Čas od času media vyrukují se škodlivostí mléka a mléčných výrobků, aby se vzápětí zase ukázalo, že na nich vyrostly celé generace předků a že jsou pro nás vlastně velmi prospěšné.
Těmto vášnivým diskusím zřejmě konec hned tak nebude, protože pro většinu z nás mléko a výrobky z něj prospěšné jsou. Jsou ale mezi námi i tací, kteří holt mají smůlu.
Trošku jasno do sporu jak to s tou škodlivostí mléka je, nyní přináší tým specialistů na proteiny, v jehož čele stojí doktorka Clare Mills. Ta přichází s teorií, že v podstatě všechny proteiny jsou našimi potenciálními alergeny. Záleží jen na tom, jak jsou tyto proteiny evolučně vzdálené od svých lidských ekvivalentů. Na tuto myšlenku přivedl vědce fakt, že lidé, kteří jsou alergičtí na kravské mléko, jsou většinou také alergičtí na mléko kozí, ale jen velmi zřídka jsou současně alergičtí na mléko získané od klisen.
Mills tvrdí, že proteiny koňského mléka jsou ze 66 % shodné s proteiny lidského mateřského mléka., zatímco známé alergeny z kravského a kozího mléka jsou shodné z méně než 53 %. Anglicko rakouský tým spočítal, že hraniční hodnotou, která rozhoduje o možných problémech, je oněch 53 %. Pokud je identita proteinů nižší než 53 %, mohou být pro nás alergenní.
Nastolené teorii o souvislosti mezi alergenností a evoluční vzdáleností, nahrávají i některá další fakta.
Zatím co kravské mléko a vajíčka jsou častými zdroji alergenů u dětí, u dospělých to jsou ryby a produkty z jiných mořských živočichů. Vědcům se podařilo odhalit, že většina alergenů z živočišných potravin náleží do jedné ze tří skupin proteinů. První takovou skupinou jsou tropomyosiny. Tropomyosiny jsou proteiny svalové tkáně. Jsou skupinou nejdůležitější. Tropomyosiny přítomné v savcích, rybách a ptácích jsou z 90 % identické alespoň k jednomu z mnoha tropomyosinů přítomných ve svalech lidských. Žádný ze zvířecích tropomyosinů není pro nás alergenem.
Tropomyosiny ale mají ve svých tělech hmyz, korýši a ploštěnky. Jejich tropomyosiny jsou pro nás ale „jiný kafe“. Pro ně je u nás navodit alergii, hračka. Vědci si myslí, že to je proto, protože jejich tropomyosinové řetězce jsou jen z 55 % identické těm našim nejbližším tropomyosinovým řetězcům.
Druhou skupinou proteinů, které nás obšťastňují alergiemi jsou bílkoviny s takzvanou „HF – rukou“ (EF-hand), jež se váží na vápenaté a hořečnaté ionty. Jde o proteiny typické pro nervovou tkáň. Tyto proteiny, které pochází z ptáků a savců, k nám alergenní nejsou. Zato ty z žab a ryb, které jsou evolučně vzdálenější než jsou ptáci, ano.
Třetí velkou skupinou alergenů jsou kaseiny. Kaseiny jsou součástí mléka všech savců. Vědci analyzovali mléko králíků, potkanů, velbloudů, ovcí, skotu a koní. Ukázalo se, že živočišné proteiny leží na hranici, na které je náš imunitní systém schopen rozlišovat mezi vlastními a cizími proteiny. Podle nových poznatků se zdá, že právě o tom, zda tuto hranici překročí, nebo ne, rozhoduje jejich evoluční vzdálenost. Vypadá to, že právě ona odráží rozsah rozdílů mezi zvířecími a lidskými homologními proteiny. A že jsou to právě tyto rozdíly, které určují neblahou úlohu proteinů ve spouštění našich autoimunitních reakcí. Poznatek anglo-rakouského týmu by tak mohl přispět nejen k pochopení vzniku alergií na některé potraviny, ale ve výhledu možná i k léčbě některých chorobných stavů při kterých se náš imunitní systém blázní a útočí na naše vlastní zdravé buňky.
Pramen: Institute of Food Research