O.S.E.L. - Pavouci kolektivisté
 Pavouci kolektivisté
Pavouci jsou považováni za notorické individualisty. Výjimky jak známo, potvrzují pravidlo.


 

Kolektivismus pavouků nás občas zaskočí. Viz článek  „Nic pro arachnofobiky“.  
Jenže nic nového pod sluncem, všechno už tu bylo.

Z celkového počtu asi 34 tisíc dosud známých pavoučích druhů jich dokáže alespoň část života prožít pospolitě jedno promile.
Tito pavouci propojují své sítě do složité soustavy, v níž pak uvízne bohatá kořist. Jejich společný úlovek je vydatnější než výřad kořisti stejného počtu pavouků, z nichž si každý rozprostřel síť sám.

Dočasná i trvalejší seskupení vytvářejí například blízcí příbuzní našich křižáků z rodu Metepeira, jichž se může sejít ve skupině i padesát. Někteří pavouci rodu Nephila vytvářející skupiny až o 25 členech. Pospolití pavouci se sdružují do skupin, když je kořisti opravdová hojnost. Jakmile přijde nouze, vypuknou mezi pavouky třenice a každý se opět rozhodne lovit na vlastní vrub. V tropických pralesích s nepřeberným bohatstvím hmyzu žijí některé pavoučí druhy ve skupinách dokonce trvale. Z mírného klimatického pásma chudšího na hmyz takový příklad zatím neznáme.

Proč se pavouci nesdružují naopak v obdobích nebo místech chudých na kořist a nevytěží z výhod společného lovu vydatnější přísun potravy? Jejich jednání má vlastní hlubokou pavoučí logiku. Při společném lovu se nezvyšuje jen množství kořisti ulovené v průměru na jednoho pavouka. Zároveň vyrovnávají i rozdíly v konzumaci kořisti mezi jednotlivými pavouky.

Tuto skutečnost si můžeme demonstrovat příklady získanými pozorováním pavouků ve volné přírodě. Pavouci druhu Nephila clavipes zvýší sdružením do skupin úspěšnost svého lovu asi o pětinu. Variabilita jejich úlovků klesne ale na jednu pětadvacetinu. Znamená to, že se stírají rozdíly mezi jednotlivými pavouky. Všichni uloví přibližně stejně, všichni jsou na tom zhruba stejně dobře. Naopak, osaměle lovící pavouk má na jedné straně naději na fantastický úlovek, na straně druhé riskuje, že vyjde v lovu zcela naprázdno.
 Dokud je v místě dostatek kořisti, není oč se rvát a pavouci dají přednost kolektivnímu způsobu života a lovu. Jakmile ale množství kořisti poklesne pod úroveň, kdy by její rovnoměrné rozdělení mezi všechny pavouky nezajistilo pokrytí základních životních potřeb, rozhodnou se pavouci pro loterii samotářského lovu, z níž jim přeci jen kyne jakás takás šance na nadprůměrný úlovek a nasycení.
A jak skupinově žijící pavouci dosahují rovnoměrného rozdělení kořisti? Ti, kterým se při lovu tolik nedařilo, kradou kořist úspěšnějším druhům. Pavoučí společenství dosahuje "spravedlivého" rozdělení kořisti jaksi po jánošíkovsku.

 

 Z pořadu „Vstupte!“ Českého rozhlasu Leonardo, vysílaného dne 7.9. 2007.


Autor: Jaroslav Petr
Datum:08.09.2007 03:06