Je libo výprask na zadek? Nebo raději posluhování v kostýmu služky? Dnešní sex zbavený pout asketického fanatizmu nabízí pestré možnosti relaxace. Je sice pravda, že to tak ještě není všude a že vás v jedné zemi mohou ukamenovat za to, o čem můžete vtipkovat s moderátorem talk show v zemi druhé, minimálně západní civilizace má ale svůj vztah k sexu přes občasné výstřelky umírajícího středověku víceméně spokojeně vyřešený.
Sexu se přestává bát i tradičně prudérní a neurotická věda a zvolna přináší další a další pozoruhodné objevy. Výzkum kolem sexu je samozřejmě napínavý i dramatický a sexuální badatelé jsou nezřídka v roli objevitelů tajuplných kontinentů, kteří s maximálním nasazením pronikají na dříve neznámá místa. Těžce vydobytá data jsou pak o to cennější. Pěkným příkladem může být nedávná studie změn hormonů během sadomasochistických hrátek.
Asi příliš nepřekvapí, že se sexuální chování podepisuje na hladinách hormonů. Konkrétní výsledky ale mohou být vcelku šokující. Brad Sagarin z Northern Illinois University v DeKalbu s týmem terénních sexuologů navštívil sadomasochistickou party v Arizoně a tam celkem 13 účastníkům obou pohlaví měřil hladinu stresového hormonu kortizolu, vždy před jejich účastí v sadomasochistickém scénáři, během ní a po ní. 6 žen a 7 mužů v průměrném věku 45 let, se mimo jiné zabývalo spankem, čili výprasky, různými podobami svazování – bondage či hrátkami s důtkami.
Hladina kortizolu během sadomaso scén u pasivních účastníků utěšeně rostla, ale pokud šlo všechno, jak mělo, tak zase do 40 minut klesla k normálu. U aktivních účastníků se kortizol v těle nijak zvlášť nepohnul.
To ale ještě není všechno, Sagarin a spol. sledovali i účastníky výroční party v kůži v coloradském Denveru. Tady celkem 45 dobrovolníkům obou pohlaví a různé sexuální orientace měřili sexuální hormon testosteron.
Ukázalo se, že hladina testosteronu vylétla jenom pasivně se účastnícím ženám. Oslovená neuropsycholožka Donatella Marazzizi to komentovala jako jejich adaptaci na agresivní povahu probíhajících sadomasochistických praktik či jako doprovodný projev stresu.
V obou případech vyšlo najevo, že zúčastněné páry, které byly spokojeny s průběhem sledovaných sexuálních parties hlásily prohloubení a utužení jejich vztahu. Podle Marazziziové je jasné, že společně prožívaný sex není stresující, ani když je extrémní.
Podle Richarda Wisemana, psychologa z University of Hertfordshire v britském Hatfieldu, to vlastně ani není nic divného. Koneckonců, lidi žijící v páru sbližuje prakticky každá společná aktivita, ať už je to aplikace kolíčků na bradavky, společné vaření večeře nebo třeba jenom rychlý domácí úklid ve dvou. Jiný britský psycholog, Nick Neave z University of Northumbria dodává, že nepochybně zajímavá data ještě bude potřeba v budoucnu ověřit, kupříkladu zahrnutím orgasmu coby dalšího významného hráče ve světě hormonů. Nelze totiž vyloučit, že pozorovaný pokles stresu a vzestup hladiny hormonů příznivých lásce a vztahu, mohly bezprostředně způsobit právě orgasmy.
To se časem jistě dozvíme a kromě toho ještě mnohé další věci. Jak je vidět, učenci se začínají cítit ve světě latexových uniforem a výprasků na holou jako ryby ve vodě. I naše grantové agentury by brzy mohly vytrhnout z letargie pořádně vyzývavé návrhy na výzkumné projekty.
Zdroje: New Scientist 30. 3. 2009, Arch Sex Behav (2009) 38:186–200