Mnohoženství – polygamie
I když většina z nás rozumí pod pojmem polygamie mnohoženství, není to přesné. Ve skutečnosti to znamená mít více než jednoho partnera. Zcela přesně terminologicky řečeno, pokud má muž současně více než jednu ženu, pak to je polygynie. Má-li žena více než jednoho partnera, mluvíme o polyandrii. Jestliže jde o vyšší počet mužů a žen, pak jde o polygamní skupinové manželství. Běžně se ale mezi pojmy polygamie a mnohoženství nerozlišuje a my tak činit také nebudeme.
Polygamie je s historií lidstva spjata. Žili v ní proroci jako Abraham, Jakub, David,... vládci (Šalamoun), ale i obyčejní lidé, a to ve všech koutech světa. Během biblických dob byla polygamie běžnou praxí, přijímanou nábožensky, společensky i morálně. Zřejmě proto se Bible touto nezajímavou záležitostí ani nezabývá, nezakazuje ji, ani neomezuje. Jeden z možných výkladů biblického příběhu o deseti pannách mnozí křesťané považují za jakýsi morální apel na nejvyšší povolený počet žen.
Přístup k polygamii v lidské společnosti se netýká jen západní kultury. Mění se nejen v místě, ale i v čase. Na rozdíl od Bible, Korán tento problém řeší. Polygamie je podle něj možná s jistými podmínkami a za jistých okolností. Jde tedy o podmíněný souhlas, nejde o článek víry nebo o nutnost. Souhlas s polygamií se týká nejvýše čtyř žen. Druhá nebo třetí žena, jestliže se s ní muž ožení, má tatáž práva a výsady jako ta první. Oficiálně jsou tedy všechny rovnoprávné. Samozřejme ne s manželem. Podle toho se i dnes muslimské společnosti k této otázce staví. I judaismus původně polygamii povoloval. Zakázána byla až v 16. století a jen rabínským výnosem. Protože Starý zákon nic takového nezakazuje, je i toto omezení mnohdy vykládáno všelijak. O hlubokých kořenech polygamie svědčí i genetické studie provedené na Melanésanech z Nové Guineje, francouzských Bascích, čínských Chanech, senegalských Mandencích i namibijských Sanech. Ti jsou pokládáni za nejstarší etnikum světa. Michael Hammer z University of Arizona v Tusconu odhalil praktiky polygamie u těchto národů rozborem DNA na jejich pohlavních chromozomech. Muži mají chromozomy X a Y, ženy XX. Pokud by lidé žili v párech, bylo by spektrum genetických variant Y a X chromozomu zhruba stejně bohaté. Jenže se ukázalo, že mužské chromozomy (Y) jsou co do různorodosti mnohem méně „pestré“. To neznamená nic menšího, než že v minulosti předávala svou dědičnou informaci na potomky jen malá část z celkové populace mužů. Podle Hammera je monogamie evolučně velmi mladý vynález.
Mormoni
Některé církve mnohoženství staví do centra své věrouky. Příkladem je křesťanská Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jejíž členy známe spíše pod označením mormoni. Ústředí této církve se nachází v Salt Lake City ve státě Utah. Na celém světě žije přes 13 milionů členů Církve, z toho 5,5 milionu v USA. Zde jde o čtvrtou nejpočetnější církevní komunitu. V České republice se při sčítání lidu v roce 2001 k této církvi přihlásilo 1 366 obyvatel.
Dopadem polygamie na mormonskou společnost se zabývalo mnoho autorů. Nejnovější poznatky přináší evoluční biolog Michael Wade z Indiana University se svými kolegy z Georgie a Utahu. Zjistili, že spolu s tím, jak rostl počet souběžných manželek v mormonské domácnosti, zvyšovala se jim pravděpodobnost, že porodí méně dětí. Tedy je postihlo něco, co z evolučního pohledu není zrovna ta nejlepší taktika pro uplatnění vlastních genů. Pro úspěšné muže je možná výhodné mít harém - myšleno z pohledu počtu dětí, protože jinak bychom se asi nedohodli, kde ještě jde o potěšení a odkdy už je to dřina. Pro každou další ženu, která ale přijde do mužovy domácnosti, to žádná evoluční výhra není. Tento svazek jí zbavuje možnosti plně využít svůj mateřský potenciál. Počet dětí, které by jako manželky tyto ženy porodily v monogamním svazku, by totiž byl větší. Statisticky to vychází zhruba tak, že na každou novou příchozí ženu do polygamního svazku se v takové "rodině" narodí o jedno dítě méně. Tomuto snížení se říká "Batemanův gradient". Název dostal podle genetika, který jako první pozoroval podobný fenomén u mušky octomilky".
V případě mormonů platnost Batemanova gradientu potvrdily matriční záznamy narozených dětí, uzavřených sňatků a úmrtí obyvatel státu Utah. Soubor na kterém se předpoklad potvrdil je úctyhodný: 186 000 dospělých, kterým se narodilo 630 000 dětí. Všechny osoby žily nebo zemřely v letech 1830 až 1894, což je doba rozkvětu tohoto hnutí. Kongres Spojených států prohlásil více manželek za nezákonné v roce 1862. Postupně se pak mnohoženství na americkém kontinentu dostávalo do neúcty a hlasy proti sílily i v samotné mormonské komunitě.
Nynější pátrání v archiváliích tak potvrdilo očekávání. Tak jako u mušáků i u mužů se polygamie podepsala na intenzitě selekčního tlaku. Zákaz naopak zase přiblížil intenzitu reprodukčního výběru mužů na hodnoty, jakým jsou za monogamního svazku vystaveny ženy. Konec mnohoženství snížil sílu sexuální selekce u mužů o 58 procent.
Wade, který se specializuje na evoluční biologii a který tento výzkum vedl, říká, že hodně z toho, co dnes pozorujeme, předpověděl a popsal Angus Bateman (zemřel 1996). Bateman byl teoretikem, který jak bychom dnes řekli, modeloval dopady různých typů páření na reprodukční zdraví populace. Wade se k jeho myšlenkám vrátil a prakticky jen potvrdil, že muži si na sebe ušijí bič velkého selekčního tlaku, pokud se jako komunita rozhodnou pro mnohoženství. Je jim dovoleno oddávat se více radovánkám a vyprodukovat více potomků, než je průměr, ale jen za podmínky, že jsou v konkurenci úspěšní. Ženy z evolučního pohledu a možnosti šířit své geny na takové svazky ale vždy jen doplácejí.
Otazníky
Pokud by byla polygamie za všech okolností nevýhodná, proč by se v přírodě udržovala? Odpověď není jednoduchá. Studie na octomilkách ukázaly, že selekční tlak na samce může být tak silný, že celou populaci může přivést do záhuby jednoduše tím, že jí zbaví životaschopnosti – ať již kumulací vadných genů, nebo připravením se o optimum variability, která je v případě potřeby výhodná pro přizpůsobení se změněným podmínkám prostředí.
Wade v této souvislosti zmiňuje nelogičnost existence páva. Jeho ocas je sice nádherný k upoutání partnerky, ale z téhož důvodu je špatný pro přilákání dravců a přežití jednotlivce. I v tomto případě se vše řídí tím, co převládne. A jak nám pávi svou existencí dokazují, někdy je i vysoké riziko přijatelné, pokud sexuální výběr je dostatečně silný. Hazardování se vyplatí, když riziko vykompenzuje dostatečně velký zástup ochotně se pářících partnerek zaručujících velký počet potomků.
Výhoda polygamie vyplyne na povrch v dobách, kdy se v populaci nedostává samců. Ať už šlo v minulosti o následky křesťanských svatých válek při dobývání Ježíšova hrobu, nebo po masakru muslimů u Uhudu. Nemusíme ale chodit tak daleko do minulosti. I po Druhé světové válce v evropském regionu na každého přeživšího muže připadalo několik žen a po vítězích i poražených zůstaly kromě metálů vdovy a sirotci, jimž bylo záhodno poskytnout péči, pocit bezpečí a zázemí. Dnes je mnohoženství většinou považováno za nemorální a diskriminační a jako takové je zakázáno zákonem. Jenže evoluce a cesty rozmnožování se ubírají klikatými cestičkami a s polygamií v nich musíme počítat. Muži stále plodí děti s větším počtem žen. Ať už mimo manželský svazek a nebo v po sobě jdoucích manželstvích.
Prameny: Indiana University
Mating system change reduces the strength of sexual selection in an American frontier population of the 19th century, Evolution & Human Behavior, vol. 32, iss. 2, pp. 79-156, 2011