Náš Měsíc je velmi cool i na dnešní obloze. Lze na něm najít zajíce, popřípadě bizona či Muže na Měsíci, vykreslené siluetami tmavých měsíčních moří, je plný luxusních kráterů a funguje jako přepínač životního stylu vlkodlaků. Svými rozměry je úctyhodný, ve Sluneční soustavě je to vzhledem k domovské planetě proporčně jeden z největších měsíců. Přesto všechno byl ale zřejmě ještě mnohem významnější před miliardami let, kdy se na mladé Zemi uchycoval čerstvý život. Vše nasvědčuje tomu, že Měsíc vznikl z materiálu vyvrženého na oběžnou dráhu Země po srážce protoZemě s Theiou, planetou o velikosti podobné Marsu.
Došlo k tomu krátce po vytvoření Sluneční soustavy a nově vzniklý Měsíc byl tehdy zřejmě k naší planetě mnohem blíž než dnes. Svojí gravitační silou divoce míchal pozemským oceánem a podle odborníků je docela dobře možné, že právě brutální přílivy a odlivy připravily půdu pro vznik prvních organismů.
Někteří lidé mají za to, že bez Měsíce by Země během historie podléhala chaotickým změnám směru osy rotace, které by rozdivočily pozemské klima a učinily tím žití na planetě velmi nesnadným. S Měsícem se rotační osa Země odchyluje o pouhé 1,3 stupně v cyklu 41 tisíc let. Pro srovnání, sklon rotační osy Marsu poskakuje o zhruba 10 stupňů každých pár tisíc let. Pokud se nepleteme, tak by pro vznik a rozvoj života planetě pozemského typu mohlo být vlastnictví poměrně velkého měsíce velkou výhodou. Jsou ale takové měsíce v hvězdných systémech běžné?
Na tuhle zapeklitou otázku se nedávno pokusil odpovědět Sebastian Elser z Institutu teoretické fyziky, University of Zurich, který společně s dalšími kolegy uskutečnil celkem 64 superpočítačových simulací vzniků kamenných planet v prostředí Sluneční soustavy, probíhajících cestou pozvolného nabalování materiálu při vzájemných srážkách menších vesmírných těles. Na rozdíl od svých předchůdců začínali simulace v situaci, kdy kolem Slunce ještě obíhalo několik tisíc menších těles a ne jenom několik desítek velkých. Během simulací se jim povedlo odhalit celou řadu srážek, při nichž by vznikl velký měsíc a ty pak dále analyzovali v průběhu simulovaných historií Sluneční soustavy.
Ukázalo se, že soustavy kamenných planet s relativně velkým měsícem vznikají překvapivě snadno. Elserovi a spol. se v počítači vytvořil systém typu Země-Měsíc v obyvatelné zóně kolem Slunce ve více než 1 případě z 12 a při optimistických odhadech dokonce až v jedné čtvrtině případů. Dotyčné výpočty jsou samozřejmě poněkud na vodě, ostatně se není ani čemu divit, vždyť takový případ v reálném světě zatím známe jenom jeden jediný. Astronom Sean Raymond z Astrophysics Laboratory ve francouzském Bordeaux autory studie pochválil za dobře odvedenou práci, zároveň ale podotkl, že by velký měsíc nakonec nemusel být pro vznikající život tak cenný, pokud by Země v té době rotovala přibližně 2,5 krát rychleji. Jak je vidět, i když si vymyslíme, že ke vzniku pestrého života potřebujeme v obyvatelné zóně kolem hvězdy terestrickou planetu s velkým měsícem, naše šance nalézt takový svět zůstávají docela solidní.
Prameny:
Space Ref 17.9 2011, Icarus 214 : 357-365, Wired Science 9.6. 2011, Wikipedia (Moon).