O.S.E.L. - Nová pravidla pro válku na moři
 Nová pravidla pro válku na moři
Moře jsou křižovatkami, na kterých se potkávají lidské civilizace už od začátku věků. A protože mají své vlastní zájmy a snaží se je všemožně prosadit, jsou moře dějištěm častých válek. A tak se zde střetaly veslice svými klouny, oplachtěné krásky se navzájem ničily dělostřeleckou palbou až začaly vlny oceánů brázdit první parníky.


 

Zvětšit obrázek
Monitor a Merrimack (Kredit: Julian Oliver Davidson, 1853-1894)

Impérium ztrácí svoji sílu

Dlouhá léta kralovala mořím flotila britského impéria. Ale v roce 1862 utrpěla její pýcha krutou ránu. V celé mohutné britské flotile nebylo lodi, která by se mohla v bitvě postavit Monitoru nebo Merrimacku, dvěma americkým lodím, které svedly památnou bitvu u Hampton Roads. Především otočná dělová věž znovu změnila pravidla námořní války. A to bylo jenom krátce poté, co Impérium dalo svobodu své vzbouřenecké kolonii na druhé straně Atlantiku.

Video
BAE dodává první kusy AGS

Ani ne o osmdesát let později následoval další a ještě krutější šok. To když lodě HMS Repulse a HMS Prince of Wales zkoušely zvítězit nad Japonskou flotilou bez leteckého krytí. Jejich vraky si teď zájemci mohou prohlédnout v Jihočínském moři. Letadla znovu přepsala pravidla boje a od té doby jsou letadlové lodě nedílnou součástí každé flotily, hodné toho jména.


Univerzální válečník

Po Britech se moci na moři ujala právě jejich bývalá vzbouřenecká kolonie - Spojené státy. Kdo kontroluje moře, drží prst na tepu světové obchodní výměny. Pokud tomu nevěříte, podívejte se, kolik škody a zmatku nadělá pár somálských pirátů. A aby si nadvládu na moři USA udržely i nadále, modernizují svoji flotilu a stanovují svoje vlastní pravidla pro námořní boj.


Američtí admirálové chtějí mít k dispozici loď, která bude stejně univerzální a stejně snadno použitelná, jako švýcarský armádní nůž. (Ta verze s vývrtkou, pozn. autora). Páteř flotily tvořily, tvoří a budou tvořit letadlové lodě. Ale ty potřebují ochranu před ponorkami a před protilodními balistickými raketami, stejně jako proti střelám s plochou dráhou letu nebo letadly. Kromě toho se flotila neobejde bez doprovodních plavidel pro obojživelné výsadky a následnou palebnou podporu vyloděných pozemních jednotek. Z těchto všech požadavků vzešel Future Surface Combatant Program a v jeho rámci první torpédoborec s atomovým pohonem: DDG-1000 Zumwalt

 

Zvětšit obrázek
DDG1000 made in Raytheon (Kredit: Defender)

Válečníkova palebná síla

Základem každé válečné lodi je pořádné dělo. Pro Zumwalt vyvinul koncern BAE Advanced Gun System dělo ráže 155 mm s raketově poháněnými náboji. Loď tak dokáže velmi rychle doručit palebnou podporu až na vzdálenost 83 námořních mil, tedy více jako 150 km. Zajímavý je nabíjecí systém této zbraně. V podstatě jde o plně automatizované logistické centrum, které pružně vyřizuje „objednávky“ na druh a typ náboje a bez zásahu člověka ho dopraví z nábojové palety přímo až do hlavně zbraně.

 

Zvětšit obrázek
10 klíčových technologií pro DDG1000

Další součástí výzbroje je systém vertikálních odpalovacích šachet pro různé typy raket MK57 VLS umístěný do pancéřovaných tubusů. Má zaručit spolehlivou ochranu a následné odpálení nabité střely i při vysokém stupni poškození lodě. V současnosti se počítá se střelami typu Tomahawk pro údery proti pozemním cílům i se širokým spektrem protilodních a protiletadlových střel, včetně střel systému ABM – AEGIS.

 

Válečníkovy oči a uši

Celá loď je od začátku až dokonce koncipována jako jedna veliká otevřená počítačová síť s operačním systémem na bázi Unixu a jednotlivé prvky konstrukce jsou vlastně periferními zařízeními této sítě. To platí především o palubním radaru, který do jednoho zařízení integruje radar systému AEGIS, střelecký radar pro protiledalové střely a pro palubní kanóny a radar pro sledování hladinových cílů.


Stejnou integrací prošel i systém na sledování a lov ponorek. Tak vznikl IUSW – Integrated Undersea Warfare centrum – jednotka, která slučuje dohromady celou řadu sonarů do jednoho funkčního celku. Má zajistit ochranu nejen před ponorkami a torpédy, ale i před minami.

Zvětšit obrázek
Kredit: GlobalSecurity

Podobně vyspělý je i hasící systém. Loď je doslova protkána sítí čidel a řídící software dokáže autonomně plnit celou řadu úkolů. Mezi nejdůležitější patří automatická reakce na vzniklý požár a jeho co nejrychlejší uhašení, ať už je to v bojových nebo mírových podmínkách.
Celkově vysoká míra automatizace a robotizace lodi umožňuje velmi redukovat posádku. Ta má být oproti stávající třídě Arleigh Burke zhruba čtvrtinová, o počtu 90 mužů a žen.

 

Závěr

DDG1000 je opravdu první stealth lodí, kterou do své výzbroje zavádí americké námořnictvo. V současnosti se již staví první tři plavidla této třídy. Po velkém přetahování se o peníze mezi Senátem, Kongresem a prezidentem se práce nakonec přece jenom rozběhly a jak svědčí zprávy z tisku, úspěšně pokračují s cílem spustit první loď na vodu již kolem roku 2015.


Uvidíme, jestli se do té doby podaří pokročit s railgunem, který má být nástupcem AGS na této lodi. Dělo oproti raketě dokáže mnohem rychleji trefit cíl, railgun posune dostřel a rychlost střely ještě o pořádný kus, než to umí stávající AGS (viz). Druhým pokročilým systémem, který bude už brzo součástí lodní výzbroje, je vysokovýkonový laser na bázi volných elektronů. Počítá se s ním pro zásadní vylepšení obrany před protilodními a balistickými raketami – tedy před nově se prosazující třídou hypersonických střel jako je Sunburn nebo indická střela Brahmos.



 


Autor: Martin Tůma
Datum:07.02.2011 13:34