O.S.E.L. - Pouštní rebarbora
 Pouštní rebarbora
Vědci z University of Haifa-Oranim popsali „samo-zavlažovací“ mechanismus rostliny, který jí umožňuje přivlastnit si šestnáctkrát větší množství vody, než je v poušti obvyklé.


 

Zvětšit obrázek
Poušť Negev (Kredit: webshot)

Pouštní rebarbora  roste v hornaté oblasti Izraele, poušti Negev. Vědci se rozhodli zjistit unikátní samozásobitelský systém rostliny, který ji dovoluje  získat 16x více vody, než kolik toho umí ostatní rostliny.

 

Zvětšit obrázek
Prof. Simcha Lev-Yadun


Tři profesoři (Prof. Simcha Lev-Yadun, Prof. Gidi Ne"eman a Prof. Gadi Katzir) se zasloužili o novou charakteristikou  rostliny, kterou lze najít v poušti. Jde o pouštní rebarboru, známou spíše pod anglickým názvem „desert rhubarb“ (Rheum palaestinum).

 

Jde o vyšší dvouděložnou rostlinu z řádu hvozdíkotvaré. Stejně jako nám známá rebarbora (reveň) i tato patří do čeledi rdesnovité.  Její listy jsou velké co do plochy a jsou pokryty silnou kutikulou. List má hrubou strukturu s vyvýšeninami a prohlubněmi, podobající se okolní krajině, ve které rostlina roste. Struktura listu vytváří síť propojených kanálků, která odvádí vodu tam, kde se k ní rostlina snadno dostane svým kořenovým systémem.

 

 

Zvětšit obrázek
Pouštní rebarbora region (Kredit: Prof. Gidi Ne"eman, University of Haifa)

Podle vědců jde o přirozený evoluční selekční proces, který navodil u této rostliny vývin extrémně velkých listů. Ty jí dovolí přežívat v prostředí, které je charakteristické srážkami okolo 75mm/rok. Pouštní rebarbora se díky jim dostává k takovému množství vody, které je běžné spíše pro rostliny středomoří a které se nacházejí v oblasti se srážkovým průměrem 426mm/rok. To je 16x více, vody, než kolik jsou schopny zachytit rostliny vyskytující se v poušti Negev. Tedy těch, které obvykle mají malé a tenké listy.

 

Zvětšit obrázek
Prof. Gidi Ne"eman

 

Funkce rebarborových listů vynikla, když vědci tuto rostlinu podrobili umělému dešti.  Pak bylo hned zřejmé, kudy a kam voda v prohlubních listů teče a kam se do půdy vsakuje. Je to do míst, kde na ní „čeká“ kořen. Při skrápění rostlin vodou se ukázalo, že zatímco se voda v přítomnosti jiných plodin vsakuje do hloubky zhruba 10 cm, u této rostliny to je pouze okolo 1cm. U žádné jiné rostliny zatím nic podobného vědci nepozorovali.

 

 

 

Topografie listu – kanálky vedou k místům, kde se nachází kořen. (Kredit: S. Lev-Yadun)

 

Pramen: University of Haifa.

 

 

 


 


Autor: Josef Pazdera
Datum:06.07.2009 11:13