Zničující lesní požáry, jež nedávno zuřily v Řecku, znovu připomněly ožehavé téma ochrany proti tomuto živlu. Prevence lesních požárů se zdá být dvojsečnou zbraní. Čím déle se daří propuknutí ohně zabránit, tím více suché vegetace se v krajině nahromadí a tím ničivější pak požár bývá. Riziko vypuknutí rozsáhlého lesního požáru roste nejen se suchem. Významným faktorem pro šíření požáru je i typ vegetace a síla a směr vetru.
Michael Ghil z University of California v Los Angeles se zabýval jiným hojně podceňovaným rizikem – zástavbou v lesních oblastech. Rozhraní mezi divočinou a městskými oblastmi zabírá 9% z celkové plochy USA. Nachází se na něm bezmála 40% všech bytových jednotek. Aktivita lidí žijících a pracujících na tomto rozhraní stojí nejednou u počátku požárů. Vlivu přítomnosti samotných staveb na rizika požárů však doposud nikdo nevěnoval systematickou pozornost. V tom je studie Michaela Ghila a jeho kolegů zveřejněná v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences průkopnická.
Ghil nejprve na počítači modeloval šíření ohně v lesních porostech, v osídlených oblastech i na jejich rozhraní. Potom takto odvozené zákonitosti ověřoval na datech o šíření konkrétních lesních požárů. Použil k tomu údaje ze států Colorado, Montana, Nové Mexiko, Washington a Wisconsin. Studie prokázala, že hustota zástavby a hořlavost staveb na rozhraní mezi městem a divočinou rizika lesních požárů ovlivňuje zcela zásadním způsobem.
„Na čtverečním metru domu najdeme mnohem více hořlavých materiálů než na čtverečním metru lesa,“ říká Ghil.
Je proto velice důležité, aby byly stavby co nejvíce odolné proti ohni. Ohnivzdornost domu dělá při požáru obrovský rozdíl. Prozatím byla odolnost k ohni hodnocena především z hlediska bezpečnosti domu a jeho obyvatel. Ghil dokazuje, že ohnivzdornost staveb je klíčová i pro les. V okolí staveb zabezpečených proti ohni napáchá požár podstatně menší škody.
„Mnoho lidí má k požárům v podstatě fatalistický vztah a nechápou, jak je důležité, aby zabezpečili svůj dům proti ohni a aby totéž udělali i jejich sousedé. Šíření požáru není dílo boží. Zabezpečení budov proti ohni může rozhodnout o tom, zda se požár prožene osídlením nebo zda se mu vyhne,“ tvrdí americký vědec.
Vyznaným prvek prevence lesních požárů by tedy mělo být zabezpečení staveb, které se v lese nebo na jeho hranicích nacházejí. Za zváženou stojí, zda a kde stavby vůbec povolit. Pokud už k výstavbě dojde, měla by být odolnost staveb proti ohni jednou z významných priorit.
Pramen: PNAS