Využívání větrné energie nemusí mít jen podobu větrných mlýnů a v současnosti pak větrných elektráren. Už v Holandsku většina „mlýnů" nesloužila ke mletí obilí, ale - k čerpání vody. Právě větrné „mlýny", známé z pohlednic a turistických prospektů o této zemi, pomáhaly odvodňovat území, ležící za hrázemi a pod úrovní mořské hladiny, a staly se tak spojenci Holanďanů v tisíciletém souboji s mořem o pevnou zemi.
Také u nás má čerpání vody pomocí větrné energie svou tradici. Větrná čerpadla sice neměla podobu tradičních mlýnů, jejich historie je „jen" 110 let stará - přesto však stojí za zmínku i jako inspirace pro možné dnešní využití. Roku 1893 byla v Hranicích na Moravě založena továrna, která začala pod vedením vynikajícího strojníka Antonína Kunze s výrobou malých zemědělských strojů.
Brzy se však hlavním výrobním programem firmy stávají větrná čerpadla, postupem času v ucelené výkonové a vývojové řadě stále dokonalejších typů, s lepší regulací a většími výkony. Větrné motory z Kunzovy továrny pracovaly spolehlivě, bez velkých nároků na údržbu a po dlouhá léta na řadě míst nejen na Moravě, ale i v Čechách a v cizině. Tato větrem hnaná čerpadla sloužila na statcích, v zahradnictvích, ale i v průmyslových závodech nebo pro napájení zásobníků pitné vody u obecních vodovodů.
Zajímavý a i dnes inspirující může být reklamní text firmy Kunz, vypočítávající výhody větrných čerpadel: "Ještě v dnešní době přečasto vídáme namáhavé donášení vody do kopce ve vědrech aneb nákladné a neméně obtížné dovážení vody potahem (spojené s trmácením dobytka, ničením postrojů, vozů a hrozících za zimní doby na náledí úrazem téhož) v sudech neb lejtách do strmých, špatnými cestami opatřených namnoze míst, ačkoliv toho není dnes zapotřebí, abychom jediného haléře za dovážení neb režiji s vydržováním nějakého nákladného parního stroje neb podobného motoru vydávali..."
O tom, že větrem hnaná čerpadla nejsou zdaleka jen slepou vývojovou uličkou při hledání práce pro vítr, svědčí i jejich rozšíření po celém světě. Známá jsou například z klasických filmů o divokém západu, kde čerpala vodu do vodojemů na slavné Pacifické dráze, v některých přímořských zemích čerpají slanou vodu do bazénů, kde se odpařováním získává sůl, jinde slouží k tradičním závlahám nebo napájení dobytka na pastvinách.
V Česku se dochovalo méně než 10 podobných zařízení jako technické památky. Většina jich je na Moravě – nejzachovalejší jsou v Radíkově u Hranic, ve Vedrovicích a ve Višňovém na Znojemsku, na okraji Jihlavy, částečně se dochovaly konstrukce větrných čerpadel u Šebkovic a mezi Velkými Pavlovicemi a Bořeticemi. U Napajedel na Zlínsku stojí větrné čerpadlo přenesené z Hranic na Moravě. V Čechách zbylo snad jen jediné větrné kolo na původní příhradové konstrukci v cihelně nedaleko Českého Brodu. Na okraji Moravan nedaleko Pardubic slouží přenesené větrné kolo původního čerpadla na nové dřevěné konstrukci k čerpání vody pro bazén a k závlahám zahrady.ˇ