O.S.E.L. - Klon tura bantenga
 Klon tura bantenga
Z buněk uhynulého divokého tura bantenga vytvořili v San Diegu klon.



Spektrum zvířecích klonů se rozrostlo o další „položku“ – divokého tura bantenga. Z buněk odebraných uhynulému býkovi a následně po několik let uskladněných v tekutém dusíku v kontejnerech zoo v americkém San Diegu vytvořili klon bantenga odborníci americké firmy Advanced Cell Technology (ACT) ve spolupráci Trans Ova Genetics. Bantengové jsou domovem v jihovýchodní Asii, kde jich především na Jávě stále ještě přežívá asi 8 000 kusů. Jsou tedy na seznamu druhů ohrožených vyhubením. Mohlo by jim k záchraně pomoci klonování?

Podívejme se nejprve na celý postup, který byl završen narozením klonu. Buňky bantenga nejprve putovaly v tekutém dusíku z kryobanky označované jako „Frozen ZOO“ (čili „mražená zoo“) v kalifornském San Diegu do sídla ACT ve Worcesteru (stát Massachusetts). Tam vzali vědci z týmu vedeného Robertem Lanzou 30 vajíček skotu, která zbavili jejich vlastní dědičné informace, a vpravili do nich kožní buňky bantenga. Vzniklá embrya přenesli veterináří z firmy Trans Ova Genetics náhradním matkám, kterými byly jalovice skotu. Zabřezlo celkem 16 příjemkyň a  narodila se dvě mláďata. Jedno z nich evidentně trpělo tzv. syndromem obřích telat – býček měl dvojnásobek obvyklé porodní hmotnosti a neměl se příliš k světu. Vědci jej museli utratit.


 


Tento banteng měl štěstí a narodil se v pořádku. Jeho „bráška“ ale musel být utracen pro tzv. syndrom obřích telat. 


 Druhý klon si ale zatím vede dobře. Otázka je, jak dlouho mu to vydrží. U klonů nejsou výjimkou náhlé skony ani ve vyšším věku. Budeme tedy držet malému bantengovi palce, aby úskalí svého „klonovaného“ života zdárně zvládl. Už z výčtu těchto problémů je však jasné, že klonování stále ještě neodrostlo dětským nemocem.


Pro klonování ohrožených druhů se  využívají jako zdroje vajíček a jako náhradní matky pro přenosy embrya samice blízce příbuzných druhů domácích zvířat. Proto bývá tento postup označován jako „mezidruhové klonování“. Úspěch už slavilo mezidruhové klonování  v případě divokého tura gaura a muflona. U gaura bylo použito rovněž vajíček skotu a embrya byla přenesena holštýnským stračenám, v případě muflona posloužily pro stejný účel domácí ovce.


Je zřejmé, že pandu velkou nebo velrybu biskajskou právě pro nedostatek vhodných „náhradnic“ nikdo v dohledné době nenaklonuje. V souvislosti k narozením klonu bantenga uveřejnily světové agentury vyjádření řady odborníků na ochranu přírody. Zazněly většinou velmi pochvalné hlasy. Jde o nesporný úspěch, ale klonování samo o sobě žádný ohrožený druh hrobníkovi z lopaty nesundá. Pokud nebude chráněno původní životní prostředí bantengů a nepřestanou být intenzivně loveni, není ani pomýlení na to, že by se klony mohly vrátit tam, kam patří – tedy do indonéských pralesů.  Otázkou je i „normálnost“ klonů odchovaných matkou cizího živočišného druhu. U řady savců předává matka mláděti řadu nezbytných dovedností, jež mu „macecha“cizího živočišného druhu ani nemůže poskytnout. Z chování zvířat získaných klonováním tak můžou jednou pro vždy vymizet naučené schopnosti rozhodující o přežití ve volné přírodě (hledání potravy, ochrana před šelmami apod.).


 


Autor: Jaroslav Petr
Datum:10.04.2003