Podle zatím obecně přijímaných hypotéz se začaly prvotní drobné galaxie raného vesmíru sdružovat díky gravitačnímu působení do větších a větších celků – šlo tedy o formování kosmických struktur směrem „zdola nahoru“. Postupným slučováním nabývaly na hmotnosti, čímž k sobě intenzivněji přitahovaly další menší hvězdné ostrovy. Tento proces dospěl až k vytvoření masivních galaktických kup jako těch, které nedávno pozoroval Hubbleův teleskop v rámci programu zatím nejdetailnějšího pohledu HST do historie vesmíru – Hlubokého hraničního paralelního pole. Tyto kupy se nachází deset miliard světelných let od naší lokální části vesmíru.
| Satellite Galaxy (M32) - Deep Sky Videos |
Ale procesy galaktických splynutí nejsou vždy charakterizovány jen jednoduchým průběhem, kdy obří galaxie „spořádá“ ty okolní trpasličí. Některé z nich si udrží autonomii a víceméně pravidelnou oběžnou dráhu kolem galaktického obra. Tak je tomu i v případě satelitu Andromeda II u největšího souseda naší lokální galaktické skupiny – rozlehlé spirální galaxie M31, která se neúnavně přibližuje díky mocnému gravitačnímu působení směrem k Mléčné dráze ve vzdálenosti přibližně 2,3 milionu světelných let.
Astronomové napočítali více než dvacet trpasličích satelitů této galaxie. Pro zjednodušení jsou pojmenovány jako Andromeda I, II, III atd. Tu s názvem Andromeda II si vzali na mušku astronomové z Dark Cosmology Centre, patřícího pod Institut Nielse Bohra, a pečlivě měřili pohyby některých jejích hvězd. Výsledky byly překvapivé.
V trpasličích galaxiích jsou obvykle trajektorie hvězd víceméně chaotické, ale to není tak úplně příklad galaxie A II. V pozorování hvězdných pohybů je jasně zřetelný jeden koherentní směr, kterým se mnoho tamních hvězd ubírá. Tyto hvězdy jsou uspořádány takřka do podoby prstence rotujícího kolem středu trpasličí galaxie.
Andromeda II je objekt velmi malý – dosahuje asi jednoho procenta hmotnosti Mléčné dráhy. Rotační proudy měřených hvězd jsou tvořeny takřka výhradně velmi starými hvězdami. Z jejich vlastností můžou astronomové odhadnout, k jak dramatickým událostem v daleké minulosti při vzájemném průniku galaxií docházelo. To, co vidíme, jsou pozůstatky dávných kolizí, tedy něčeho, co se v současném vesmíru u trpasličích galaxií neděje tak často. Ve skutečnosti je Andromeda II nejmenším zástupcem takového pozorovaného efektu v dějinách moderní astronomie.
| Crash of the Titans: Hubble"s Universe Unfiltered [HD] |
Zdroj: https://www.nbi.ku.dk/english/news/news14/stream-of-stars-in-andromeda-satellite-galaxy-shows-cosmic-collision/
https://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature12995.html