O.S.E.L. - Když na rozpáleném Jupiteru sněží oxid titanatý
 Když na rozpáleném Jupiteru sněží oxid titanatý
Čekejte démonicky černé horké vločky, padající temnou atmosférou přehřáté planety, navěky přikované vázanou rotací ke spalující tváři hvězdy . Básník by to nevymyslel lépe.


 

Zvětšit obrázek
Když sněží na HD 209458 b. Kredit: Detlev Van Ravenswaay/SPL.


 

Zvětšit obrázek
Vivien Parmentier. Kredit: UCSC.

HD 209458 b je proslulý horký Jupiter, který v prostoru souhvězdí Pegas, cca 150 světelných let od nás, obíhá žlutého trpaslíka, tedy hvězdu spektrální třídy G, shodou okolností velice podobnou Slunci. Planeta se neformálně jmenuje Osiris a hned několikrát dosáhla zajímavých prvenství, díky nimž spolehlivě zakotvila v učebnicích pro příští desetiletí.

 

Je to vůbec první exoplaneta, kterou jsme objevili tranzitní metodou, čili pozorováním změny jasnosti hvězdy, když planeta přechází přes její kotouč a nepatrně ji zakryje. Zároveň je první exoplanetou, u níž jsme pozorovali atmosféru, první s atmosférou obsahující kyslík, uhlík, vodní páru a gigantické bouře typické pro plynné planety a také je první, které jsme změřili orbitální rychlost a tudíž přímo určili její hmotnost.


Obíhá v osmině vzdálenosti Merkuru od Slunce, jednou za 3,52 dne, a víme, že je to velmi horký Jupiter s průměrnou teplotou kolem 1000 stupňů Celsia, s objemem 2,5 krát převyšujícím Jupiter a s hmotností 0,69 Jupiteru (cca 220 Zemí). Šílený svět HD 209458 b je navíc ještě ve vázané rotaci s hvězdou a je k ní přivrácený stále stejnou stranou. Teplota planety v těch místech dosahuje až 2000 stupňů Celsia, zatímco na odvrácené straně je mnohem „chladněji“ – alespoň na místní poměry – jenom 500 stupňů Celsia. Planeta dokonce ztrácí rozžhavenou atmosféru a zanechává za sebou chvost plynný. Přesto ji asi nečeká brzký konec, prý takhle vydrží ještě miliardy let.

 

 

Zvětšit obrázek
Planeta HD 209458 b s ohonem. Kredit: NASA, ESA, G. Bacon (STScL).

 

Zvětšit obrázek
Temný rozpálený jupiter HD 209458 b. Kredit: NASA/JPL-Caltech.

Představit si v tak rozpálené výhni sníh je asi docela náročné. Vivien Parmentier z francouské Observatoře Azurového pobřeží a jeho kolegové to ale dokázali, i když nejde o pozemský sníh ze zmrzlé vody. Vytvořili 3D model chování atmosféry horkého Jupiteru HD 209458 b, v němž oxid titanatý (TiO) vytváří sněhové vločky. Ty se snášejí k planetě, postupně se přemění v plyn a opět se vracejí do vyšších vrstev pekelné atmosféry. Tam se z oxidu titanatého opět stávají vločky a celý cyklus se opakuje.


Titanatý sníh na HD 209458 b je naprosto fantaskní a hodně se vymyká naší zkušenosti. Oxid titanatý je sice bílý a lesklý, ale protože se nejspíš v atmosféře ušpiní oxidy křemíku, tak místní sníh bude dost černý a samozřejmě taky velice horký. Atmosféra HD 209458 b je sama o sobě hodně tmavá, takže místní sněhová bouře bude asi jako zážitek z ohniska bouřlivého lesního požáru. Parmentier a spol. se sice zaměřili na poměrně hodně horký Jupiter, jejich model ale prý bude použitelný i pro další planety této kategorie. Horké Jupitery ve Sluneční soustavě nemáme, takže nás asi ještě dlouho nepřestanou udivovat.

 


 


Literatura

NewScientist 1.2. 2013, arXiv:1301.4522, Wikipedia (HD 209458 b).

 


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:03.02.2013 21:41