Zvětšit obrázek

Chodilo (dva pohledy), pravá kost holenní a levá kost stehenní floreského člověka. (Nature, vol 459, 7 May, 2009)

Spory o ostatky drobných pravěkých lidí na indonéském ostrově Flores hoří mezi odborníky od zveřejnění nálezu v roce 2004.

Zvětšit obrázek

Jeskyně Liang Bua na ostrově Flores -místo kosterních nálezů. (Foto C. Turney, Nature, vol 459, 7 May, 2009)

Jedni vidí v těchto asi metr vysokých lidech  velmi starou, samostatnou vývojovou linii lidského rodu a razí pro „hobity“ vědecké označení člověk floréský – Homo floresiensis. Druzí jsou přesvědčeni, že jde o pravěké příslušníky našeho druhu Homo sapiens, kteří byli postiženi těžkou poruchou růstu.

Opakuje se tak půldruhého století starý spor o tehdy nově objevené kosti neandrtálce, které někteří přírodovědci rovněž považovali za ostatky jedince druhu Homo sapiens postiženého degenerací. Nejnovější výzkumy dávají zapravdu vědcům, kteří vidí v „hobitovi“ samotný druh pravěkého člověka.

Tým vedený „hobitovým“ objevitelem Michaelem Moorwoodem z australské University of Wollongong zveřejnil v prestižním vědeckém týdeníku Nature výsledky výzkumu kostí „hobitovy“ nohy. S ohledem na svou výšku, měli tito lidé nezvykle dlouhé chodidlo. Omezovalo je to v pohybu. Byli to dobří chodci, ale špatní běžci.

Zvětšit obrázek

Krychlová kost (latinsky os cuboideum - leží při laterálním okraji nohy a má proximálně styčnou plochu pro kost patní a distálně styčnou plošku pro 4. a 5. metatarz). Laserem skenované kosti H. floresiensis (LB1), Australopithecus (OH8), člověka a šimpanze (zde znázorněny v přibližně stejném měřítku). Patní ploška je vyznačena červeně. O stylu pohybu floreskeho člověka vypovídá patní výrůstek, který je vyvinut, ale jen velmi slabě. (Další údaje z morfometrických studií hlavic dlouhých kostí viz Nature vol 459, 7 May, 2009, doi:10.1038/nature07989)

„Nikdy by nevyhráli běh na sto metrů  ani maratón,“ řekl jeden z členů Moorwoodova týmu, americký paleoantropolog  William Jungers z newyorské Stony Brook University.
Noha našich předků lidí druhu Homo erectus se adaptovala na rychlý a vytrvalý běh zhruba před 1,5 milionem roků.

Hobit se musel od naší vývojové větve oddělit dřív, protože tahle významná anatomická změna dolní končetiny jej minula. Jungers je proto přesvědčen, že přímým předkem „hobitů“ byli ještě starší lidé druhu  Homo habilis, po kterých mohl Homo floresienesis zdědit další zvláštní rysy, například i velký krátký palec u nohy a poměrně dlouhé prsty.

Zvětšit obrázek

Lidský strom života. Homo floresiensis by mohl být nejbližším příbuzným časnému H. erectus. Také ale vykazuje blízkou příbuznost s H. habilis. Dobře známé vývojové vztahy jsou vyznačeny plnou čarou se šipkami. Méně jisté vztahy jsou vytečkovány. (Nature, vol 459, 7 May, 2009)

Dalším předmětem sporu je malá „hobitova“ mozkovna s objemem jen něco málo přes 400 cm³. Homo sapiens s tělesnými proporcemi floréských „hobitů“ by měl mít mozkovnu o objemu kolem 1000 cm³. také Homo erectus hobitovy velikosti by se pyšnil podstatně větším mozkem – od 500 do 650 cm³. Moorwood připisuje malou mozkovnu „hobitů“ působení podmínek ostrova Flores. Mnozí živočichové tu vytvářejí „trpasličí“ formy. „Hobiti“ například lovili trpasličí slony stegodony. Malá postava přinášela „hobitům“ řadu výhod. Lépe se proplétali hustou vegetací, méně se přehřívali a v prostředí, kde není potravy nazbyt, se snáze nasytili. Mohl evoluční tlak na zmenšení tělesných proporcí vyústit i v extrémně malou mozkovnu, která je objemem srovnatelná s dnešními šimpanzi?

Britští zoologové Eleonor Westonová a Adrian Lister  z londýnského Naturel History Museum zveřejnili v témže čísle časopisu Nature zevrubnou studii o evoluci trpasličích hrochů, kteří ještě před tisícem roků žili na Madagaskaru. Zjistili, že mozek se u „ostrovních trpaslíků“ zmenšuje razantněji, než vědci předpokládali.

Floréští „hobiti“ tedy mají objem mozku právě takový, jaký by odpovídal jejich ostrovní evoluci z pravěkých lidí Homo erectus. Malý mozek floréského člověka není projevem choroby. Dovoloval „hobitům“ vyrábět kvalitní kamenné nástroje a zvládat úskalí života v pravěké džungli.

Prameny:
Vol 459|7 May 2009