Výzkum šestičlenného týmu se opírá o unikátní populační databázi BALSAC, která díky přesné evidenci umožňuje rekonstrukci struktury obyvatelstva kanadského Quebecu v časovém rozpětí delším než čtyři staletí. Vědci analyzovali rodokmeny všech párů, které byly v quebeckých regionech Charlevoix a Saguenay Lac St-Jean oddáni mezi léty 1686 a 1960. Soubor zahrnoval přes milion jednotlivců.
Výsledky odhalily, že původ větší části dnešní populace oblasti Saguenay Lac Saint-Jean se odvíjí od předků, kteří přišli na začátku kolonizační vlny. Tedy ti, kteří se na tomto kanadském území usídlili jako první, zanechali v geofondu dnešních obyvatel výrazně větší stopu v porovnání s pozdějšími přivandrovalci, které přinesla hlavní migrační vlna. Jinými slovy - pionýři měli více potomků a ti své rodiče v reprodukčním trendu následovali. V přepočtu na plodnost žen tento rozdíl představuje až 20 %, tedy o pětinu dětí více. Damian Labuda to vysvětluje tím, že expanze na nová území vytváří lepší podmínky pro působení přirozené selekce.
Tato studie i u lidí potvrdila jev, který byl již dříve zjištěn u živočichů s mnohem kratším generačním cyklem. "Věděli jsme, že migrace nějakého druhu do nových oblastí podporuje rozšiřování zřídkavých mutací cestou takzvaného "surfování genů“ (sklouznutí variant genů po imigrační vlně do dalších generací populace na nově osídleném území). Nyní jsme ale zjistili, že přirozený výběr toto genové surfování v čele expanze významně zefektivňuje," tvrdí jeden z autorů studie, Laurent Excoffier. Tento evoluční mechanismus v kombinaci s „efektem zakladatele“ a kulturním mezigeneračním přenosem reprodukčního chování pomáhá vysvětlit i zvýšený výskyt některých geneticky podmíněných nemocí v zkoumaných regionech Charlevoix a Saguenay Lac Saint-Jean. Je to vedlejší důsledek surfování genů, jež pomohlo rozšířit i tyto mutace.
I když studie reprezentuje krátké období vývoje populace na geograficky nevelkém území, autoři jsou přesvědčeni, že přispívá k lepšímu pochopení procesu šíření se lidského rodu do nových oblastí, které probíhá již tisíce let.
Je to sice zajímavé, nikoli ale nečekané zjištění. Pro odchod do neznáma a osídlení nových končin se rozhodnou spíše mladší, odvážnější, zdravější a po všech stránkách zdatnější jedinci s povahou dobyvatelů. A statisticky vzato je pravděpodobné, že tyto vlastnosti se budou přenášet i na jejich potomky. Proto není divu, že u prvních kolonizátorů byla lepší evoluční „fitness“ (zdatnost) potvrzena a že jejich geny v populaci dominují po staletí. Samotný název odborného článku v Science Expess tvrdí, že „…být v čele expanzní vlny poskytuje selekční výhodu“. Možná stejně správná by ale byla formulace, že na čele kolonizační vlny kráčejí evolučně zdatnější jedinci.
Poznámka: Jednu z klíčových odborných prací, zabývající se rozšiřováním nových mutací v čele expanzní vlny zveřejnil v lednu 2004 časopis Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA (PNAS) pod názvem: Mutations arising in the wave front of an expanding population. Článek je volně přístupný.