O.S.E.L. - Páteř podobnou té lidské měl úhoř před 345 miliony let
 Páteř podobnou té lidské měl úhoř před 345 miliony let
Několik desetiletí se vědci domnívají, že členěná páteř na pět oddílů je exkluzivní záležitostí suchozemských tvorů. Skotská fosilie ale svědčí o něčem jiném. To, co měli mít až čtvernožci, vzniklo nezávisle i u ryb. A možná ještě dříve, než se první druh živočicha začal batolit po souši.


Tarrasius problematicus bylo něco mezi kaprem a úhořem. Plavalo to v mělkých vodách na území dnešní severní Evropy v období karbonu, tedy před 359 až 318 miliony let. Jako ryba to mělo mít páteř rozdělenou jednoduše na dvě části - tělní a ocasní. Jenže nemělo. 

 

Zvětšit obrázek
Tarrasius problematicus - pravěký „úhoř“ jehož páteř členěná na pět segmentů mění naše dosavadní představy o tom kdy, komu a proč se tento znak vyvinul. S pohybem po souši a končetinami to nemělo nic společného. (Proc. Royal Soc. B)

Dosud panoval názor, že první druh, který měl diferencované páteřní obratle, jako dnes mají všichni moderní savci, plazi a ptáci, patřil k čtyřnožcům. Morfologie obratlů čtyřnohých tvorů je v každém jejich tělním oddílu charakteristická a pouhým okem lze určit, k jaké části jejich těla ten který obratel patří. Tento znak se měl vyvinout až poté, co první živočichové vylezli na souš, a to v souvislosti s jejich potřebou jiného způsobu pohybu, než jaký využívají ryby. Nasvědčovaly tomu i fosilní nálezy.


 

Zvětšit obrázek
Lauren Cole Sallanová: „Používat členitou páteř jako identifikační znak čtyřnožců, je chybou.“

Dnešním mladým ale není nic svaté. Američanka Lauren Cole Sallanová, studentka na University of Chicago, si v Národním muzeu Skotska u jedné rybí fosilie všimla, že má páteřních segmentů pět. Napsala o tom článek a poslala ho do Proceedings of the Royal Society B. Anatomům tím hodně zamotala hlavy. „Pětku“  totiž považovali za znak, který charakterizuje až anatomickou stavbu  suchozemských čtyřnožců (tetrapod), kam patříme i my, lidé.


Tarrasius, jak se zkamenělé rybě z Edinburghu odborně říká, nemá, jak se na nejstarší druhy ryb sluší a patří, jen dva typy obratlů – pro ocasní a předocasní část těla s charakteristickými pružnými spoji.  Má jich také pět, a jakoby tedy kopíroval členění obratlovců s jejich typickými úseky pro krční, hrudní, bederní, křížovou a ocasní část.
Sallanové všetečnost a cit pro detail otřásl tradiční představou vývoje anatomické stavby odvíjející se v závislosti na potřebách pohybu na souši. Datování fosilie totiž ukazuje, že Tarrasius  žil několik milionů let po prvních tetrapodech, které již měly přední a zadní končetiny. A protože evidentně nechodil, vyplývá z toho, že tento anatomický rys - členění páteře na samostatné segmenty, se evolučně vyvíjel nezávisle na pohybu po souši, tedy nezávisle na chůzi.

 

Vědci již našli vysvětlení - pravěké rybě se nečekaně složitá páteř vyvinula proto, že jí byla ku prospěchu. Silná kostěná opora jí vyztužovala tělo, byla lešením pro silné svaly a přitom zachovala flexibilitu ocasu. To mělo umožňovat mocnější záběry a rychlý pohyb. Něco na tom asi bude, protože obdoba v podobně tuhých obratlů se dodnes osvědčuje mečounům. Ti dokážou vyvinout až stokilometrovou rychlost a jejich mocné údery „mečem“ v hejnu sardinek dokážou  přivodit nejedné rybě takovou újmu, že se stává snadno dostupným soustem. I když se pravěká ryba tvarem spíše podobala obrovským pulcům, segmentovaná páteř jí byla výhodou, aniž by ji potřebovala jako oporu pro končetiny. Tento znak se tedy evolučně vyvíjel nezávisle a s lezením po souši neměl nic společného. Tetrapoda tak přišla o další svou jedinečnost.

 

Prameny: University of Chicago Medical Center; Tetrapod-like axial regionalization in an early ray-finned fish, Proceedings of the Royal Society B.


Autor: Josef Pazdera
Datum:24.05.2012 11:51