Selen patří mezi stopové prvky, jejichž příjem je pro tělo nezbytný. Tvoří součást bílkovin-selenoproteinů. Selen je základní složkou proteinů s antioxidační aktivitou. Účastní se „zhášení“ volných radikálů a přeměny neúčinného hormonu štítné žlázy thyroxinu na účinnou formu trijódtyronin. Působí příznivě na revmatickou artritidu, udržuje pružnost tkání, předchází vzniku lupů, zlepšuje činnost imunitního systému. Selen by nás také měl chránit před onemocněním cukrovkou. Konkrétně diabetem typu 2. Pokusy vědců z University at Buffalo ale svědčí o něčem zcela jiném. Podle posledních poznatků konzumace selenu může mít přesně opačný efekt.
Pokus, při kterém se neblahý účinek selenu projevil, nebyl založen na nějakých extrémních dávkách. Osoby v pokusu dostávaly ve formě doplňku jen 200 mikrogramů selenu denně. To pro oblast, která je charakterisitcká deficitem selenu, opravdu není mnoho. Stávající normy totiž určují, že celková denní dávka by neměla překročit 400 mikrogramů. Po vyhodnocení údajů získaných pokusem vyšlo najevo, že i zmíněný malý přídavek selenu měl velký vliv na vznik diabetu druhého typu. U osob, které doplněk selenu dostávaly, bylo postižených o 55% více! Článek, ve kterém je selen označen jako viník a ne jako ochránce před diabetem, vyjde v srpnovém čísle odborného lékařského časopisu Annals of Internal Medicine.
O pokusu
Poznatek o kterém zde referujeme, je vlastně vedlejší výsledek klinických pokusů, které měly prokázat, zda je prospěšné brát doplňkový selen na prevenci ne-melanomových kožních nádorů. Testy byly prováděny ve východní části Spojených států amerických. To je oblast s nedostatkem selenu v půdě. Jde o lokalitu ve které množství příjímaného selenu stravou je menší, než kolik činí průměr pro celé území USA.
Znepokojivý na tom všem je fakt, že mezi osobami, které braly selen ve formě dopňků a měly nejvyšší hladiny selenu v krvi na začátku sledovaného období, se zhruba v době osmi let vyvinul nejvyšší počet případů diabetu. Podle prvního autora studie Saverio Strangese to nemůže být náhoda. Přesto autor doporučuje s výsledkem jeho studie zacházet opatrně. V normální populaci je totiž jen málo osob, pokud vůbec nějaké jsou, které pravidelně berou doplněk selenu každý den po dobu osmi let. Proto je dost obtížné aplikovat získaný poznatek na celou veřejnost.
Jaká je situace u nás nám není známo, ale zhruba polovina Američanů pravidelně bere multivitamínové tablety. To je dost, když si uvědomíme, že není důkaz, že by u zdravých osob měly nějaký vliv na prevenci chronických nemocí.
Lze výsledkům věřit?
Pokusu, z něhož vznikly tyto závěry, se účastnilo 1202 osob. V době zahájení pokusu, jehož cílem bylo sledování výskytu nádorů, žádný z účastníků neměl diabetes. Pilulky se selenem bralo 600 osob a 602 jich sloužilo jako kontrola (dostávaly prášky v nichž žádný selen nebyl).
Nábor osob probíhal v době mezi lety 1983 až 1991. Obohacování jejich stravy selenem skončilo 1996. Průměrná doba osob v pokusu činila 7,7 let.
Během pokusu 97 účastníků onemocnělo cukrovkou. Ve skupině, která brala selen, bylo nemocných 58. Ve skupině, jež dostávala placebo, jich bylo jen 39. Pokud se u této populace provedla analýza na věk, pohlaví kuřáctví a nebo na index tělesné hmotnosti, rozdíly nebyly zjištěny. Jinak řečeno, na výsledek měl skutečně vliv jen přídavek selenu.
Vědci zatím netuší, jakým mechanismem by vliv selenu šlo vysvětlit a tak se uchylují k obecné frázovité formulaci o „rozhození endokrinního systému“.
Než se dobereme dalších poznatků, bude třeba provést další a jinak koncipovaný pokus. Pak teprve bude možno s určitostí rozhodnout, zda a jak velký přídavek selenu je schopen diabetes navodit.
Vše nasvědčuje tomu, že se zase ukázala platnost toho našeho: „Všeho s mírou!“. Zatímco malé množství selenu je nezbytné, přebytek se nám může šeredně vymstít. Poslední pokus Američanů nám do představy co je u selenu „vhodná míra“, vnesl pořádný zmatek. Jisté nyní je jen to, že pokud nemáme indikován nedostatek selenu rozborem krve, bude pro nás lepší, když se jeho preventivní konzumace ve formě potravinových doplňků vyvarujeme.
Pramen: University at Buffalo.