O.S.E.L. - Hroznýš královský se může množit bez sexu
 Hroznýš královský se může množit bez sexu
Američtí vědci pomocí DNA testů podali další důkaz toho, že samice obratlovců mohou mít přirozeným způsobem životaschopné potomky i bez páření.


 

Zvětšit obrázek
Samice hroznýše královského může porodit, aniž by k tomu potřebovala samce. (Kredit: Aquarium.cz/terarium)

O dětech se říká, že nejhezčí je na nich výroba. Platí to zřejmě pro všechny obratlovce. Líto nám v tomto směru může být snad jen ježků pro jejich habitus a pak těch, kteří k tomu radosti sexu nepotřebují. Jde o výjimky a odborně se tomu říká partenogeneze (samobřeznost). Při tomto způsobu rozmnožování se nový organismus vyvíjí bez oplození vajíčka a na vzniku jedince se nepodílejí spermie. Praktikují to například kladivouni, varan komodský, některé ryby a snad i někteří ptáci. V tomto případě se u hada takto partenogeneticky rodily samičky, jakoby neoplozené vajíčko nedostávalo geny určující samčí pohlaví. U hadů je to ale s pohlavím poněkud jiné, než u nás. Mají pohlavní chromozomy typu Z a W, přičemž samec je homozygot ZZ a samice heterozygot ZW. Ale to není v tomto případě důležité.

Hroznýši jsou obyvatelé tropických deštných lesů. Dávají přednost samotářskému způsobu života. Jsou výbornými plavci a jídelníček těchto škrtičů je pestrý. Jako mladí požírají myši a ptáky a po dvou letech si začnou troufat na opice, kapybary, kajmany a pekari. Polykají je vcelku.  Na rozdíl od blízkých příbuzných krajt, které snášejí vejce, rodí hroznýši živá, plně vyvinutá mláďata. Patří k nejprimitivnějším hadům a důkazem tohoto jsou zbytky zadních končetin na jejich těle, které jim zůstaly po čtyřnohých předcích. Právě jejich samotářský způsob života jim asi dělá problém najít si někdy partnera a tak je příroda vybavila něčím, co mnoho jiných obratlovců nedovede a nebo k tomu musí mít laboratorní asistenci.


Vědci z North Carolina State University přišli na zvláštní způsob rozmnožování hroznýše královského u samice narozené v zajetí. V roce 2004 se pozapoměla a spustila se blízkým příbuzným samcem B. c. constrictor (poddruh hroznýše). Poté co porodila malý vrh hádků jí přístup k samcům zatrhli a tak od roku 2005 až do roku 2007 žádné mladé neměla. Pak se ale rozrodila a v roce 2009 měla 12 potomků a rok na to 10. Byla to záhada, protože se k ní samci tereticky dostat neměli Jenže znáte to, had chtivý sexu se protáhne i tam, kde byste to nečekaly. Vrhy také byly nějaké divné. Všechno to byly samičky a navíc vykazovaly vzácný fenotyp, kterému se říká “karamel”. Ten mohly mít jen po matce.

Zvětšit obrázek
Na myšlenku partenogeneze přivedlo vědce zřídka se vyskytující zbarvení u hádků nazývané karamel. Vlevo je pohlavně (klasicky) vzniklý potomek. Vpravo nepohlavně vzniklá samička. Oba potomky s odstupem času porodila jedna samice. (Kredit: North Carolina State University)

Heterozygotní samci, kteří připadali v úvahu jako budoucí “platiči výživného” ale takovou mutaci neměli. Vyloučit se ale nedala ani teoretická možnost, že si samice “uschovala” spermie od svého prvního románku po celou tu řadu let. A tak přišla řada na určování otcovství pomocí DNA diagnostiky. Kloakální sondou získali vzorky tkání a genetickou metodou DNA fingerprinting s pomocí mikrosatelitů zjistili, že jde o mnohočetný případ  partenogeneze. To znamená, že mladé samičky nevznikly žádnými biotechnologickými zásahy, ale vyvinuli se zcela přirozenou cestou. Zřejmě při zracím dělení vajíčka nedošlo k odvržení pólového tělíska a to znovu splynulo s buněčným jádrem vajíčka. Zastoupilo tak úkol spermie - dodat potřebnou dávku chromozomů a vznikl tak diploidní zárodek (embryo). Je tak trochu zázrakem, že tito jedinci jsou životaschopní. Lidově řečeno: Hadice může mít šlaušky, aniž by k tomu potřebovala hada. Čeština má pro to hezký, ale jen málo používaný název pannobřezost.

 

Zvětšit obrázek
Slepák květinový (Ramphotyphlops braminus) se také dokáže množit bez účasti otců. Kredit: Eugene van der Pijll, Wikipedie

Nejde přitom o žádné klony, tedy dělení embrya, jako to třeba dělají pásovci, vědci vylučují, že by se na vzniku potomků (aktivaci vajíček) nějak podílely samčí spermie. U této hrozné hroznýší matky jde tedy o skutečné samoplození. Z pohledu evoluce by takové řešení mělo být jen jakousi nouzovkou, protože dlouhodobější odpírání si radostí sexu připravuje potomky o variabilitu a tím z nich dělá nepřizpůsobivé organismy neschopné přežít v měnících se podmínkách. Matka tím připravuje své ratolesti také o možnost kompenzovat genetické poruchy vznikající u rodičů následkem přirozených mutací. Jedním slovem to je cesta k „degeneraci“. Proč se k tak nezvyklému řešení svého mateřství odhodlala hroznýška z Karolíny je záhadou. Podle všeho měla k samcům blízko a tak se můžeme jen domnívat, že buďto za nic „nestáli“, ale možná že se jí jen žádný z nápadníků dost nezamlouval.  V každém případě je objevení hadí partenogeneze pro americké vědce jistotou nehynoucí slávy z publikace v prestižním časopisu a my laikové zase můžeme spekulovat zda na biblickém neposkvrněném početí (po kritice - viz diskuse - opravuji termín neposkvrněné početí na Ducha svatého) nemůže být něco pravdy. Vývoj jedince z neoplozeného vajíčka není totiž v živočišné říši zase tak nic neobvyklého. Jeden had s nepohlavním rozmnožováním již byl v minulosti popsán. Jmenuje se slepák květinový. Je z opačného konce zeměkoule a je dalším dokladem že se hadí dámy bez sexu obejdou i v Australii.

 


Autor: Josef Pazdera
Datum:04.11.2010 15:51