Mezinárodní vědecký tým studoval u španělských univerzitních studentů vliv délky prstů, přesněji řečeno poměru 2. a 4. prstu, jenž s délkou prstů těsně koreluje, na míru altruismu projevovaného při hře na diktátora. Výsledky ukázaly, že jak mezi muži, tak mezi ženami jsou největšími altruisty osoby s průměrnou délkou prstů, osoby s podprůměrně dlouhými a nadprůměrně dlouhými prsty obvykle darují svým spoluhráčům menší částky. Závislost velikosti darované částky na poměru 2. a 4. prstu má tedy přibližně tvar obráceného písmene U (u žen na levé ruce je to jinak, ale od toho raději odhlédneme).
Jak vlastně vědce napadlo měřit délky prstů a proč jsou výsledky této studie, která nápadně připomíná známý pokus Járy Cimrmana s přípravou zlata vyfukováním tabákového kouře do vody, zajímavé? Poměr 2. a 4. prstu je do značné míry určen v rané embryogenezi a závisí na koncentraci steroidních hormonů, kterým byl zárodek vystaven. Tyto koncentrace zřejmě ovlivňují nejen délku prstů, ale i celou řadu vlastností embrya a následně i dospělého organismu. Míra altruismu projevená při hře na diktátora je tak pouze jednou z mnoha vlastností, které s délkou prstů či jejich poměry korelují. (Dalšími vlastnostmi jsou třeba fertilita, sexuální orientace, nadání pro matematiku a mnohé další.) Existence těchto korelací ukazuje, že řada vlastností, o kterých většinou předpokládáme, že jsou dány naším sociálním prostředím, učením nebo geneticky, je ve skutečnosti výrazně ovlivněna hormonálními vlivy, kterým jsme byli vystaveni během embryonálního vývoje. Nové výsledky jsou ovšem zajímavé i z obecnějšího hlediska. Velmi pěkně totiž ilustrují skutečnost, že řada závislostí, se kterými se u organismů setkáváme, je tzv. nemonotónních, tj. při nějaké hodnotě mají maximum a směrem k vyšším i nižším hodnotám postupně klesají. Tento tvar závislosti mimo jiné vysvětluje pro výzkumníky dosti nepříjemnou skutečnost, že stejný faktor (třeba nákaza toxoplasmou) často ovlivňuje určitou vlastnost (třeba inteligenci) v jedné skupině lidí pozitivně a v jiné skupině lidí naopak negativně. Nemonotónní tvar závislosti také vysvětluje, proč řada vnějších faktorů (například parazitů nebo chemikálií), místo aby měnila průměrnou hodnotu určité vlastnosti, zvyšuje rozptyl v této vlastnosti – u některých osob ji ovlivňuje pozitivně, u jiných negativně.
A jak je to u našich studentů? Jak u mužů, tak u žen platí, že částka darovaná spoluhráči koreluje s délkou prstů pozitivně a tedy s poměrem délek 2. a 4. prstu naopak negativně. Zda mají uvedené závislosti tvar obráceného písmene U, zatím nedokážeme určit, na to budeme muset dosbírat ještě víc dat. Je zajímavé, že dlouhoprstí studenti také v dotazníku uvádějí, že kdyby nalezli igelitovou tašku s milionem korun, tak by ji spíše vrátili, a prohlašují, že by s větší pravděpodobností obětovali život, aby zachránili 1000 neznámých vrstevníků – to víte, papír, chudinka, snese všechno.
A jak je to se čtenáři Osla? To bychom právě rádi zjistili. Na www stránce bio.natur.cuni.cz právě běží dvě studie, z nichž jedna (Morální dilemata) se i touto otázkou zabývá. Takže jestli máte alespoň 30 minut času, tak se nám prosím do studie zapojte vyplněním příslušného elektronického dotazníku. Na oplátku se ihned po vyplnění dotazníku o sobě dozvíte pár zajímavých informací. Kdo nám již tento dotazník vyplňoval, nechť to znovu nedělá – může ovšem místo toho „přemluvit bábu“ – kdo má bábu mezi přáteli na facebooku ten tak může učinit stisknutím tlačítka s ručičkou u dotazníku.
Pramen: Branas-Garza P, Kovářík J, Neyse L (2013) Second-to-Fourth Digit Ratio Has a Non-Monotonic Impact on Altruism. PLoS ONE 8(4): e60419. doi:10.1371/journal.pone.0060419