Zhruba před čtrnácti dny vzplanula v Austrálii virová epidemie. Evidováno je sice „jen“ pět případů v Queenslandu a další na severu v Novém jižním Walesu. Zatím poslední kůň onemocněl a zemřel na farmě jižně od Brisbane toto pondělí, tedy tam, kde se již dříve smrtelná Hendra úspěšně šířila ze zvířat na lidi. Ve středu již stoupnul počet uhynulých koní na šest. 26 osob, které se s koňmi dostaly do kontaktu podstoupilo vyšetření a čekají na verdikt, zda v sobě také nemají smrtící virus.

 

Začalo to před sedmi lety v Australském Brisbane jako příběh od slavného autora detektivek z dostihového prostředí Dicka Francise. Před důležitými dostihy náhle onemocnělo čtrnáct koní. Dusili se a v horečkách umíraly. Stejné příznaky se pak objevily i u dvou ošetřovatelů, přičemž jeden z nich přes veškerou lékařskou péči rovněž podlehl. Posléze se ukázalo, že na vině těžkého zápalu plic je virová infekce s obdivuhodnou virulencí. Virus Hendra dostal jméno po australském předměstí v Brisbane, kde byl poprvé zdokumentován.

Podobně jako v případech stájníka a trenéra v roce 1994 se při dalším propuknutí choroby v roce 2008 od nemocných zvířat nakazili i veterináři na klinice. Oba časem oddělené případy sice způsobil stejný virus, ale podle hesla když dva dělají totéž, výsledek nemusí být stejný. Virus zmutoval a tak zatímco při jeho prvním odhalení zvířata i lidé mřeli na zápal plic, jeho nová forma napadla nervový systém. Virus tedy oplývá schopností se výrazně měnit.

 

Nyní se má se zato, že zdrojem infekce jsou kaloni, kteří nákazu roznášejí prostřednictvím svých slin, moči a výkalů, jež zanechávají na místech svého hodokvasu. Zatímco u kaloňů virus nezpůsobuje žádné viditelné příznaky, pro koně, kteří se nakazí sežráním potřísněných zbytků ovoce a trávy, je nákaza smrtelná. Podle hlavní hygieničky v Queenslandu, Jeannette Young se zdá, že člověk, který se zase může nakazit od koní, potřebuje „naštěstí“ relativně dost vysokou dávku virů, aby u něj nemoc propukla. K dnešnímu dni více než padesát koní zemřelo, nebo bylo nutné je utratit. Od roku 1994 nákaza postihla již 18 ohnisek.

Hendra má několik kmenů, přičemž každý je nám poněkud jinak nebezpečný. Opakovaný návrat viru Hendra virology trápí, není to ale ani tak kvůli počtu mrtvých zvířat a lidí, ale proto, že se do každé nové sezóny se virus probouzí s novými schopnostmi. S jistou dávkou sarkasmu epidemiologové prohlašují, že nebezpečný není přenos smrtelné infekce ze zvířete na člověka, ale to, že jsme svědky vzniku nových kmenů. Tím mají na mysli strach z toho, že vznikne virus, který by se šířil z člověka na člověka. Takový produkt by znamenal epidemii jež by zabíjela tisíce, statisíce...? Jsou tyto obavy opodstatněné, a nebo je to jen strašení epidemiologů, kteří se snaží být důležití? Tak na to si musíme odpovědět každý sám. Jistým vodítkem by nám měla být zmíněná schopnost viru přeskočit z kaloňů na koně a z nich se stejnou lehkostí a se smrtelnými následky na nás. Znepokojující na Hendře je také to, že je téměř k nerozeznání od jiného zabijáka jménem Nipah. Oba se řadí do henipavirů z rodiny paramyxovirů. Bratříček Hendry Nipah se nedávno předvedl v Malajsii, kde usmrtil stovku lidí, než bys řekl švec, přičemž infikovaní umírali až ze 75 %. Udeřil i letos v Bangladéši, kde z 24 nakažených po sobě zanechal 17 mrtvol. Jeho letošní řádění nepřežila z onemocnivších ani třetina. Henipaviry jsou paramyxoviry s jednořetězcovou RNA a na jejich řádění zatím lék nemáme. Proto jsou obavy z Hendry podle většiny virologů zcela oprávněné. Vysokou smrtnost nám již daly tyto viry jasně na srozumněnou a vylepšit si infekčnost od svých blízkých příbuzných z řad spalniček nebo příušnic by pro ně nemusel být problém.

 

Co se týče zdroje nákazy, tak od devadesátých let minulého století stále více studií ukazuje na letouny (kaloně a netopýry). Nejde ale jen o Hendru a Nipah, ale také o Ebolu, vzteklinu a koronavirům podobné prevíty vyvolávající syndrom těžkého akutního respiračního selhání SARS. Podle vědců z Tokijské university jsou netopýři nedoceněným rezervoárem mnoha dalších nebezpečných agens. Svá slova dokládají dalšími nálezy adenovirů - gammaherpesviru a betaherpesviru. Malá zvířátka s blanitými křídly toho mají s námi více společného, než se na první pohled zdá. Nejen ve věcech tristních, ale i v oblastech přinášejících jen samou radost. Předpokládalo se například, že se orálnímu styku věnují kromě lidí jen šimpanzi. Čínští vědci minulý rok zjistili, že u kaloňů se na tyto praktiky orientuje asi 70 procent samiček. Údajně to dělají proto, aby si více užily. Průměrně prý za jednu sekundu felace získá partnerka šest sekund milování a ve srovnání se samičkami, které to neumí, si učenlivé požitkářky užijí sexu dvojnásobně dlouhou dobu, tedy pokaždé asi čtyři minuty. Podrobnosti viz článek „Ig Nobelovy ceny 2010“. I když se letouni podobají na ptáky, není divu, že toho mají s námi společného více, ostatně - jsou to savci.

 

VIDEO: Samičky kaloňů často lízají penis zezadu kopulujícího samečka, který si to zjevně užívá a při lízání samičky nikdy nepřestane souložit. Kredit: PLoS ONE

 

 

 

 

 

Prameny: PLoS ONE, Queesland gov.