Hned úvodem: vnímání větrných elektráren v krajině je zákonitě subjektivní záležitostí každého jednotlivce. Někomu nevadí, někomu se nelíbí, někdo je může považovat za oživení kulturní krajiny. Neberu nikomu jeho názor. Jednoznačné objektivní hodnocení obrazu kulturní krajiny a také větrných elektráren v krajině existovat nemůže. Na první pohled by se dalo čekat jednoznačné přijetí větrných elektráren do nepříliš široké rodiny "čistých technologií" v oboru energetiky. A přece i větrné elektrárny mají z krajinářského hlediska své odpůrce.
Co je to vlastně krajina? Pokud za bernou minci vezmeme definici ze Zákona o ochraně přírody č.ll4/92 Sb., pak krajina je "část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky". Opět tedy záleží na výkladu - co jsou to civilizační prvky? Kdo sem chce zařadit stavbu větrné elektrárny, bude mít svou pravdu, kdo bude proti, může argumentovat dalšími paragrafy již zmíněného zákona, vždyť paragrafy jsou kulaté... Pak poslouží zejména ustanovení o "ochraně krajinného rázu" a o "přírodním parku", což je zvláštní a dost mlhavě definovaná kategorie území mimo hierarchii zvláště chráněných území, která tentýž zákon definuje dále (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky).
Ve zvláště chráněných územích jsou možnosti nové výstavby vyloučeny nebo přísně definovány. Z pohledu možností výstavby větrných elektráren na území NP a CHKO jsou důležitá ustanovení o tom, že v l. zónách těchto území (jádro NP a CHKO s nejcennějšími prvky) je povolování a umisťování nových staveb výslovně zakázáno. Investoři s projekty v těchto územích nepočítají a větrný potenciál Česka z těchto území není pro výstavbu větrných elektráren kalkulován ani ve výhledech.
V dalších pásmech pak opět nastoupí argumentace pomocí "gumového" výkladu ustanovení o ochraně krajinného rázu, které říká, že umisťování a povolování staveb může být prováděno pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině. To vede ke kacířské myšlence: kdyby takový zákon platil v době, kdy Jakub Krčín vymyslel a pak i realizoval v jižních Čechách svou geniální soustavu rybníků, nebyly by v této oblasti, dávané v současnosti za vzor kulturní krajiny, dodnes jen močály a nevyzpytatelně meandrující říčky? Opravdu se Jakub Krčín na jihočeské krajině, která se dokonce dostala mezi památky UNESCO, nenapravitelně prohřešil?
Zatímco v minulosti krajinný ráz na vyvýšených a nezalesněných místech krajiny dominantním způsobem ovlivňovaly stovky větrných mlýnů, v současnosti jsou součástí krajiny vedle hradů, zámků a zřícenin, také - a to i na horizontech krajiny - telekomunikační stožáry, stovky kilometrů linií elektrických vedení s tisíci stožárů, areály bývalých JZD a státních statků (dost často v podobě brownfieldů), občas i pološílené stavby „podnikatelského baroka“ v satelitech velkých měst... Vím o konkrétních místech, kde na jedné krajině dominující vyvýšenině stojí vedle sebe i tři různé telekomunikační stožáry. Jak do vývoje kulturní krajiny postupně zasahovaly větrné mlýny, civilizace v podobě elektrického vedení a pak i větrné elektrárny, ilustrují snímky.
Větrné elektrárny, umístěné v krajině, zabírají minimum půdorysné plochy pro své základy, elektrická vedení mezi jednotlivými stožáry jsou zásadně prováděna kabely pod zemí, plochu kolem elektrárny nebo mezi nimi v případě "větrné farmy" je možné běžně zemědělsky využívat, díky štíhlé konstrukci je i zastínění porostu v průběhu dne zanedbatelné. Příjezdovou cestu, nutnou pro dobu montáže, je možné po uvedení elektráren do chodu zúžit na stezku pro obsluhu.
A jak je to s viditelností větrných elektráren? Názor, který zazněl v diskusi o tom, že větrné elektrárny jsou „brutálně viditelné ze 60 kilometrů“ neberu vážně, prostě proto, že by to znamenalo totéž, jako spatřit z vrcholu Milešovky autobus jedoucí někde na okraji Prahy, například u letiště Ruzyně. Vzdálenost je šedesátikilometrová, plošně i hmotou nejmasivnější součást větrné elektrárny, její gondola, má velikost porovnatelnou s velikostí zájezdového autobusu. Průměr tubusu větrných elektráren je nejvíce 5 – 6 metrů, jeho výška do 105 metrů, délka listů do 50 metrů. Ještě jedno porovnání: dopravní letadla létají ve výšce kolem 12 km, jejich rozpětí je do 70 m, délka trupu podobná, jeho průměr je u největších typů nejméně o polovinu větší, než průměr tubusu větrné elektrárny (ve známém typu 747 – Jumbo v něm sedí v řadě se dvěma uličkami až 10 pasažérů) a každý se může přesvědčit, jak jsou tato letadla v letové výšce viditelná. Zpravidla se prozradí jen kondenzačními pruhy par za motory, a ne vždy je přitom viditelné, zda jde o typ se 2 nebo 4 motory. Svým zbarvením jsou přitom dopravní letadla často kontrastnější vůči pozadí než větrné elektrárny. Proč by tedy měly být subtilnější větrné elektrárny neporovnatelně viditelnější?
Nejlepší bude přesvědčit se na vlastní oči. Během 70 minut je možné v Česku projet vlakem po 108 km dlouhé trase mezi Českou Třebovou, Zábřehem, Olomoucí a Přerovem, z níž je možné vidět až 26 větrných elektráren na 8 lokalitách ve vzdálenosti 4 – 30 km od tratě. Zde je itinerář trasy – i vzdálenosti a směry k větrným elektrárnám v okolí. Úhly jsou uváděny z pohledu směru jízdy vlaku.
Startujeme v České Třebové. Z východního konce nástupišť je možné ve směru jízdy na Zábřeh spatřit pod úhlem 30o skupinu 6 větrných elektráren na Hřebečském hřbetu nad obcí Anenská Studánka. Popis elektráren je uveden v tabulce pod číslem (1). Vzdálenost elektráren od nástupiště v České Třebové je 9 km. Po dvou kilometrech jízdy jsou tytéž elektrárny vidět v ostrém úhlu, kolem 15o vlevo. Trať se po několika kilometrech stáčí doprava (objíždí výrazný hřbet, na němž elektrárny stojí), takže je možné je mezi zastávkami Třebovice v Čechách a Žichlínek vidět vpravo ještě několikrát, naposled směrem vpravo vzad asi pod úhlem 45o před zastávkou Žichlínek. Nejmenší vzdálenost, z níž jsou elektrárny viditelné, jsou asi 4 km.
Mezi zastávkami Rudoltice a Tatenice je možné vpravo ve směru jízdy asi pod úhlem 15o – 60o a ve vzdálenosti 18 – 10 km spatřit 4 větrné elektrárny na lokalitě Gruna - Žipotín (2). Elektrárny, obklopené zalesněným pozadím, neční nad horizont, proto jsou patrné jen při dobré viditelnosti. Z téhož úseku trasy je možné nad horizontem spatřit větrnou elektrárnu nebo jen její rotor na lokalitě Maletín (3), ve vzdálenosti do 10 km, a to v ostrém úhlu asi 10o vpravo ve směru jízdy. Táž elektrárnu je ještě jednou viditelná i z úseku tratě mezi Zábřehem a zastávkou Mohelnice, v úhlu kolem 90o vpravo, ve vzdálenosti 15 – 12 km, v jednom okamžiku přímo nad siluetou Mírova.
Před zastávkou Červenka křižuje železnice silnici 449 z Litovle do Uničova. V prodloužení viditelné trasy silnice v pravém úhlu vlevo se nalézá ve vzdálenosti 23 km větrná elektrárna u Mladoňova (4); viditelná je jen za velmi dobrých podmínek jako bílá čárka zdánlivě uprostřed svahu okrajů Hrubého Jeseníku, ve skutečnosti stojí na vyvýšenině ještě před masivem Jeseníků.
Mezi zastávkami Střeň a Štěpánov mezi Zábřehem a Olomoucí jsou nad horizontem vlevo ve směru jízdy nad městem Šternberk kolmo k trati až po směr 60o patrné elektrárny druhé největší větrné farmy v Česku na lokalitě Horní Loděnice (5). V posledních týdnech zde bylo vztyčeno 9 větrných elektráren, jejich vzdálenost od tratě je kolem 15 km. Vedle nich, asi o 5 km vpravo, stojí v podobném směru a vzdálenosti dvojice elektráren u obce Hraničné Petrovice (6).
Od Grygova (mezi Olomoucí a Přerovem) mohou být kolmo vpravo od tratě ve vzdálenosti asi 30 km nad horizontem Drahanské vysočiny patrné větrné elektrárny na lokalitách Drahany (7) a Protivanov (8); i za dobrých podmínek jsou však na hranici viditelnosti. Jejich vzdálenost od tratě je asi 30 km.
Přeji šťastnou cestu; je lepší zvolit pro uvedený úsek pomalejší osobní vlak, a dobré je lokality a směry si zaznamenat předem do mapy, stačí autoatlas s měřítkem 1 : 200 000. Kolik větrných elektráren opravdu uvidíte negarantuji, běžně jsou patrné elektrárny na 2 – 3 lokalitách a situace, kdy je při jedné cestě možné spatřit více než 4 – 5 lokalit je vzácná. Subjektivní dojem z měřítka elektráren a krajiny a narušení pohledu na krajinu nechávám na každém jednotlivci.