O.S.E.L. - Nová metoda datování uměleckých děl a pokladů minulosti
 Nová metoda datování uměleckých děl a pokladů minulosti
K přesnému určení stáří památek se používá radiokarbonová metoda. Řada muzejních exponátů ale nemá jasný původ jen proto, že vlastník nedovolil památku poškodit odběrem vzorku. Na konferenci pořádané Americkou chemickou společností nyní vědci předvedli metodu, která využívá k získání C 14 plazma a měla by být nedestruktivní.




Svátkem chemiků celého světa se někdy označuje National Meeting of the American Chemical Society. Ten letošní se právě koná v San Francisku. Jde o prestižní záležitost, na které se vědci chtějí tak trochu pochlubit a tak v jejich presentacích nebývá nouze o novinky. Jednou z nich je nová metoda určování stáří artefaktů. I když letošní program se nesl v duchu udržení životního prostředí a příspěvků typu „Snížení konzumace masa a jeho vliv na globální oteplování“, za pozornost stojí práce z jiného soudku. Kolektiv vedený Marvinem Rowem přichází s vylepšenou metodou určování stáří uměleckých děl, při níž není z památky potřeba odebírat vzorek.

 

Zvětšit obrázek
Marvin W. Rowe (vlevo), emeritní profesor Texas A&M University. Na snímku je se svými kolegy v Kataru, kde vyučuje chemii.


Klasická uhlíková metoda
Radiokarbonová metoda datování je určena pro měření stáří biologického materiálu. Spočívá na stanovení izotopu uhlíku 14C. Stáří vzorků se určuje výpočtem z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C, jehož je v přírodě 0,000 001 % z celkového počtu množství uhlíku. Tento nuklid se neustále vytváří interakcí neutronů kosmického záření s dusíkem v atmosféře a organismy si ho za doby svého života neustále doplňují. Po smrti ale dochází již jen k jeho úbytku a to tempem, které odpovídá jeho rozpadu (poločas rozpadu je 5730 let). Z poměru množství izotopu 14C k jeho sesterskému (stabilnímu) 12C, lze vypočíst dobu, kdy stromy byly pokáceny, plodiny z nichž bylo jídlo vyrobeno sklizeny, kdy nebožtík zemřel, zvíře bylo uloveno,… Metoda má své nevýhody – neurčíte s ní kdy byl obraz namalován, ale jen to, kdy byl sklizen len použitý jako plátěný podklad pro malbu. 
Problémem metody je také její přesnost. Zvláště u vzorků starých nad 50 000 let. Obsah u nich vlivem rozpadu 14C poklesne na tak nepatrnou úroveň, že chyba se stává velkou. Stejný problém – nepřesnost - se vztahuje na vzorky, jimž je pod 200 let. Satistický rozptyl v jakém vychází datace podle této metody je v řádech desítek až padesáti let.

Zvětšit obrázek
Dáma s kapucí. Mladý paleolit, Brassempouy v Landes, Francie. Zachovala se jen hlavička 3,65 cm. Její přesné stáří by nám díky nové metodě mělo být brzo známo. (Poznámka: Naše Věstonická venuše má 11,5 cm a je vymodelovaná ze směsi hlíny, popela i kostního prachu a vypálená). (Kredit: Wikipedie)

Dosud se test provádí tak, že se ze zkoumaného vzorku odebere vzorek, ten se rozpustí v silné kyselině a zásadě a nakonec se spálí ve skleněné komůrce. Při hoření uhlíku se vyvíjí oxid uhličitý a v tomto plynu se určuje obsah izotopu 14C.


Nová metoda
Nedestrukční metoda spočívá v umístění zkoumaného objektu do speciální komory v níž se vytvoří plazma. Jde o prakticky o obdobu tvorby elektricky vodivého plynu, jenž znáte z obrazovek plazmových televizorů. Tento ionizovaný plyn nepatrně oxiduje povrch zkoumaného vzorku a uvolňuje z něj oxid uhličitý. Ten poté slouží ke stejnému účelu jako u klasické metody.
Má jít o velmi šetrnou metodu a Rowe se svým týmem ji již uplatnil ke určení stáří zhruba dvaceti různých substancí, včetně dřeva, kůže, králičích chlupů, mumifikované tkáně i tkaniny, do níž byla zahalena egyptská mumie. Výsledky souhlasí s těmi, které byly získány klasickou metodou. Podle autorů příspěvku, nyní již nic nebrání tomu, aby komoru pro určování stáří zvětšili, aby se v ní daly zkoumat obrazy a velké památky, jakou je například Turínské plátno, údajný pohřební rubáš Ježíše. 
Nyní jsou v přípravě práce k určení stáří malé figurky „Venuše z Brassempouy“,
nazývané též Dáma s kapucí. Je vyrobena z mamutoviny a má jít o dobu paleolitu (starší dobu kamennou), což je nejdelší období ve vývoji člověka, které od neolitu oddělovalo relativně krátké, v Evropě asi dvě tisíciletí trvající období tzv. mezolitu ( střední doby kamenné). Věk dámy se zatím jen odhaduje na přibližně 25 000 let a mohlo by jít o nejstarší zobrazení lidské tváře.


Autor: Josef Pazdera
Datum:25.03.2010 10:26