Vědci říkají, že se počáteční studie bezpečnosti nanočástic oxidu zinečnatého, používaných v prostředcích na ochranu proti UV paprskům, znovu potvrzují. Ale tvrdí to dost rozpačitě. Je to k vzteku. Ani staré, ani nové studie nám podle vědců nemohou zcela odpovědět na otázku – jaké je skutečné riziko používání moderních, vysoce účinných produktů na ochranu proti UV paprskům. Na mysli máme pochopitelně preparáty obsahující drobné částečky oxidu zinečnatého.
Dvě z dalších nových studií zaměřených na bezpečnost zmíněných nanočástic, budou prezentovány na konci února na mezinárodní konferenci (International Conference on Nanoscience and Nanotechnology) v Melbourne. Pojďme se podívat, co přinesou.
První z těchto studií australských vědců zjišťovala, co se stane, když prostředky obsahující nanočástice, jsou aplikovány na lidskou kůži. „Natřete tyto prostředky na kůži a ony zmizí,“ říká profesor Brian Gulson z Macquarie University"s Graduate School of the Environment v Sydney, „nepochybně musí někam přejít. Jsou absorbovány kůží?“ Svá slova profesor poněkud jízlivě doplňuje: „Průmysl si také zadával studie, jež měly sledovat prostupnost nanočástic kůží. Tyto studie ale nejsou veřejně dostupné. Proto je naše studie první veřejně dostupnou studií provedenou na lidech.“
Gulson a jeho australští kolegové z Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation (CSIRO), také použili ve svých testech prostředek na ochranu proti UV záření. V tomto případě se ale jednalo o speciální nanočástice oxidu zinečnatého, které byly vyrobené z neradioaktivního izotopu zinku. Ten se přirozeně nevyskytuje a právě to umožnilo vědcům sledovat osud nanočástic a co se s nimi děje poté, co jsou aplikovány na kůži lidských dobrovolníků. Vlastní test spočíval v tom, že dvě vrstvy prostředku na ochranu proti UV záření byly naneseny na kůži s odstupem tří hodin. Několik dní poté byly odebrány vzorky krve a moči. Z naměřených dat vyplynulo, že částečky jsou kůží vstřebávány.
Vliv na imunitní systém
Vědci testovali toxicitu celé řady nanočástic, včetně oxidu zinečnatého. Zkoušeli, jak tyto nanočástice „zamávají“ s lidskými imunitními buňkami. Test probíhal 24 hodin. „Ukázalo se, že nejhorší z testovaných nanočástic jsou právě částice oxidu zinečnatého,“ říká toxikolog Dr. Paul Wright z Royal Melbourne Institute of Technology. Nanočástice oxidu zinečnatého byly pro imunitní buňky větší pohromou, než nanočástice stříbra, nebo saze z výfukových plynů naftových motorů a dokonce i než částice oxidu křemičitého.
Z pokusů vyplynuly také dvě příznivé informace. První je, že je potřeba dost vysokých dávek nanočástic oxidu zinečnatého, aby se jejich neblahý efekt na imunitních buňkách projevil.
Tou druhou dobrou zprávou pro opalovací krémy vybavené nanočásticemi je, že tělo se oxidu zinečnatého dokáže efektivně zbavovat a že bude pravděpodobně z těla vyloučen ještě před tím, než dosáhne toxické koncentrace.
Studie má omezení
Gulson a Wright souhlasí s tím, že jejich výsledky spíše vyvracejí obavy z používání těchto látek v opalovacích krémech. Zároveň si ale oba aktéři nechávají zadní vrátka otevřená a zdůrazňují, že obě jejich studie mají omezenou vypovídací schopnost. Wright říká, že budou nyní zjišťovat případný škodlivý efekt na rozsáhlejším panelu různých typů buněk. A že také budou sledovat chování buněk po delší dobu. Déle než 24 hodin. Gulson již údajně aplikaci prostředků na ochranu proti UV záření zahájil. Test provádí na myších bez srsti. Poté u nich analyzuje jejich orgány. Snaží se zjistit, zda se nanočástice v některém z orgánů nekumulují. V plánu je provést testy také na lidech. Mají k tomu posloužit plavčíci. Ti, jak známo, krémy používají měrou vrchovatou. Snahou je podívat se na problém komplexněji. Nejen sledovat škodlivost nanočástic, ale případné mínusy dát do vztahu k plusům – tedy ochrannému efektu. Tím je snížení škod v důsledku genotoxicity UV záření.
Rozpaky
Ze slov výzkumníků je cítit jistou dávku skepticismu. Pramení z toho, že i kdyby se jim podařilo úspěšně provést a vyhodnotit celou řadu testů, výsledky toho o skutečných rizicích stejně mnoho neřeknou. Na trhu jsou a budou nano-prostředky na ochranu proti UV záření v různých koncentracích a formách s různými kombinacemi podpůrných látek. Všechno otestovat nelze a tak ani nelze vyloučit, že v různých koncentracích a kombinacích s jinými složkami, mohou mít nanočástice zcela specifické účinky.
„Je to jako chytat lišku za ocas, protože výrobci modifikují tyto produkty tak, aby fungovaly lépe. Tyto modifikace je ale na druhé straně mohou činit ještě rizikovějšími,“ říká Wright.
Zádrhelem pro výzkumníky je, že složení přípravků je věc, kterou výrobní podniky úzkostlivě tají. Nejsou ochotny poskytovat vzorky svých přípravků z obav, že by se mohly ukázat jejich nežádoucí účinky. Obavy nejsou tak neopodstatněné. V případě takového odhalení by to znamenalo pro produkt jeho stažení z trhu, což by výrobce mohlo přivést na buben. Nakonec vědci přece jenom objevili společnost, která souhlasila, že mastičky poskytne. Bude se ale jednat jen o nekomerční prostředek proti UV záření, určený pouze pro účely testů. Pro nás spotřebitele to je dobrá zpráva, protože si od zmíněné dvojice vědců budeme moci brzo přečíst, co všechno nanočástice z opalovacích krémů v buňkách našich těl páchají a zda něco z toho není větším rizikem, než případná škoda následkem UV záření proti kterému nás krém má chránit.
Zdroj: abc
Komentář Osla: Jen aby nakonec vědci po všem tom testovaní nepřišli na to, že nejméně rizikovou a tedy nejlepší ochranou ženské pleti před zhoubným UV zářením je burka...
.