Božský Karel Gott se sice v letitém šlágru přiznává, že si svou kávu sladí o trochu víc, ale lékaři nás nabádají k přesnému opaku. Měli bychom sladit méně. A zvláštní pozor bychom si měli dávat na přislazované potraviny a nápoje. Odolat pokušení je těžké. Příroda vybavila naše předky slabostí pro sladké, protože cukry jsou vydatným zdrojem energie. Ten, kdo se jimi cpal při každé vhodné příležitosti, načerpal energii do zásoby na hladovější časy. Těch příležitostí nebylo moc. Ovoce bylo zralé jen po malou část roku a med žárlivě střežily včely vyzbrojené žihadly. Výroba čistého cukru z cukrové řepy nebo cukrové třtiny nám otevřela cestu k cukrovému obžerství. Cukru je dost, je laciný a chutná nám stejně jako našim předkům. Výrobci potravin a nápojů to vědí a neváhají přisladit všechno, co se dá. Nepatrně vyšší výrobní náklady na přislazení naženou zvýšeným obratem, protože slazených potravin a nápojů spořádáme mnohem víc. Zkrátka, cukr nejen chutná, ale také prodává.
Hojně užívaným potravinářským sladidlem je kukuřičný sirup. Jako výchozí surovina k jeho výrobě slouží škrob, který se izoluje z kukuřičných zrn a pomocí enzymů se rozkládá na glukózu. Následně se část glukózy v roztoku mění na fruktózu. Oba cukry –glukóza a fruktóza - jsou v kukuřičném sirupu zhruba v poměru 1 : 1. Kdo baští potraviny slezené tímto sirupem, ten kyne a tloustne. Amerika je bumbrlíčků vykrmených „sladidlovou dietou“ plná a také mezi námi pobíhá nejeden „kapitální kousek“.
Sladidla s vysokým obsahem fruktózy zdaleka neohrožují konzumenty jen obezitou a cukrovkou. Lékaři prokázali jejich podíl na vysokém krevním tlaku, degeneraci jater a zřejmě i na některých typech rakoviny či neurodegenerativních onemocněních. Však se nedávno trio předních amerických lékařů na stránkách časopisu Science přimlouvalo za to, aby byl prodej silně přislazovaných potravin a nápojů regulován podobně jako prodej alkoholu. Stát by měl podle nich na sladkosti uvalit vysokou spotřební daň, která by minimálně zdvojnásobila maloobchodní ceny, a měl by omezit volný prodej cukrovinek nezletilcům. S kremrolí by to bylo jako s pivem. Kdy by si ji chtěl koupit, musel by ukázat občanku.
Ti z nás, kteří dbají na své zdraví a vědí o zrádných úskalích přislazovaných potravin a nápojů, buď nesladí nebo hledají za řepný cukr případně za potraviny slazené kukuřičným sirupem zdravější náhražky. A ti úplně nejuvědomělejší mlsají biopotraviny slazené biosladidly.
Jedním z oblíbených biosladidel je sirup z hnědé rýže. Ten je v propagačních materiálech výrobců biopotravin bezmála symbolem zdravé výživy. Výsledky výzkumu amerických vědců vedených Brianem Jacksonem z Dartmouth University publikované ve vědeckém časopise Environmental Health Perspectives ale svědčí o něčem jiném. Vědci analyzovali desítky potravin obsahujících biosirup z hnědé rýže. Mezi prověřovanými produkty byla i dětská výživa nebo potravinové doplňky určené sportovcům. Autoři označili výsledky analýz za alarmující. Jedna z dětských výživ obsahovala šestinásobně vyšší koncentrace arzénu, než jaké jsou povoleny pro pitnou vodu. Také další potraviny se sirupem z hnědé rýže obsahovaly podstatně více arzénu než potraviny, do kterých tato „biopotravina“ přidávána není. Alarmující je skutečnost, že významný podíl na celkovém množství arzénu měl arzén z anorganických sloučenin, které jsou pro lidský organismus nejtoxičtější. Silně byla například anorganickým arzénem kontaminovaná bionáhražka mateřského mléka vyrobená ze sóji. Podobně byl několikanásobně vyšší obsah anorganického arzénu odhalen v energetických biotyčinkách slazených biosirupem z hnědé rýže.
Rovnice „biopotravina = zdravá potravina“ tedy rozhodně nemá obecnou platnost. Zdaleka to neoplatí jen o produktech kontaminovaných arzénem. Představa, že vše, co se vypěstuje podle zásad ekologického zemědělství, prospívá lidskému zdraví, je zavádějící. Pokud by to platilo, pak by lidskému zdraví prospívaly například cigarety z ekologicky pěstovaného tabáku. Člověk, který se denně cpe biouherákem a biošpekáčky, bude mít stejně poškozené zdraví jako ten, kdo by snědl stejné množství konvenčního uzenin.
Ale neměli bychom biopotraviny šmahem odsuzovat. Pokud má někdo na biopotraviny chuť a peníze, ať se jimi klidně živí. Ať si ale dává pozor na to, co jí, a ať nám nezkouší nakukat, že konvenčně vyráběné „neekologické“ potraviny jsou samý jed. Při analýzách na arzén vyšly jako méně jedovaté právě konvenční potraviny.
Psáno pro Bigbloger a Osel.cz