Mnohé z nás, už určitě při hodinách a hodinách strávených před posměšně se tvářící obrazovkou počítače napadlo, co si o nás ta zatracená věc asi myslí. Až doposud to byl spíše projev slabosti ducha, ledabylého příjmu potravy, okrádání spánku a nedostatečného vyměšování. Již brzy se ale může stát, že se o nás stroje budou zajímat a že si na nás udělají sofistikovaný názor.
Rana el Kaliouby ze skupiny Media Lab"s Affective Computing na MIT (Massachusettském technologickém institutu) a další lidé teď vyvíjejí rafinovaný software, který dovede z výrazu lidských tváří přečíst pocity, které se za nimi ukrývají. Jak se zdá, počítač je minimálně v některých případech v tomto ohledu lepší než lidský kolega. Vznikající software je prý tak dobrý a tak snadno se používá, že se z toho slabším povahám mohou rozklepat kolena. V dohledné době by se přinejmenším mohl stát základem strojů čtoucích emoce, které by kupříkladu obstarávaly zpětnou vazbu při tvorbě reklamy. To ale ještě není tak pozoruhodné. Stejný software by pak bylo možné použít na čtení nálady spousty lidí, třeba všech lidí, co by zrovna doma zírali na obrazovky. Výsledkem by byl velice třaskavý balík dat, který by mohl nahradit průzkum veřejného mínění a v ještě extrémnější aplikaci možná i volby a výkony volených představitelů lidu digitálního věku.
El Kaliouby a její kolegové již vyvinuli systém MindReader, který pochopí výrazy tváří lidí na videu a to již po několika sekundách. Tento software sleduje 22 definovaných bodů obličeje, které jsou kolem úst, očí a nosu, a také si všímá struktury, barvy, tvaru a pohybů vytipovaných rysů obličeje. Vývojáři pomocí technologií strojového učení svůj software naučili rozeznávat štěstí od zármutku, nudu od zájmu anebo opovržení od nekritického obdivu. Udělali to asi velmi dobře, protože jejich software dovede rozlišit milé úsměvy od znechucených úsměvů lépe, než to zvládnou živí lidé.
Rana el Kaliouby a Rosalinda Picard před třemi lety založily společnost Affectiva, v níž zužitkovávají plody výzkumu. Momentálně pracují s komerční aplikací MindReaderu jménem Affdex s jejíž pomocí získaly a analyzovaly přes 40 miliónů snímků diváků reklam během letošního Super Bowlu. Takto získaná data pochopitelně velmi zajímají zadavatele i tvůrce dotyčných reklam.
To ale není všechno. Rana el Kaliouby je původem z Egypta a během loňského povstání proti Mubarakovi (2011) byla v Káhiře. Starý despota prý věřil v oblíbenost své vlády, i když už v ulicích byl zcela zřetelně cítit naprostý opak. Kdyby jeho poddaní měli možnost anonymně a bezpečně vyjádřit své pocity prostřednictvím zařízení čtoucích náladu davů, dalo by jim to podle El Kaliouby velikou moc. V prostorách MIT nedávno spustili experiment Mood Meter, čili Měřič nálady, v jehož rámci pomocí všudypřítomných kamer a software ke čtení nálady odhadovali celkové rozpoložení na MIT. Systém Mood Meter kvůli respektování soukromí neuchovával žádné videosekvence ani snímky, ale jenom počty zaznamenaných lidí a intenzitu jejich úsměvů.
Odborníci na média a průzkum veřejného míněné novou technologii vítají a očekávají celou řadu zajímavých aplikací. Samy badatelky a jistě i pozorný čtenář zároveň vnímají poněkud temnou příchuť, kterou čtení nálad davu nepochybně má. El Kaliouby a Picard zdůrazňují, jak je nezbytné chránit anonymitu účastníků podobných měření, aby nemohla být zneužita. Z pohledu bezelstných vědců to jistě jde a funguje, už v rukou mediálních čarodějů ale bude tato technologie dostávat nové obrysy, které nemusejí vždycky souhlasit s představami sledovaných uživatelů.
A když se něco takového dostane do rukou bezostyšného vládce, který se nezastaví před ničím, tak lze očekávat docela hrůzné věci. Nějaká drzá městská čtvrť anebo vesnice nás nemá v lásce? Co kdybych jim byrokracií zkomplikovali přísun základních potravin? Anebo že by se bojovému letadlu porouchal závěs velkorážní zápalné pumy? Možná by šlo trestat i zpupné jedince za nedostatek projeveného nadšení s vládnoucím režimem. Na druhou stranu, podobné obavy lze vyjádřit k prakticky každé technologii, pěstním klínem počínaje. Každopádně se asi brzy dozvíme, jaké to je, když nás počítače mají přečtené.
Prameny: NewScientist 28.5. 2012, Wikipedia (Machine learning).