Vše nasvědčuje tomu, že konečně plánujeme stavby na Měsíci a hledáme ty správné technologie, s nimž se tam uchytíme. Není vyloučeno, že jednou takovou bude i 3D tisk, který momentálně velkolepě proniká všude možně. Proč by se nemohl uplatnit na Měsíci? Evropská kosmický agentura ESA se teď spojila s technologický společnostmi a testuje s nimi proveditelnost 3D tisku na Měsíci, s využitím měsíčních substrátů.
Do projektu se zapojili i architekti mezinárodní společnosti Foster + Partners, která má na svědomí stavby jako spaceport Virgin Galactic, kampus společnosti Apple či mezinárodní letiště v Kuvajtu. Navrhli komplex propojených kupolí se zdmi, jejichž struktura připomíná konstrukci ptačích kostí, plných dutin a proto lehkých, zároveň ovšem slušně pevných. Stejně tak by i 3D tištěné zdi na Měsíci měly být pevné a zároveň lehké. Vývojáři ESA a jejich partneři nedávno úspěšně předvedli 3D tisk s atrapou suti na povrchu Měsíce – měsíčního regolitu a vytvořili 1,5 tunový stavební blok. Pokud by časem dospěli k plně funkční technologii 3D tisku měsíční základny, měli bychom skvělý potenciál pro rozjezd kolonizace Měsíce, která by tolik nespoléhala na import ze Země.
Podle Xaviera De Kesteliera z Foster + Partners Specialist Modelling Group vývojáři zamýšlejí rodící se technologii nejprve testovat v extrémních prostředích na Zemi, kterých tu koneckonců máme docela dost. V každém z nich by v maximální možné míře využívali místní materiály, tak jako se to chystají dělat na Měsíci.
Britská firma Monolit pro vývoj 3D tisku na Měsíci poskytla zařízení D-Shape, což je vlastně 3D tiskárna fungující v architektonickém měřítku. Zatím se používá při konstrukci soch anebo třeba k výrobě umělých korálových útesů pro ochranu pláží před nenasytnými mořskými vlnami.
Technologii D-Shape vymyslel milovník Gaudího, designér Enrico Dini, který se sám také podílí na projektu základen na Měsíci. Stavební materiál, v tomto případě falešný měsíční regolit, je při architektonickém 3D tisku nutné smíchat s roztokem založeným na oxidu hořečnatém. Vzniklou směs je pak možné tisknout ve 3D, ve vrstvách o tloušťce 5-10 milimetrů. Nynější zařízení zvládne vytisknout 2 metry materiálu za hodinu, připravované vylepšené 3D tiskárny by měly dokázat 3,5 metru za hodinu. S takovou rychlostí by konstruktéři postavili plánovaný komplex za zhruba pozemský týden.
Dini si s kolegy pochvaluje, že jedním z nezanedbatelných úspěchů projektu bylo objevení pozoruhodného zdroje materiálu, velmi podobného měsíčnímu regolitu. Čediče z jedné sopky ve střední Itálii prý z 99,8 procent odpovídají suti na povrchu Měsíce. Pokud 3D tištěná měsíční základna jednou vznikne, bude nejspíš stát v oblasti jižního pólu Měsíce, kde by měla být voda a také mírnější extrémy teplot.
Literatura
ESA News 31.1. 2013, Wikipedia (Regolith, D-Shape).