Studie E. Morina z Trentské Univerzity v Kanadě a V. Laroulandieové z Univerzity v Bordeaux ve Francii se pokouší analyzovat četnost pozůstatků velkých dravců na nalezištích z doby před 300 000 až 45 000 lety především z francouzských a také italských lokalit, tedy z nalezišť přisouzených neandrtálcům. Východiskem pro jejich úvahy byly 90 000 let staré nálezy z místa Combe Grenal v Dordogni. Zde byly získány poslední články prstů nohou s drápy velkých denních dravců (orlů skalních, Aquila chrysaetos), které nesly stopy kamenných nástrojů. Tyto stopy lidské činnosti jsou po prozkoumání stereoskopickým mikroskopem zcela nezpochybnitelné. Jednalo se o odříznutí konců prstů s drápy? Autoři si položili otázku, zda neexistují i jinde podobné nálezy.
V Les Fieux byly před nedávnem objeveny o něco mladší (60 až 40 000 let) kosterní pozůstatky jiných denních dravců včetně posledních článků prstů. Některé z nich také nesly stopy řezání kamennými nástroji. Další lokality s obdobnými nálezy jsou v Pech de l’Aze´ ve Francii (méně než 100 000 let) a Grotta di Fumane v Itálii (staré asi 44 000 let). Komplexnější přehled nálezů pozůstatků ptáků na neandrtálských nalezištích v uvedeném časovém rozpětí autoři interpretují (a snaží se i statisticky potvrdit) tak, že lov velkých denních dravců nemohl být náhodný, ale naopak byl cílený. Zaměřenost na orly (a také sokoly) mohla mít pro naše „bratrance“ symbolický význam – snad jako důsledek obdivu dravčí síle? Oddělené poslední články prstů s drápy mohly být nošeny jako ozdoby. Zde však ověřitelnost faktů končí a brzdí tak fantazii.
Pramen: PLoS ONE, March 2012, 7(3), e32856.
Autorův blog zaměřený na zajímavosti z oblasti antropologických věd najdete ZDE