Antibiotika jako prostředek v boji proti patogenním bakteriím pomalu ztrácejí účinnost. Například kmen Staphylococcus aureus byl ještě kolem roku 1950 úspěšně ničen penicilinem, dnes jsou téměř všechny kmeny proti penicilinu rezistentní. Za tento stav si bohužel můžeme z velké části sami. Do objevu penicilinu (Fleming, 1941) se běžně umíralo i na zcela banální infekce, proto se později tento "zázračný lék" přidával úplně do všeho, třeba i do zubní pasty. A to byla chyba.
Vystavíte-li totiž nějaký druh dostatečně silnému selekčnímu tlaku, vyvine si novou schopnost, která mu umožní přežít ve zhoršených podmínkách. V tomto případě se Stafylokok díky mutaci (zmeně v genetickém kódu) naučil produkovat penicilinázu: enzym, pomocí něhož rozkládá penicilin.
Bohužel nová antibiotika nestíháme vyvíjet dost rychle na to, abychom bakterie v běhu na dlouhou trať předehnali. Sotva se objeví použitelné antibiotikum, už si proti němu některý kmen vytvoří rezistenci (viz například článek na Oslu: Bakterie zdolala vancomycin).
Dost strašení. Se zajímavým nápadem přišel letos F. Rodent z katedry evoluční biologie na britské University of Sunderland. Myšlenka je TAK jednoduchá, až se přitom tají dech. Zatím nám bakterie předváděly mistrovské využití evoluce v praxi - a vítězily. Proč bychom je nemohli porazit stejnou zbraní: Evolucí?
Ve volné přírodě probíhá evoluce necíleně, tudíž pomalu. V laboratoři jsme schopni navodit takové podmínky, při nichž můžeme evoluci 100x zrychlit. Flemingova plíseň (Penicillium notatum) si časem vytvořila penicilin - látku, která zabíjí bakterie. Proti ní si bakterie vyvinuly obranu v podobě enzymu beta-laktamázy (penicilinázu). Teď je na řadě opět plíseň, aby vymyslela protitah a vrátila úder.
My nemusíme dělat skoro nic. Stačí, když necháme proti sobě bojovat plíseň a bakterii. (Poznámka Osla: Když se dva perou, třetí se směje). V laboratoři jim připravíme na Petriho misce útulný ring a občas se podíváme na výsledek bitvy. Takových ringů můžeme připravit tisíce - a v každém z nich bude probíhat boj na život a na smrt. V prvním kole se setkají Penicillium notatum a Staphylococcus aureus produkující penicilinázu. Plíseň bude možná ze začátku trochu zaskočena novou zbraní protivníka, ale snad se rychle vzpamatuje. Samozřejmě jí budeme v boji pomáhat, vybírat ty nejsilnější hrdiny z jejího středu, množit je a znovu stavět proti zlým bakteriím.
Pokud se plíseň ubrání, a věřme že ano, vyvine si protizbraň. Nevíme jakou - a může to být cokoliv. Buď úplně nová látka, která zabíjí bakterie, či "jenom" protilátka namířená proti bakteriální penicilináze. Látek, které inhibují penicilinázu a zabrání rozkladu penicilinu naštěstí pár známe (sulbaktam, kyselina klavulanová). Přidávají se k penicilinovým antibiotikům a ta jsou díky nim účinná i proti rezistentním kmenům. Zatím.
Jenže "Evoluce je slepá", a proto neexistuje žádná definitivní správná odpověď na to, jak zápas dopadne. Vzhledem k použitému principu může být tato metoda velmi účinná. Nechme se překvapit a počkejme si na výsledky pokusů. Ke klidnému spánku uléhejme s představou, jak v laboratořích po celém světě probíhá na ploše Petriho misek o celkové rozloze několika fotbalových hřišť ten nejvíc fascinující zápas v historii lidstva, ve kterém za nás kope plíseň...
Poznámka redakce
Pokud se vám obsah tohoto příspěvku nějak nezdál, měli jste pravdu. Jeho platnost vypršela dnem jeho zveřejnění a jeho význam odpovídá rubrice ve které je zařazen.