Konzervativnost samic při výběru samců formuje evoluci druhu. Pávi původně neměli tak nápadný „ocas“. Samičky si však po mnoho generací vybíraly za otce svých potomků samce s nejdelšími a nejbarevnějšími pery. Dnešní paví šampióni tak mohou uspět jen díky perům, které jim jsou jim v běžném životě jen na překážku a hodí se pouze k lákání samiček.

 

 

 

 

Samičky severoamerického pěvce strnádky skřivanovité tak vyhraněný vkus nemají. Zoologové Alexis Chaine a Bruce Lyon z University of California v Santa Cruz sledovali po pět let strnádky při námluvách a zjistili, že u nich každý rok „frčí“ něco jiného.

 

V roce 1999 šli na dračku samci s velkými zobáky. O rok později bylo hitem tmavé zbarvení těla. V roce 2002 měly samičky slabost pro drobné samečky, aby hned v následujícím roce úplně obrátily a horovaly jen pro mohutné samce. Objev, který vyvrací učebnicovou poučku o vyhraněné představě samic o ideálním samci, zveřejnil na svých stránkách prestižní vědecký týdeník Science.

 

„Když jsme se nad tím zamysleli, pochopili jsme, že o tom, který samec je skutečně nejlepší, rozhodují i vnější podmínky.  A ty se rok od roku mění,“ vysvětlil Alexis Chaine v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

 

Například tmavě zbarvené peří samičce signalizuje, že samec dokáže najít dostatek potravy, protože barviva ukládaná do peří pocházejí z dozrálých plodů. V roce, kdy je o potravu nouze, je tato schopnost obzvláště vítána. Velký vzrůst zase prozrazuje schopnost úspěšně bránit hnízdo, které si strnádky staví na zemi v trávě. Všechny důvody ke změnám preference samic Chaine a Lyon zatím neodhalili.

 

Z výzkumu amerických zoologů vyplývá, že samičky se při výběru zdaleka neřídí jen jedním kritériem. Zjevně berou v potaz i aktuální podmínky a dovedou odhadnout, který samec se v nich nejlépe osvědčí. Zdaleka to nebude platit jen pro strnádky skřivanovité.

„Jsme na samém počátku a jsem přesvědčený, že odhalíme celou řadu dalších druhů, u kterých se samičky chovají stejně,“ předvídá Chaine.