V NASA si zřejmě dali záležet na novoročním předsevzetí a tak už v prvních lednových dnech potměšilého roku 2012 o sobě dávají vědět. Zcela nedávno totiž úspěšně pokročili v zajímavém programu detailního mapování gravitačního pole Měsíce GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory), v jehož rámci vyslali k Měsíci dvě malé kosmické sondy GRAIL A a GRAIL B. Každá z nich na startu vážila jenom něco málo přes 200 kg, přičemž skoro poloviny jejich hmotnosti spolkl hydrazin, použitý jako palivo.
Oba měsíční grály vynesla při jediném startu 10. září 2011 nosná raketa Delta II ve své nejvýkonnější konfiguraci ze Startovacího komplexu17 na Cape Canaveral Air Force Station. Na rozdíl od heroických misí programu Apollo s americkými dobyvateli Měsíce, které dorazily na místo určení za 3 dny, letěli sondy GRAIL A i B k Měsíci mnohem déle, přes Lagrangeův bod L1, aby ušetřily palivo a také aby letěly pomalu, protože se na konci své cesty musely dostat na extrémně nízkou orbitu. Nebylo to vůbec snadné, start i celou cestu sond GRAIL k Měsíci v NASA asi pořádně propotili. Za daných podmínek se startovací okno otevíralo dvakrát denně a trvalo vždy jednu sekundu. Zatím všechno dobře dopadlo – sonda GRAIL A dorazila na orbitu Měsíce 31. prosince 2011 a GRAIL B 1. ledna 2012.
Co bude následovat? Operátoři grálů budou v příštích týdnech pomocí série zážehů motorů obou sond zkracovat jejich oběžnou dobu z nynějších téměř 12 hodin na méně než 2 hodiny pozemského času. V březnu 2012 by měly obě sondy být na takřka polární oběžné dráze, ve výšce pouhých 55 kilometrů nad povrchem Měsíce.
Pokud se něco nepokazí, tak se v tuto chvíli rozběhne vědecká fáze projektu GRAIL, která by měla trvat minimálně 90 dní. Obě sondy by měly vysílat přesné telemetrické údaje a také je přijímat od svého dvojčete i z řídícího centra na Zemi. Vtip je v tom, že pokud se jemně změní gravitační pole, ať už kvůli přeletu viditelného prvku na povrchu Měsíce anebo při změně struktury uvnitř Měsíce, nepatrně se změní i vzdálenost sond, což se projeví v nepřetržitém toku telemetrických dat. Výsledkem by měla být velmi detailní mapa gravitačního pole Měsíce, která nám může zodpovědět mnohé otázky. Odborníci jsou natěšení na zmapování měsíční litosféry, prozkoumání podpovrchové struktury místních impaktních kráterů a celkové pochopení vnitřní struktury Měsíce. Když vše dobře dopadne, tak si ověříme, zda jsou naše představy o vzniku Měsíce a terestrických planet správné. Nezmění-li se plány NASA, tak obě sondy GRAIL po vědecké fázi a jejích případných prodlouženích nakonec spadnou na Měsíc.
Sondy GRAIL jsou vybavené mikrovlnným zařízením Lunar Gravity Ranging System, které je z valné většiny odvozené od přístrojů sond-dvojčat GRACE (Gravity Recovery and Climate Experiment), od března 2012 detailně měřících gravitační pole Země. Dokonce i použitý software je z 90 procent shodný. Každá sonda GRAIL také nese jeden systém kamer MoonKAM (Moon Knowledge Acquired by Middle school students), který je orientovaný na výuku studentů a popularizaci výzkumu Měsíce. Program MoonKAM vede se svým týmem první Američanka ve vesmíru Sally Ride a mělo by se ho zúčastnit tisíce středoškoláků. Ti si vyberou nějakou oblast na povrchu Měsíce a následně zašlou své požadavky do GRAIL MoonKAM Mission Operations Center v kalifronském San Diegu. Sondy dotyčné místo na Měsíci vyfotí a snímky pošlou zpátky studentům, aby s nimi mohli dál pracovat, což je samozřejmě nesmírně cool. Studenti zároveň vybírají pro sondy GRAIL nová jména, aby tak dál zvýšili jejich popularizační potenciál.
Na samotném začátku roku 2012 je ale ještě všechno otevřené. Projekt GRAIL může selhat na jediné poruše řízení sondy nebo na jediném nepovedeném zážehu, přičemž u dvou sond tohle riziko pochopitelně vzrůstá. Přejme proto NASA, ať projektu GRAIL nedojde štěstí a ať se ve zdraví dočkají své vytoužené gravitační mapy Měsíce.
Prameny: NASA/JPL News 1.1. 2012, Wikipedia (Gravity Recovery and Interior Laboratory)