Polyomaviry jsou relativně malé, ale velmi zákeřné potvory, s dvouřetězcovou DNA uspořádanou do kruhu a obsahující kolem 5 tisíc párů bází. Často se umně skrývají ve svém hostiteli, aniž by mu zjevně škodily a ve skutečnosti jsou mezi savci a také ptáky velmi běžné. Jak ale naznačuje jejich zlověstné jméno, dovedou rozbořit vnitřní ochranu organismů a vytvořit v nich mnohočetné nádory. Právě takový virus, podle všeho doposud neznámý, teď zaútočil na mývaly (Procyon lotor) obývající západní pobřeží Spojených států. Nešťastné mývaly tam zabíjejí zvláštní a agresivní mozkové nádory.
Veterinární patoložka Patricia Pesavento z Kalifornské univerzity v Davisu s týmem kolegů v prvním letošním čísle časopisu Emerging Infectious Disease popisuje, že nový polyomavirus a mozkové nádory našli u celkem 10 mývalů, pitvaných březnem 2010 a květnem 2012. Podle nich prý nikdo nic podobného u mývalů zatím neviděl. Devět z deseti infikovaných mývalů pocházelo z oblasti Marin County, severně od San Francisca, tedy v severní Kalifornii, toho desátého poslali z jižního Oregonu. Podle očitých svědků se nemocní mývalové pohybovali nanejvýš podezřelým způsobem a hlavně ve dne. Nebáli se lidí a upadali do bezvědomí, což na první pohled ukazovalo na nějaký závažný neurologický problém.
Z toho se nakonec vyklubaly agresivní nádory, které zřejmě vznikají v čichové oblasti mozkové kůry mývalů, v části zvané tractus olfactorius. Z té se šíří do čelních laloků a také mývalům stlačují střední mozek. Pesavento a spol. prohrabali odbornou literaturu a obvolali veterináře po celé severní Americe, ale na nic takového už nenarazili. Během intenzivního výzkumu v nádorech objevili zcela nový polyomavirus, který od nich dostal zatím neoficiální, ale přiléhavou přezdívku raccoon polyomavirus, čili mývalí polyomavirus. U mývalů bez těchto nádorů dotyčný virus nenalezli. Vše nasvědčuje tomu, že by polyomavirus mohl být tím pravým pachatelem.
Zatím není jasné, jak moc je nový polyomavirus virulentní a závažný pro mývaly, Pesaventová a její lidé ale předpokládají, že docela dost. Ostatně, ze všech mývalů, které badatelé v inkriminovaném období pitvali, jich celá jedna pětina zešílela a zahynula právě v důsledku těchto strašlivých mozkových nádorů. A to bude určitě jenom špička ledovce. Podle autorů je také možné, že mývalí polyomavirus jenom využívá příležitosti, kterou mu nabídl nějaký neblahý jev, sužující místní populace mývalů. Mluví se o změnách prostředí mývalů v důsledku rozvoje měst, znečištění anebo obligátním oteplování klimatu.
Mývalí polyomavirus zaujal vědce tím, že na rozdíl od jiných polyomavirů nejeví snahu lézt do DNA infikovaných buněk, ale své zkázonosné dílo diriguje z prostoru mimo mývalí chromozomy. Je pozoruhodné a stejně tak i zneklidňující, že tento polyomavirus je velmi blízký lidským polyomavirům, kterých zatím známe 12 a možná z některého z nich i vznikl. Mývalové rádi lezou do kanálů a tam se intenzivně setkávají s odpadky plnými lidských patogenů, takže si něco takového můžeme docela dobře představit. O novém polyomaviru toho zatím moc nevíme, takže je předčasné obávat se jeho útoku na lidi. Není to chřipka. Na druhou stranu, mývalů je hodně, často žijí přímo mezi lidmi a když k tomu připočteme zřetelně blízký příbuzenský vztah nového viru k lidským polyomavirům, tak tu máme minimálně důvod k určité obezřetnosti. Asi jenom málokdo by si chtěl nechat rozežrat mozek jako u mývalů na západním pobřeží. Lidské polyomaviry jsou už tak dost děsivé. Například John Cunningham virus, mezi lidmi zcela běžný, občas rozjede smrtelné onemocnění mozku – progresivní multifokální leukoencefalopatii, anebo před pár lety popsaný Merkel cell polyomavirus, který spouští vzácnou, ale nesmírně agresivní formu rakoviny kůže – karcinom z Merkelových buněk.
Prameny:
Wired 9.1. 2013, Emerging Infectious Disease 19: 77-84, Wikipedia (Raccoon).