Dejme tomu, že galaxie obaluje halo z temné hmoty. Není to úplně jisté, protože temnou hmotu obvykle nelze přímo pozorovat a její přítomnost odvozujeme nepřímo, z podivného pohybu viditelné hmoty galaxií, který, slušně řečeno, neodpovídá našim představám. Pokud temná hmota opravdu existuje, tak představuje většinu hmoty galaxií a hraje nepochybně zásadní roli při jejich vzniku a vývoji. Co když ale halo temné hmoty galaxií není tak úplně temné a pusté?
Astrofyzici se už dlouho dohadují, proč ve vesmíru pozorujeme víc záření, než by tam mělo být. Jednoduše řečeno, množství infračerveného záření prý přesahuje množství viditelného světla vyzařovaného galaxiemi. A to si žádá vysvětlení. Jde o to, že kromě hvězd a galaxií kolem v infračervené části spektra planou tajuplné skvrny, kterým Ned Wright z University of California v Los Angeles a jeho tým říkají poněkud neurčitě „“fluktuace“. No a odborníci si lámou hlavu, co jsou vlastně tyhle fluktuace zač. Až doposud měli po ruce v zásadě dvě hlavní vysvětlení. Buď je měly vyvolat nesmírně vzdálené a neznámé galaxie z éry Reionizace vesmíru anebo je měly mít na svědomí rovněž neznámé, velmi slabě zářící galaxie, v tomto případě jen středně vzdálené, řekněme nějaké 4 nebo 5 miliard světelných let. Teď ale Wright a spol. přišli v časopisu Nature s tím, že obě tyhle hypotézy jsou vedle a že je to úplně jinak. Použili k tomu data ze Spitzerova vesmírného infrateleskopu, který vymapoval infračervenou oblohu v prostoru souhvězdí Vozky.
Autoři navrhují, že by ono záhadné infračervené záření mohlo pocházet ze hvězd, které se souhrou okolností dostaly do halo temné hmoty kolem galaxií. V galaxiích se občas odehrávají velmi bouřlivé příhody. Hvězdy se srážejí anebo se odpalují v důsledku drtivé gravitace, někdy se také srážejí samotné galaxie. A při tom všem se hvězdy mohou dostat do končin halo temné hmoty kolem galaxií, odkud na nás nenápadně pomrkávají v infračervené části spektra. Podle Wrightova týmu jich tam není mnoho, asi jenom jedna promile počtu viditelných hvězd galaxie. Právě těchto pár desítek až set milionů hvězd v každé z galaxií by prý mohlo být zodpovědno za zmíněné fluktuace infračerveného pozadí vesmíru.
Je jasné, že ještě není všem dnům konec. Pokud se NASA někdy podaří dostavět a zprovoznit Vesmírný dalekohled Jamese Webba, dozvíme se víc. James Webb dohlédne hodně daleko a spatří mnohem vzdálenější a mnohem slaběji zářící galaxie. Pak se možná definitivně ukáže, jak to vlastně je s infračerveným pozadím vesmíru.
Prameny:
UCLA Newsroom 24.10. 2012, Nature 490: 514–516, Wikipedia (Dark matter halo).