O.S.E.L. - Pískající orangutan
 Pískající orangutan
Třicetiletá samice orangutana Bonnie poslouchala hvízdání svého ošetřovatele ve washingtonské zoologické zahradě tak dlouho, až se je naučila napodobovat. Zatímco lidé pískají při nejrůznějších příležitostech, orangutani nemají hvízdání v repertoáru hlasových projevů. Pískání je jim naprosto cizí. Přesto si je Bonnie osvojila.ˇ



 

Orangutanka Bonnie začala pískat spontánně. (Foto: Smithsonian National Zoological Park)

Zoolog Serge Wich z Great Ape Trust a jeho kolegové popsali Bonniin kousek ve vědeckém časopise Primates. Vyvrátili tak obecně panující představu, že lidoopi zvládnou vydávání nových zvuků jen tehdy, když je člověk podrobí velice intenzivnímu tréninku. Bonnie do pískání nikdo nenutil. Rozhodla se je naučit sama.


 

 
Serge Wich

„Vysvětluje to rozdíly v hlasových projevech, jež jsou patrné mezi příslušníky různých orangutaních tlup,“ říká Wich. „Odlišné zvuky vydávané orangutany nejsou důsledkem působení odlišných podmínek životního prostředí a neodrážejí ani různé dědičné vlohy. Šimpanzi nové zvuky odposlouchávají ze svého okolí a pak se jim naučí.“


Případ orangutaní samice Bonnie vyvrací teorie o tom, že lidoopi mají jen omezený repertoár zvukových projevů a jejich rejstřík nejsou s to sami nijak ovlivnit. Naši nejbližší zvířecí příbuzní mají mnohem větší řečové nadání, než byli vědci ochotni připustit.
„Zvládnutí nových zvuků a jejich vědomé vydávání je jedním z klíčových předpokladů pro vznik lidské řeči,“ dodává k tomu Serge Wich.


O tom, že Bonnie nevděčí za svou dovednost nijak výjimečnému talentu, svědčí případ další orangutanní samice Indah. I ta uměla hvízdat. Zřejmě se to naučila od Bonnie, s kterou nějakou dobu sdílela ubikaci. Bohužel, Indah uhynula. Wich nestačil její hvízdání natočit, a tak pro ně neexistuje hmatatelný důkaz.


 

Zvukový záznam
Bonnie je první známý orangutan, který si osvojil lidský hlasový repertoár. Videozáznam se zvukem pískání zde.

Schopnost napodobovat člověka je u orangutanů známa už dlouho. Opičí se po člověku například v některých pohybech. Teď se ukazuje, že s náročným úkolem „opičení“  se vypořádá i sluchové centrum orangutaního mozku. Padá představa, že orangutani vydávají zvuky ryze pudově. Svědčí o tom i fakt, že Bonnie je ochotná zapískat na požádání ošetřovatele. Za svou jednoduchou hudební produkci nedostává žádnou odměnu. Píská jen proto, že jí to dělá radost.


Značné řečové nadání orangutanů naznačovaly i dřívější výsledky genetického výzkumu. Ten ukázal, že pro správnou funkci řečových center je u člověka klíčový gen FOXP2. Ostatní živočichové mají tento gen v několika místech odlišný. Mezi lidoopy má člověku nejbližší strukturu genu FOXP2 právě orangutan.ˇ

 

Pramen: Great Ape Trust of Iowa


Autor: Jaroslav Petr
Datum:07.01.2009 17:15