připravenost k páření. Pachovou molekulu hledali v moči.  Sloní samec k moči slonic často čichá a pokud je slonice  říjná, nabírá samec moč koncem chobotu a podává si ji do  úst, odkud ji nasává zcela zvláštním způsobem, kterému se  říká "flémování". Při flémování se pachové látky z moči  dostávají do tzv. vomeronasálního neboli Jacobsonova orgánu,  který ústí v ústní dutině na horním tvrdém patře dvěma  otvory a zavádí pachové molekuly dále k čichovým nervovým  zakončením.

 


 

Zvětšit obrázek
…se samičkami bělásků. Mesaliance zřejmě nehrozí.

Nejúčinnější pachovou složkou sloní moči se ukázala  molekula (Z)-7-dodecenyl acetátu, kterou pro úplně stejný  účel využívají i motýli. Zatím nevíme, zda v přírodě dochází  ke zmatení motýlích samečků pachem říjné slonice. I tak  zůstává sdílení jedné pachové molekuly motýly a slony velmi  zajímavým jevem.

 


 


Příkladů podobného sdílení druhových vůní ale známe  více. Například lýkožrouti si vyvinuli důmyslný systém  pachové komunikace, která jim umožňuje úspěšně kolonizovat  vybraný strom. Samičky lýkožrouta druhu Dendroctonus  brevicomis lákají samečky celou škálou hmyzích "parfémů",  mezi nimiž významné místo patří molekulám brevikominu. Velmi  podobnou látku ale uvolňuje i organismus borovice napadený  broučím škůdcem druhu Typodendron lineatum nebo ji používají  motýlí samečci hrotnokřídlece druhu Hepialus hecta.

 

 

Lýkožrout Dendroctonus brevicomis by mohl svým pachovým signálem oklamat …


A i když dostal brevikomin své jméno právě podle  lýkožrouta Dendroctonus brevicomis, hraje překvapivě  důležitou roli i v životě myší. I tito hlodavci řídí svůj  život důmyslným systémem pachových látek. O jeho účincích se  přesvědčíme, když budeme chovat myší samičky odděleně od samců. Takto chované samičky ztrácejí pohlavní  cyklus. Porucha pohlavního cyklu ale velmi rychle mizí, když  je myším samičkám podestláno stelivem z klece myších samců.  Podobně dochází k oddálení nástupu puberty u společně  chovaných mladých myších samiček a i tuto poruchu lze  jednoduše napravit chovem samiček na podestýlce od dospělých  samců. Podestýlka s sebou zřejmě přináší stimul v podobě  pachových látek z moči myších samců.

 


 

 

Zvětšit obrázek
… třeba vilného myšáka.

Myšáci uvolňují do moči řadu pachových látek. Zvláště  silný čpavý zápach má moč, kterou samci vylučují při  vzájemných bojích o výsadní postavení v myším společenství.  Mezi látkami v moči myšáků najdeme i brevikomin nebo  butylthiazolin. Právě tyto dvě látky jsou schopny napravit  poruchy pohlavních funkcí izolovaně chovaných myších  samiček. Je zajímavé, že i uměle připravené chemikálie  účinkují na samičky jen v případě, že jsou podány s čistou  myší močí. Pokud se rozpustí ve vodě, jejich "léčebný"  účinek mizí. Aby dokázaly ovlivnit rozmnožovací funkce  samiček musí zřejmě obě pachové látky reagovat s další  molekulou nebo dokonce několika molekulami myší moči.
 

 

Zajímavá je z tohoto hlediska ale i druhá pachová molekula  z moči myšáků, tedy butylthiazolin. Studium života afrických  antilop chocholatek odhalilo důležitou roli butylthiazolinu  v životě těchto elegantních obyvatel afrických pralesů.  Zvláště u samců je butylthiazolin vylučovan ve významných  množstvích tzv. preorbitální žlázou v koutku oka. Samci  chocholatek používají sekret preorbitálních žlaz  k pachovému značkování svého teritoria. Zda i u chocholatek  dokáže pach butythiazolinu nějak ovlivnit reprodukční funkce  samic, není jasné.

 

Zvětšit obrázek
Šanta kočičí (Nepata cataria) …


Zmatení pachových signálů má v přírodě zřejmě mnohem  větší rozsah, než jsme se ještě nedávno domnívali. Příroda  ale nemá ráda velký nepořádek. Částečně si můžeme překrývání  spektra pachových signálů mezi různými druhy živočichů  vysvětlit tím, že pachové signály nejsou jediným typem  signálu, kterým spolu jedinci téhož druhu komunikují. Jednou  z možností je využití směsi týchž pachových molekul  v různých poměrech. Pachový signál se může kombinovat  i s jinými způsoby komunikace. To ve spojení s dalšími  regulačními mechanismy zřejmě dokáže uvést na pravou míru  případné omyly vyvolané shodnou vůní různých organismů.  Přesto se ale nabízí provokativní otázka, zda se za společně  sdílenými pachovými signály neskrývá něco víc než jen pouhá  náhoda.

 


Zajímavý propletenec vůní váže dohromady hned několik  různých organismů - šantu kočičí, kočku domácí a mšice.  Rostlinu, savce a zástupce hmyzí říše tu pojí látka zvaná  nepetalakton. Jméno dostala podle latinského názvu šanty  kočičí Nepeta cataria. Tato rostlina pochází z východního  Středomoří a místy u nás zcela zdomácněla. Najdeme ji hlavně  podél cest nebo na rumištích. Dorůstá výšky až jednoho metru  a typické jsou pro ni listy porostlé krátkými hustými  chloupky. Po rozemnutí vydává šanta silné aroma. Zřejmě  i proto byla dříve pěstována jako léčivka.

 

Zvětšit obrázek
… neodolatelně láká kočky.

 S pěstováním šanty je ale spojena jedna velká obtíž.  Jakmile se dostane do šantového porostu kočka, je zle. Vůně  šanty doslova připraví kočky o rozum. Třou se o rostliny  tvářemi a bradou a na vrchol blaha se dostanou, když mohou  její stonky pořádně zválet. Rostlina láká kočky  nepetalaktonem, jehož vůně vyvolává u koček chování velmi  podobné rituálu, jaký předchází kočičí páření. Nepetalakton  probouzí v kočkách vášeň v neuvěřitelně nízkých  koncentracích. Pokusně bylo prokázano, že kočky ale i další  kočkovité šelmy, např. lvi nebo tygři, reagují i na roztoky,  kde je v 1 litru rozpuštěno jen 0,001 mikrogramu  nepetalaktonu.
Vnímavost koček k nepetalaktonu není náhodná. Tato  látka je součásti sekretu, který kočky vylučují žlázami na  hlavě. Před pářením se vzájemně tímto sekretem natírají na  hlavě a plecích, někdy dokonce po celém těle. Toto roztírání  pachové látky stojí v pozadí chování kočky, která se vám  otírá o nohy - označuje si vás sekretem svých žláz. Podle  některých odborníků je slabost koček pro vůni šanty  důmyslnou pastí této rostliny. Kočkám, které se v šantě  vyválejí, uváznou v kožichu semínka šanty. Na svých toulkách  je pak kočky roznesou do širokého okolí.

 

 

Šanta dovede využít nepetalakton i k dalším účelům.  Nepetalakton je vylučován i samičkami mšic, které touto vůní  lákají samečky ke spáření. Měkké a plstnaté listy šanty jsou  pro mšice velmi přitažlivé. Nezdá se ale příliš  pravděpodobné, že by bylo pro šantu příliš výhodné vydávat  vůni, za níž by se slétaly mšice. Jenže vůni nepetalaktonu  vyhledávají i parazité mšic, kterým tato molekula ukazuje  cestu ke kořisti. Je tedy dost dobře možné, že  nepetalaktonový signál šanty není určen mšicím, ale naopak  jejich přirozeným nepřátelům, kteří by měli šantu před  mšicemi chránit.

 


Ani tímto skutečným pachovým propletencem ale výčet  sdílených vůní nekončí. Kanec při pohlavním vzrušení  intenzivně pohybuje čelistmi a u tlamy se mu objeví ostře  páchnoucí husté sliny vylučované podčelistní slinnou žlázou.  Prasnice, která je v říji, reaguje na tento pach tím, že  znehybní a umožní tak kanci páření. Pachovými látkami  v kančích slinách jsou steroidní hormony, jmenovitě po pižmu  páchnoucí androstenol a androstenol, který páchne po moči.  Oba hormony jsou produkovány ve varlatech a doslova  prostupují celým organismem kance. Typický nepříjemný pach  kančího masa vymizí až za několik měsíců po kastraci. Kančí  pach lze připravit i uměle a zemědělci občas používají  spreje se směsí androstenonu a androstenolu pro zjišťování  říje a vhodného termínu pro připuštění chovaných prasniček.

 

Zvětšit obrázek
Kančí pach mají na svědomí steroidní hormony.

 


Pachová komunikace prasat nedávala spát biologům,  které vzrušovala myšlenka podobné signalizace u člověka.  U lidí je nejpravděpodobnějším zdrojem pachového signálu pot  z podpažní jamky. V podpaží se vyskytuje velké množsví  žlázek, které se stávají aktivními po dosažení puberty. Pach  případných signalizačních molekul vylučovaný těmito žlázkami  nelze zaměňovat s nelibým pachem nemytého těla, který je  nejvýraznější rovněž v podpažní jamce. Jeho původcem je  molekula kyseliny trans-3-methyl-2-hexenové. Ale  i u vymydleného člověka lze nalézt v sekretu žlázek  v podpaží stopová množství androstenolu a androstenonu, tedy  látek sloužících k pachové komunikaci u prasete. Zda se tyto  látky podílejí na pachové signalizaci i u člověka, není  zdaleka jisté.

Zvětšit obrázek
Bivoj věděl, co má své nastávající přinést darem. Ženám kančí pohlavní hormony nepáchnou.

Některé pokusy, které měly prokázat vliv pachových  sterodiů na člověka, vypadají poněkud neortodoxně, ale  přinesly zajímavé výsledky. Vědci například postříkali stěny  některých záchodů ve sledované budově androstenolem a pak  sledovali, jak často jsou tyto záchody používány. Ukázalo  se, že muži se pachu androstenolu vyhýbají, zatímco ženám  nevadí. Zajímavé pokusy byly provedeny i na dobrovolnicích  z řad studentek, které přes noc čichaly androstenol. Ráno  pak tyto studentky jevily mnohem větší zájem o chlapce než  studentky, které androstenol nevdechovaly. Ani na základě  těchto experimentů ale nelze vyslovit závěr, že člověk  využívá pro pachovou komunikaci stejné molekuly jako prase.
 

 

Některé experimenty naopak naznačují, že u člověka by  mohla fungovat pachová signalizace a řízení pohlavních  funkcí způsobem obdobným s pachovou signalizací myší. V této  souvislosti je často citována studie, která prokázala, že  ženy obývající společné ubytovny mívají vzájemně  sesynchronizován menstruační cyklus. Na druhé straně ženy,  které žijí trvale ve společnosti mužů mívají zkrácený  menstruační cyklus. Některé následné studie tato pozorování  potvrdily, jiné nikoliv.

 


 

Zvětšit obrázek
Nízké koncentrace některých steroidů mohou za atraktivitu kaviáru.

Je zajímavé, že pachová signalizace je podezřelá  z toho, že se podílí na celosvětovém trendu stále časnějšího  nástupu puberty. Podle některých odborníků to souvisí se  změnou ve fungování rodiny. Dříve chodili do zaměstnání  hlavně muži a ženy zůstávaly doma s dětmi. Dcery tak byly  vystaveny pachové signalizaci svých matek a tím u nich byl  nástup puberty potlačen a oddálen. Se zapojením žen do  pracovního procesu byla děvčata tohoto brzdícího vlivu  zbavena a výsledkem je urychlení nástupu puberty.

 

Jakkoli nám mohou pachy androstenolu a androstenonu  připadat ve vyšších koncentracích odpudivé, ve stopových  množstvích nám určitě nevadí. Naopak je vnímáme jako  příjemnou vůni. Právě nízké koncentrace androstenolu  a androstenonu stojí v pozadí obliby takových pochoutek  jakými je kaviár, celer nebo mladý pastinák. Zřejmě po nich  slabě voní i celá řada exotických jídel. Ve výčtu těchto  vybraných lahůdek figurují i lanýže, které jsou hledány  s pomocí prasat právě proto, že se i z hloubky půl metru pod  zemí prozradí citlivému prasečímu rypáku pachem  androstenolu. Úloha těchto steroidních pachových látek u hub  není jasná a význam sdílení jejich pachu s některými savci  je rovněž záhadou.

 

Více o našincích a cizácích v přírodě na  https://www.rozhlas.cz/leonardo/live
 v pátek 8. června 2007 v 11.00
Pokud se vám to nehodí, můžete najít pořad ve formátu MP3 v archivu na
https://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=2628


Autor: Jaroslav Petr
Datum:30.05.2007 00:24