Clostridium difficile je grampozitivní anaerobní bakterie z velké linie Firmicutes, která zcela běžné obývá naše těla. Někdy se ale přemnoží a je zle. Klostridie totiž uvolňují toxiny, které způsobují nadýmání, bolesti břicha, nepříjemné průjmy a může to skončit až pseudomembranózní kolitidou, čili těžkým zánětem tlustého střeva. Některé infekce mohou skončit i smrtí. Přemnožení klostridií často souvisí s léčbou širokospektrálními antibiotiky, která vybijí část přirozené střevní mikroflóry a rozvrátí tím příměří v našich střevech. Lehčí infekce klostridií postupně samy odezní, někdy postačí jenom vysadit užívaná antibiotika. V horších případech se používají nekompromisní antibiotika. Nejprve přichází na řadu nitroimidazolové antibiotikum metronidazol a po něm glykopeptidový vankomycin. Jejich úspěch ale není vůbec jistý. Až ve dvaceti procentech případů se infekce klostridiemi vrací a někteří pacienti mohou onemocnět chronickou kolitidou.
Vedle antibiotik existuje pro klostridiové infekce ještě další, pozoruhodně nechutná, či chcete-li nechutně pozoruhodná léčba spočívající v transplantaci stolice od zdravého dárce (anglicky např. stool transplant, fecal microbiota transplantation – FMT anebo fecal transfusion). Spočívá v přenesení stolice dárce do tlustého střeva pacienta, skrz žaludek anebo konečníkem. Navzdory své nechutnosti je tahle léčba nesmírně úspěšná a funguje asi v 90ti procentech případů těžkých klostridiových kolitid. Trik spočívá v tom, že mírumilovné bakterie ze stolice zdravého člověka rády osídlí střevo nemocného a klostridie se pak stáhnou do ústranní. Obvykle si ale jen samotné pomyšlení na něco takového žádá silný žaludek. Pro pacienty i některé lékaře je transplantace stolice jen velmi obtížně přijatelná, byť řadě lidí bezesporu zachránila život. Je také fakt, že podobná léčba vždy skýtá jistá rizika, například přenos neobvyklých patogenů.
Emma Allen-Vercoe z kanadské University of Guelph v Ontariu se proto s týmem kolegů pokusila k této léčbě vymyslet důstojnější alternativu. Výsledkem jejich snažení je syntetická stolice - koncentrovaný koktejl fekálních bakterií, samozřejmě těch přátelských. Podle Allen-Vercoeové bylo nejtěžší najít vhodného dárce, který by vyhovoval velmi přísným kritériím. Badatelé hledali někoho bez chronických onemocnění, s příznivým indexem tělesné hmotnosti (BMI), kdo by nepil alkohol, nekouřil, neužíval léky, drogy a hlavně se nikdy v životě nesetkal s antibiotiky. Vítězem se nakonec stala žena, která se narodila a vyrostla na indickém venkově. Allen-Vercoeová a spol. z její stolice odebrali vzorky bakterií, izolovali jednotlivé kmeny bakterií a pokusili se je kultivovat.
Kultivace fekálních bakterií ale není nikterak snadná. Laboratorní podmínky jim nejdou příliš k duhu. Vědci byli nakonec rádi, když se jim povedlo napěstovat zhruba 10 procent izolovaných kmenů a doufali, že to bude stačit. Z namnožených fekálních bakterií vyrobili živý koktejl, který prozatím otestovali na dvou pacientech s opakovanou infekcí velmi drsných klostridií. Směs jim zavedli přímo do tlustého střeva a v obou případech zaznamenali úspěch. Allen-Vercoeová a spol. pacienty hlídali ještě následujících šest měsíců s využitím čtení sekvencí 16S RNA ze vzorků stolice a klostridie se u nich už nepřemnožily. První výsledky terapie se syntetickou stolicí jsou podle všeho velmi slibné. Pokud se osvědčí i v dalších testech s více pacienty, nejspíš časem do značné míry nahradí klasické transplantace stolice.
Literatura
NewScientist 9.1. 2013, Microbiome 1: 3, Wikipedia (Clostridium difficile, Fecal bacteriotherapy).