O.S.E.L. - Proč bychom měli volit?
 Proč bychom měli volit?
Sejdou se dva ekonomové ve volební místnosti a jeden se ptá druhého: „Co tady děláš?“ „Žena mě sem donutila přijít.“ „Hm. Mne taky.“ První ekonom lehce pokývá hlavou a povídá: „Když mi slíbíš, že nikomu neřekneš, že jsi mě tady viděl, tak já nikomu neřeknu, že jsem tady viděl tebe.“ Druhý souhlasil a tak si potřásli ruce, odvolili a šli domů.ˇ




Tato anekdota se traduje už po několik let na mnoha vysokých školách. Otázkou tedy je, proč se ekonomové tolik stydí za to, že chodí volit? Jednoduše proto, že chodit k volbám se ekonomicky nevyplácí. Ztracená produktivita, čas a námaha jen s výjimkami vykompenzují výsledek voleb. Kompenzací může být i to, že člověk věří, že splnil svoji občanskou povinnost. 


Tomuto tématu se věnovala Patricia Funk v článku „Racionální člověk by neměl volit.“
Nicméně lidé stále k volbám ve větší či menší míře chodí. Na otázku proč je tomu tak se nabízí tři možnosti. Tou první možností je to, že voliči nejsou příliš chytří a tak si stále myslí, že mohou výsledek voleb ovlivnit. Druhá možnost je přirovnatelná k výhernímu losu v loterii. Možnost, že vyhrajeme milionovou částku, je velmi malá. Z finančního hlediska je hraní loterie špatnou investicí, ale na druhou stranu pro někoho to může být zábavné a relativně levné. Cena losu je poměrně malá, ale zároveň nás nechává popustit uzdu naší fantazie a můžeme si představovat, co si všechno za vyhrané peníze koupíme. Třetí možností, která se ukazuje jako vysvětlující, je jednoduše občanská povinnost, kterou občan cítí, že musí splnit a to tak, že vhodí svůj hlas do hlasovací urny. Jinak by se mohl cítit provinile a to nemá dobrý občan rád.
Samozřejmě, čtenář může navrhnout, že pokud by každý volič měl k volbám přístup takový jako dva ekonomové ze zmiňované anekdoty, pak by volby ani nemusely být. Vždyť přeci žádný volič není z duše přesvědčen, že jeho hlas nic neovlivní.
Ocitáme se tak na tenkém ledu, kde zdánlivě bezvýznamné chování jednotlivce se na konci obrací v závazné určení budoucnosti. Dalším problémem, kterému volby čelí, je volební účast. Za dávných časů politické strany odměňovaly voliče menšími finančními příspěvky, jindy voliči dostali soudek whisky, mouky nebo i živé prase, jak tomu bylo v roce 1890 v New Hampshire.

 


A opět jsme u naší otázky, proč se lidé vůbec namáhají chodit k volbám? Odpověď můžeme nalézt ve Švýcarsku. Právě tam Patricia Funk provedla svůj experiment.
Švýcaři jsou známi tím, že rádi volí. Rádi volí ve volbách, v referendech či v čemkoliv jiném. Nicméně, před pár lety se objevil pokles ve volební účasti a tak Švýcarsko přišlo s novou volební technikou využívající internet a email, která měla volení usnadnit. Oproti očekávání se volební účast nezvýšila a v menších městech a na vesnicích dokonce i poklesla.
Čím to? Nabízí se vysvětlení zcela prosté. Jakmile občan nemůže dát veřejně najevo, že volí, volba politické strany pro něj přestává být prioritou. Zvláště v malých městech a na vesnicích, kde se všichni navzájem znají, mají občané potřebu ukázat, že naplňují svou občanskou povinnost. Ovšem pokud jejich účast není viditelná, stává se jaksi nepotřebnou a lidé nevolí. A tak můžeme říci, že tou nejcennější odměnou je být vidět u volební urny. Samozřejmě to je podmíněno tím, že nejste ekonom.ˇ


Pramen:
https://www.nytimes.com/2005/11/06/magazine/06freak.html

 


Autor: Eva Peringerová
Datum:08.06.2009 01:13