Prvního září uplynuly dva roky od spuštění stanice Českého rozhlasu Leonardo. Nejde o žádné „kulatiny“ (tedy pokud nepočítáme ve dvojkové soustavě), ale příležitost k ohlédnutí to bezesporu je. Jde stále ještě o jediný veřejnoprávní subjekt, který se systematicky věnuje vědě. Česká televize nic podobného nemá a pokud je mi známo, ani se k ničemu podobnému v rámci digitalizace nechystá. ČT bude zřejmě i nadále na svých digikanálech nabízet především masovou zábavu v podobě sportu či politiky. Můžete tu sledovat hlavně muže kopající do gumové měchuřiny obšité kůží nebo muže šťouchající zahnutým klackem do kusu černé gumy (ČT4) nebo muže, kteří si vztyčeným prostředníčkem navzájem signalizují, že jsou jedničky (ČT24).
Leonardo nabídl posluchačům řadu zajímavých pořadů. Největší popularity zřejmě dosáhl projekt Odhalení, při které měli zájemci možnost nahlédnout prostřednictvím webových kamer do života goril v pražské zoo. Tento multimediální projekt sklízel vavříny i na mezinárodní scéně, když získal prestižní ocenění na Wild Screen Festival v anglickém Bristolu v konkurenci 412 projektů ze 45 zemí. To je něco jako Oscar v oboru přírodovědných filmů. Blíže viz Odhalení
Zajímavou novinkou druhého roku existence Českého rozhlasu Leonardo jsou pravidelné besedy na vědecká témata vysílané z Městské knihovny v Praze a pořádaní ve spolupráci s přírodovědným měsíčníkem Vesmír. Skupinka odborníků se tu obvykle hádá na aktuální témata jako jsou rekultivace, vznik České kotliny dopadem asteroidu či vztah ekonomie a ekologie. Záznam besedy si můžete pustit nejen v rozhlasové podobě ale i jako videozáznam. Právě v tom je Leonardo jedinečný, protože jako jedna z mála rozhlasových stanic pochopila digitalizaci jako obrovskou možnost rozšířit zvukové šíření informací o spektrum dalších možností. Samozřejmostí je archiv, v kterém si můžete najít svůj pořad pustit si jej, když máte čas nebo chuť. Některé rozhovory nebo příspěvky se objevují i v textové podobě, takže si je posluchač zvyklý na papírový nosič informací může staromilsky vytisknout.
Součástí příspěvků prezentovaných na webu Leonarda jsou i odkazy na jiné zdroje informací případně obrazový materiál. O videosekvencích už byla řeč. V rubrice Aktuálně se denně objevuje čtyři či pět zcela aktuálních zpráv ze světové vědy. Často s fofrem, kterému nestačí konkurovat ani profesionální tiskové agentury.
Kupodivu právě multimedializace Leonarda je trnem v oku mnoha lidem, kteří mají z moci úřední do vysílání co mluvit. Jejich výhrady lze shrnout do konstatování, že si Leonardo „hraje na televizi“. Je s podivem, že si tito „odborníci“ někdy neotevřou třeba web anglické BBC, která bývá dávána našim veřejnoprávním sdělovacím prostředkům mnohdy za vzor. Tam je multimedializace jako doma. Mnohem pravděpodobnější ale je, že tito kritici velmi dobře vědí, že multimedializace digitálních rozhlasových stanic je normální fenomén, bez něhož u spoluchačů-čtenářů-diváků žádná stanice neobstojí. Protože ale soukromé vysílací stanice v digitalizaci zaspaly, je třeba ty veřejnoprávní brzdit, aby konkurenci ze soukromého sektoru moc neutekly. Také argument, „že je to všechno moc drahé“, je celkem úsměvný v konfrontaci s faktem, že český stát vydal v rámci rozvoje internetové gramotnosti miliony na podporu soukromého serveru s ryze bulvárním obsahem a v Indošovi vytvořil černou díru na finance, nad jejichž sumou se tají dech.
Nezbývá než doufat, že Leonardo nepřízeň „moci úřední“ bez úhony přežije. I když obdoby mezinárodně úspěšného projektu Odhalení se v dohledné době asi nedočkáme. Jak říkají kritici, byla by to hra na televizi a bylo by to moc drahé. K ledu tak šel třeba projekt, který měl přiblížit v přímých internetových přenosech životy různých světových kultur. Ale nezapomínejme, že jsme v Čechách, kde se úspěch neodpouští a kde musí být každý dobrý skutek po zásluze potrestán.