Před nedávnem proběhla světovými médii zpráva, že znovuoživení dinosaurů by nyní, zhruba 15 let po premiéře filmu Jurský park mohlo být konečně realizováno. Nepropadejte však v bezbřehou a nepřiměřenou euforii – tak daleko, jako to bylo zobrazeno ve filmu, paleogenetika ještě nedokráčela. Druhohorní dinosaury z jantaru zatím naklonovat nemůžeme, nový projekt spojený se jménem Jacka Hornera (jednoho z nejslavnějších paleontologů současnosti) nás však přivádí až na samotný pokraj realizace podobně ambiciózní vize.
Ve středu zájmu paleontologů a genetiků je embryo kuřete, tedy fakticky recentního opeřeného maniraptoridního teropoda (dravého dinosaura). Protože genom kura domácího byl již přečten a je stále intenzivně studován, je pro zajímavý projekt tím nejvhodnějším objektem. Projekt "Dinochicken", jak je neoficiálně nazýván, má před sebou jediný cíl – reverzními postupy genového inženýrství vynést zpět tělesné znaky, které byly přítomné u dávných předků všech dnešních ptáků – například ocas, ozubené čelisti nebo přední končetiny, nepřeměněné dosud v křídla. Postupy tohoto projektu jsou poměrně složité, velmi zjednodušeně je lze popsat jako změnu poměrů či kvantity některých regulačních faktorů typu proteinů, které potlačují u moderního ptactva právě tyto archaické znaky jejich vývojové linie. Podobné experimenty již přitom proběhly úspěšně na myších a dvoukřídlém hmyzu. Podaří se to i v případě ptáků?
Již zmiňovaný paleontolog John (Jack) R. Horner z Museum of the Rockies v Montaně právě v tomto měsíci vydává dokonce celou knihu se stejným námětem pod názvem How to Build a Dinosaur: Extinction Doesn"t Have to Be Forever ("Jak postavit dinosaura: Vyhynutí nemusí být navždy"). Vědec, který se jako odborný poradce podílel na filmování Jurského parku, tvrdí, že narozdíl od hollywoodské fikce je projekt "Dinochicken" zcela reálný a dokonce již byl úspěšně započat. Na projektu se údajně podílí množství vědců z různých pracovišť v USA i Kanadě. Podle Hornera má výzkum také jiné možné využití, včetně lidského lékařství (souvisí s možnostmi léčby dědičných chorob nebo deformací páteře). Zajímavou myšlenkou je využití případního "dinokuřete" při veřejných přednáškách, které by podle Hornera mělo vzbudit větší zájem veřejnosti o vědu. Jen čas ukáže, zda bude tento projekt úspěšný. Nechme se tedy překvapit.
Prameny: Discovery , Timesonline , Paleoblog
Fosilní stopy
Další zajímavostí posledního týdne bylo publikování studie o fosilních stopách teropodního dinosaura, vytvořených počátkem jurského období (asi před 198 miliony let) ve formaci Moenave na území dnešního státu Utah v USA. Čím je však nový objev zajímavý? Teropodi byli bipedními (po dvou se pohybujícími) živočichy, jejichž otisky se většinou logicky vztahují pouze k zadním končetinám. Na lokalitě St. George ve zmíněné formaci však byl učiněn objev podstatně zajímavější – otisky zadních končetin, ale také předních končetin a ventrální části trupu zřejmě odpočívajícího teropoda. Ichnofosílie je velmi cenná, protože vypovídá mnohem lépe než jakékoliv kosterní pozůstatky o držení těla a obecně paleobiologii dravých dinosaurů.
Nejde sice o první objev svého druhu, tento je však signifikantní – dokazuje již dříve předpokládanou verzi o držení předních končetin. Ty byly otočeny "rukami" k mediánní rovině těla, tedy "dovnitř". Právě tomu odpovídá nový objev, kde je zachován otisk vnějšího povrchu zápěstní části končetiny a prstů, dotýkajících se tehdy kluzkého povrchu země. Zdá se tedy, že zmíněný znak se objevil v evoluci teropodů již velmi brzy. Studie s názvem Bird-Like Anatomy, Posture, and Behavior Revealed by an Early Jurassic Theropod Dinosaur Resting Trace Andrewa R. C. Milnera a jeho kolegů byla zveřejněna vevědeckém žurnálu PLoS ONE.
Stránky autora: Dinosauria